Cesta osudu

Autorka: Sunny

21.Škola

Bella

     První hodinu jsme měli francouzštinu. Vešli jsme do třídy těsně před zvoněním. Byly tady dokonce dvě volné lavice. Sedla jsem si do jedné a Will a Vanessa do druhé.

Tak jak se ti líbí ve škole ségra?  Ptal se mě v duchu Will.

Zatím se mi tu líbí. Není to tak hrozné jak jsi říkal.

No doufám, že se ti tu bude líbit i po přestávce. Ušklíbl se. Nepochopila jsem co tím myslí. Přemýšlela jsem nad tím celou hodinu. Když zazvonilo zvedla jsem se, že půjdu na další hodinu, ale zastavil mě nějaký kluk. Vypadal jako ten školní frajírek co sbalí každou holku.

“Ahoj já jsem Steve. Tak mě napadlo, že když tu jsi nová tak bych tě mohl trochu provést po škole a potom po městě.” Sebevědomí z něj přímo čišelo a ta věta vůbec nezněla jako otázka. Nevím proč ale hrozně moc mě rozčiloval.

“Díky nemám zájem.” Odpověděla jsem mu lhostejným hlasem. Zřejmě ne dostatečně lhostejným. Steve mi zastoupil cestu a přiblble se na mě usmíval. Zahlédla jsem žárlivé pohledy ostatních holek mým směrem. Zřejmě jsem se s tím sukničkářem nespletla.

“Nemusíš se stydět kotě. Mně je jasný, že bys chtěla jít.” nechápavě jsem se na něj otočila.

“Čemu jsi na větě, nemám zájem, nerozuměl?” Zeptala jsem se ho zostra. Trochu ho to vylekalo a o krok ustoupil.

Vanesso!!!! Prosím pomoc! Zbav mě ho! Křičela jsem zoufale ve své mysli.

“Tak hele holčičko!” Přiklonil se ke mně blíž. “Mě nikdo neodmítá rozumíš? Takže si koukej pořádně rozmyslet svoji odpověď nebo budeš litovat!” Sděloval mi výhružným tónem.

“Tady jsi Bells. Pojď musíme na další hodinu. Will už na nás čeká.” Objevila se vedle mě z ničeho nic Vanessa. Tomu otrapovi jsem nevěnovala už ani jeden pohled a nasadila kamenou masku. Doufám, že už za mnou žádný takový hajzl nepříjde. Will se na chodbě jen blbě uculoval.

“Ty jsi to věděl viď?” Vystřelila jsem na něj. Provinile pokrčil rameny.

“Chtěl jsem mu dát šanci. Nevěděl jsem jestli by se ti náhodou nelíbil.” Provokoval mě.

“Moc dobře si věděl co je zač!” Rozčíleně jsem na něj syčela. “Raději mi řekni co má teď v plánu. To jak mi vyhrožoval se mi nelíbilo.” Dodala jsem už klidněji.

“Snad se nebojíš jednoho lidského kluka?” Zeptal se na oko šokovaný. Vanessa celou dobu stála mezi námi a jen se pobaveně usmívala. Ostatně jako vždycky, když se hádáme nebo pošťuchujeme. Říká, že se chováme jako opravdoví sourozenci. Myslím, že jí to těší.

“On ti vyhrožoval?” Zeptala se nevěřícně Vanessa. Jen jsem kývla na odpověď a poslala ji vzpomínku na můj rozhovor se Stevem. Její obličej nabral hrůzu nahánějící výraz. Už se otáčela směrem ke třídě, ve které jsme před chvílí byli. Zřejmě měla v plánu mu nějak ublížit. Williem si toho naštěstí včas všimnul a jemně si ji přitáhl k boku a políbil do vlasů. Téměř okamžitě se uklidnila. Zaslechla jsem jen slabé zalapání po dechu za mými zády. Zřejmě reakce nějakých děvčat, kterým právě teď došlo, že Vanessa a Will nejsou jen sourozenci. Po tomto zalapání ihned následovalo Vanessino tiché vrčení. Will ji znovu políbil tentokrát na ústa pohladil po zádech. Přitulila se víc k němu a Will mi konečně odpověděl.

“Zatím nemá v plánu nic určitého. Trochu si ho tím odmítnutím rozhodila ale je rozhodnutý tě dostat za každou cenu. Neboj za chvíli dá pokoj.” Teď už se mi nepoškleboval. Byl vážný a já věděla, že nedovolí, aby se něco stalo. Na další hodinu jsme dorazili jen tak tak před zvoněním. Posadili jsme se do volných lavic.

     Až do oběda se nic nestalo. Jakmile jsme vešli do jídelny veškerý hovor ustal a všichni nás sledovali. Nasadili jsme kamenné masky a šli si pro tácy s jídlem. Samozřejmě jsme nic z toho nesnědli. Jen jsme hráli divadélko pro lidi. Steve po mně házel přes celou jídelnu takové zvláštní pohledy. Radši jsem ho začala ignorovat.

Williem Masen

     Vážně jsem ji asi měl varovat. Netušil jsem, ale že to bude takový otrava. No jestli bude dělat problémy tak mu trochu pohrozím. Bella se ho snažila ignorovat. Ještě nám zbývaly dvě vyučovací hodiny a potom hurá domů a na lov. Bells cestou z jídelny musela odmítnout ještě asi čtyři kluky. Vanessa tomu byla naštěstí ušetřena, protože jsem si ji celo dobu tiskl k boku a všem dával jasně najevo, že je moje. Celý den jsem prozkoumával myšlenky našich spolužáků, abych zjistil jestli nemají nějaké podezření.

     Vešli jsme do učebny kde jsme měli další hodinu. Byla zde jedna prázdná lavice a místo vedle Steva. Zamířil jsem ke  Stevovi a posadil se vedle něj. Vanessa s Bellou prošli kolem mě a sedli si do zadní lavice.

Děkuji ti bráško. Posílala mi Bella.

Nemáš za co. A nezlob se, že jsem ti to předtím neřekl. považoval jsem za správné se jí omluvit. Celý den z toho byla totiž jaksi rozhozená.

Já se nezlobím vždyť víš, že to neumím.

“Ahoj já jsem Steve.” Ozval se ten kluk vedle mě.

“Williem.” Bez zájmu jsem mu odpověděl.

“Tvoje sestra je Bella viď?” Vážně si myslí, že mu něco o ní řeknu.

“Hmm”

“A ta druhá. To je tvoje holka?” V tuhle chvíli bych ho za jeho myšlenky nejradši zabil. Raději jsem pevněji zmáčkl roh lavice.

Klid lásko. Prostě ho ignoruj. Doléhal ke mně hlas mojí víly. Miluji tě.

Já tebe taky princezno.

“Hmm.” Odpověděl jsem znova.

“A Bella někoho má?”

“Bella o tebe nemá zájem.” Řekl jsem mu výhružným tónem. Steve se trochu přikrčil ale už mě nechal celou hodinu na pokoji. Slyšel jsem jen dvojí uchichtnutí ze zadu místnosti. Bylo tak tiché, že by ho lidské uši nezaslechly. Mně to však problém nedělalo. Konečně skončila i poslední hodina a my mohli domů. Neodpustil jsem si na parkovišti políbit Vanessu, což opět doplňovaly žárlivé pohledy našich nových spolužaček a spolužáků.

     Docela Bellu chápu, když jsem ještě neměl Vanessu a občas jsem se rozhodl studovat, tak jsem taky musel věčně někoho odhánět. Za chvíli si však zvyknou a dají jí pokoj. Aspoň v to doufám. Doma jsme se rychle převlékli a vyběhli na sever. Měli by tam být přemnožené pumy, které nám všem moc chutnají. Samozřejmě jsme si dali závod, kdo chytí první zvíře. Byli jsme s Bellou tak zabraný do toho abychom se navzájem porazili, že nakonec vyhrála Vanessa.

     Doma jsme si dali s Bells partičku šachu. Vanessa si položila hlavu na mé rameno a jenom nás sledovala. Přitom si prohlížela nějaké módní časopisy a občas si něco zapsala. Samozřejmě jsem víc sledoval ji nežli hru. Bella se toho snažila využít. Nakonec jsem stejně vyhrál já. Bella si odešla něco číst k sobě do pokoje a my s Vanessou jsme měli trošku jiné věci na práci. Ráno jsme vyrazili do školy. Dnes jsem ani nemohl řídit tak jsem si sedl s mojí princeznou do zadu a pevně si ji tiskl k sobě.

     První tři hodiny proběhly v pořádku až na čtvrtý se objevil malý problém. Sedli jsme si do prázdných lavic já s Vanessou a Bella sama v lavici před námi. Těsně před učitelem do třídy vtrhl Steve a posadil se vedle Belly. Mně i Vanesse uniklo z hrdla tiché zavrčení.

“Čau kotě.” Šklebil se na Bells. Ta ho okázale ignorovala a horlivě si zapisovala poznámky z profesorova výkladu.   

To si vážně myslí, že jí sežeru to jak poslouchá učitele. Ta holka mě chce, to je jasný. Jen si hraje na nedobytnou. No dobře. Stejně ji nakonec dostanu. Buď po dobrém nebo po zlém. Vždycky to nějak vyjde. No ale tuhle bych si nechal na delší dobu. Je vážně moc hezká. Možná až mě omrzí tak bych to mohl zkusit na tu druhou. Určitě jsem větší frajer než on. Mám prachy, otec je v tomhle městě vážený občan. Tak proč by mě neměla chtít.

     Tak takovéhle myšlenky se mu honily hlavou celou hodinu. Vanessa mi tiskla ruku, aby mě aspoň trochu uklidnila. Raději jsem vypnul svoji schopnost a užíval si ticha ve své hlavě. Tenhle Steve se mi vůbec nelíbil. Po tom co jsem si přečetl v jeho hlavě jsem ho opravdu začínal nesnášet. Jestli ještě něco zkusí tak se o něj postarám.

     Nerad jsem lidem měnil paměť a tak, ale tenhle kluk mě vážně rozčiloval. Nejspíš bych tím pomohl celé dívčí populaci v tomto městě. Začal jsem si promýšlet různé způsoby jak bych mu mohl předělat mysl. Pohrával jsem si s nápadem mu vnuknout myšlenku, že je třeba moucha. No budu si to muset ještě pořádně promyslet.

     Konečně zazvonilo na přestávku. Všichni tři jsme rychle odešli ze třídy, ale stále dostatečně pomalu, aby lidé nenabrali nějaké podezření. Dnes už jsme v jídelně nevyvolávali takový rozruch jako včera. Naši spolužáci se pro tentokrát snažili být nenápadnější. Stoupli jsme si do fronty na oběd a nabrali si jídlo. Ještě jsem za nás zaplatil už jsme šli ke stejnému stolu jako jsme seděli včera. Vyhovoval nám, protože byl lehce odsunut od ostatních a tak nám nebylo tak moc vidět do talíře.

     Zamyšleně jsem si pohrával s Vanessinými vlasy a přemýšlel. Ještě pořád jsem nenašel nejvhodnější způsob jak přeprogramovat Stevovou mysl. Možná by stačilo mu vsugerovat, že se mu Bells nelíbí, ale to by pak mohl ublížit nějakému jinému děvčeti. Jako lepší způsob mi přišlo, udělat z něj někoho velice stydlivého. Jo to by mohlo být ono.

“Wille! Vnímáš nás?” Třásla se mnou Bella.

“Jo jasně. Jen jsem se zamyslel.” Rychle jsem odpověděl. Vanessa si mě zvědavě prohlížela.

“Nad čím?” Zeptala se mě.

“Nad tvojí krásou.” Opětoval jsem jí a políbil. Nesouhlasně našpulila rty. Moc dobře mě znala na to, abych jí tímhle obalamutil.

“Půjdeme na další hodinu?” Ozvala se Bella.

“Ano:” Všichni tři jsme se zvedli a odnesli plné tácy. Tuhle hodinu jsme neměli společnou. Já a Vanessa jsme měli biologii a Bella chemii. Rozešli jsme se do našich tříd. naštěstí tam bylo hned několik volných míst. Sedli jsme si s mojí láskou do jedné volné lavice a čekali na příchod učitele.

“Všiml sis kolik je tu volných míst?” Jako vždy byla moje princezna zvědavá.

“Ano všiml, za týden mají nastoupit ještě nějací studenti.”

“Aha.” Pokývala Vanessa hlavou a dál mi tiskla ruku. Tahle hodina utekla v celku rychle a už se ozýval zvonek. Pomalu jsme se vydali na parkoviště. Po chvíli se k nám přidala Bella a mi společně nastoupili do auta.

Všechno v pořádku? Zeptal jsem se jí hned.

Všechno v pohodě. Usmála se na mě.

     Rozjeli jsme se domů. A já si stále pohrával s nápadem jak změnit Stevovu mysl. Řekl bych, že mě to zabavilo na docela dlouho. Doma jsme se rozhodli, že si pustíme nějaký film. Vanessa říkala, že něco vybere. Byl jsem docela zvědavý co to bude. Pustila film a vesele si ke mně přisedla. Okamžitě jsem ho poznal. Byl to hrabě Drákula. Musel jsem se tomu zasmát. Vzpomněl jsem si na poslední večer kdy byla Vanessa ještě člověk. Kolik věcí se za těch pár hodin změnilo.

      Najednou se mi rozdrnčel mobil. Trochu mě to překvapilo. Netušil jsem kdo by se mnou mohl chtít mluvit. Kouknul jsem na číslo na displeji. Bylo italské. Okamžitě mě napadla jediná možná osoba.