Čeho se mám bát

Autorka: Elisse

8.kapitola – A tak se vše vrátilo …

BELLA

Cítila jsem bolest , ale ne , když se třeba kopnete a zčervená vám palec , ale vnitřní , jako bych se uvnitř roztrhla na tisíce kousíčků. Nejvíce to odnesla moje hlava , ve které mi duněly miliony bubnů. Pak náhle všechna bolest zmizela , odplula … Tak rychle jak jsem se dostala do temnoty , jsem z nevypadla do postele. Byla noc , na obloze se třpytilo tisíce hvězdiček , ale přes záclony v okně byly špatně vidět.

,, Spíš Bells ?“ ozval se ode dveří Edwardův sametový hlas , který mě pohladil po mé bledé tváři , jako by mě pohladil doopravdy Edward a ne jenom jeho hlas. Jako bych tohle už jednou zažila , někdy v minulosti. S hrůzou jsem si uvědomila kdy …

,, Nespím ,“ vykřikla jsem rychle. Ne , nesmí se stát to , co se stalo tehdy. Já se vrátila , abych to změnila. Nebo jsem si to alespoň myslela. Slyšela jsem praskání podlahy jak se přibližoval k mé posteli a pak vrznutí i postele jak se posadil. Otočila jsem se k němu čelem a hleděla na jeho překrásný obličej , který se na mě zářivě usmíval.

,, Neprobudil jsem tě ?“ zašeptal , jako bych ještě spala. Zavrtěla jsem hlavou a taky se usmála. Nemohla jsem mu říct , že jsem právě změnila moji minulost – nevěřil by mi. I já už jsem se považovala za šílenou. Čekala jsem , že každou chvílí uslyším vlčí zavytí a moje paměť nezklamala Edward byl ihned na nohou a přešel k oknu vyrovnaným krokem , jako by nevěděl , že se nám do chaty každou chvílí vřítí hromada vlkodlaků. Měsíc osvětloval jeho postavu , která se v jeho světle stejně blýskala , jako na slunci. Hleděl ven a pátral svým ostřížím zrakem po vlcích , nebo vlkodlacích.V posteli jsem se znatelně zachvěla a pak přišel řinkot skla , který i mě přinutil , abych se zvedla z postele a přeběhla k Edwardovi s náznakem děsu. Chvíli jsme stáli a mlčeli a pak se rozlétli dveře. Přála jsem si  , aby se odrazily od zdi a praštily Jacoba do čumáku. Bohužel se tak nestalo a Jacob se nebezpečně přibližoval. Jeho krok mi připomínal kovboje. Neptejte se proč , ale ty rázné kroky , to vrzání podlahy a pak jak se rozkročmo postavil.

,, Jacobe ,“ vydechla jsem se strachem v hlase. Edward stál za mnou , jako bych ho chránila. Pak ho ale zase popadly ochranitelské pudy a vrhl se přede mě.

,, Krvežíznivče ,“ oslovil Edwarda ,, nech Bellu a mě abychom si promluvili.“

,, Já si s tebou ale nechci povídat ,“ vykoukla jsem zpoza Edwarda a zakřičela mu po přes rameno. Jacob byl zase o něco vyšší a starší.,, Kde máš ostatní ?“ překvapilo mě , když se nahoru nepřihnala kopa dalších vlkodlaků.

,, Čekají na nás venku.“

,, Na nás ?“ vyjekla jsem a ihned si zacpala pusu , protože jsem věděla , jak vystrašeně a hloupě to vyznělo. ,, Na nás ?“ zopakoval Edward taky nechápající kam tím Jacob mířil.

,, Na mě a Bellu.“

,, Nemysli si , že s tebou někam půjdu dobrovolně Jacobe ,“ protestovala jsem a vystoupila zpoza Edwarda , který nebezpečně zavrčel.

,, Kdo říkal , že půjdeš dobrovolně ?“ prohodil se škodolibým úšklebkem na tváři. Nechápavě jsem tam stála , neschopna ani jednoho slova měřila si Jacoba. Čekala jsem , že se stane něco špatného , ale zase tak špatného … Probrala mě rána , která šla od někudy zezadu. Okno , pomyslela jsem si a rychle se otočila. V tu chvíli mě popadli 4 ruce a stáhly mě dolů ven … Edward bezmocně chňapl po mé noze , která mu vyklouzla. Letěla jsem dolů z 1. patra a neodpustila jsem si výkřik hrůzy , když jsem se řítila k zemi. Dopadla jsem do kopy listí , která byla čerstvě shrabaná. Nic jsem si nenatloukla , což mě vážně překvapila ani Sam , jako minule.

,, Nechte mě být ,“ řekla jsem , ale hlas se mi třásl strachem Ale o koho ? O mě nebo Edwarda ? Edward !

,, Edwarde ,“ zaječela jsem nahoru , směrem k oknu ložnice. Vykoukla jen jeho hlava a znatelně jsem viděla jak si oddychl. Vyskočil z okna a dopadl přesně do té samé hromady listí jako já. On dopadl ale na nohy.

,, Jdeme ,“ popadl mě okolo pasu a rozběhl se nějakým směrem. Neměla jsem čas zkoumat kam jsme běželi , protože nás pronásledovala parta divných vlkodlaků v čele s Jacobem.

,, Co moje věci ? Co chata ?“ křičela jsem na Edwarda , protože jsem měla tušení , že by mě přes vítr , který nám hvízdal v uších , mohl slyšet.

,, Vrátíme se , teď musíme setřást Jacoba .“ Kývla jsem i když to nemohl vidět.

Jacob , ten prašivý vlkodlak. Měla jsem pocit , že běžíme nějak dlouho a tak jsem se rozhodla chvilku si zdřímnout.

Probudila jsem se zpátky v mojí posteli. Šťastně jsem se protáhla. Na posteli jsem měla tílko a kraťasy. S hrůzou jsem si uvědomila , že jsou to ty , které jsem měla minule. Přesto jsem si to odvážně oblékla a vyrazila do kuchyně. I když jsem mrzla , za žádnou cen jsem nechtěla jít pro dříví. Přišla jsem o něco později , protože jsem viděla , jak si ta velká hrstka sole leží na vajíčku , které právě Edward připravoval.

,, Ahoj lásko ,“ pozdravil mě a šťouchal do vajíčka na pánvi.

,, Ahoj ,“ protáhla jsem se ještě jednou a zívla.

,, Zlato , skočíš pro dřevo ?“ zeptal se mě náhle Edward a já okamžitě zmrzla na místě. Copak mu můžu říct , co se stane ? A třeba nestane , když jsme včera ty vlkodlaky tak úspěšně zmátli.

,, Jistě , ale dobře poslouchej , kdybych křičela ,“ upozornila jsem ho se vztyčeným prstem a vydala se pro bundu.

Cesta nebyla tak dlouhá , ale byla naopak velice krátká , protože se blížila chvíle , na kterou by nemělo dojít. Protáhla jsem se dveřmi do kůlny a sbírala polínka. Pečlivě jsem poslouchala jakýkoliv zvuk , který by se mohl podobat zvuku , který vydává vlkodlak.

,, Ale , ale …“ ozval se po chvíli. Vysypala jsem všechna polínka z mé náruče a popadla jedno velké , ale lehké abych ho když tak mohla praštit po hlavě. Uchopila jsem ho až moc pevně a do ruky mi zajela tříska.

,, Sakra ,“ zaklela jsem si potichu a rozrazila dveře kůlny. Ta se zakymácela , ale naštěstí nespadla.

,, Kdo jsi ?“ zjišťovala jsem jako minule.

,, Zkus hádat ,“ zasmál se , ale když si všiml mého polínka v ruce , zasmál se ještě hlasitěji.

,, Jsi vlkodlak ,“ vypálila jsem na něj okamžitě.

,, Teď udělám něco , co se těm tvým hrdinům nebude líbit ,“ přeskočil to co jsem řekla. Pravá chvíle pro použití mé primitivní zbraně.

,, Edwarde ,“ zaječela jsem a mě samotné z mého křiku naskákala husí kůže. Polínko jsem vší silou mrštila po vlkodlakovi a začala utíkat k chatě.Je jasné , že se ozvala rána lámajícího dřeva a pak nohy v listí , ale to už u mě byl Edward a všiml si velkého kolosu , který se za mnou řítil. Popadl mě a začal utíkat , jako v noci. Kličkoval všude možně , ale tenhle vlkodlak byl vytrvalí. Nakonec Edward vyskočil na strom a já se ho chytla okolo pasu , aby měl volné ruce. Šplhal po větvích až do koruny a tam se zastavil. Vlkodlak dole jen zavrčel a odběhl pryč. Oba dva jsme se šťastně vrátili do chaty a předčasně zabalili. Vrátili jsme se domů. Já bez zlomené ruky a s celoživotním zážitkem. Edward , který na všechno zapomněl – doufám.

Jessica a Angela jsou naprosto zdravé. Mike není vrah a celý můj život pokračuje šťastně dál a žádný vlkodlak mi v mém štěstí už nikdy nezabrání. Snad …

THE END