Čeho se mám bát

Autorka: Elisse

7.kapitola – Prosím ať to rychle skončí

BELLA

Měla jsem co dělat abych se nerozkřičela a neutekla. V hlavě se mi začaly objevovat informace ,o kterých jsem neměla ani potuchy. Vážně mě dost štvalo , že život je tak krutý , zvlášť na mě.

Klekla jsem si a zacpala uši v marné snaze zarazit ten přival. Edward stál kousek ode mě a tak mě chytil kolem pasu než jsem stačila padnout k zemi.

,, Bello ?“ Jeho hlas se třásl strachem. Strachem o mě ! Čekali jsme ještě chvíli , než se všechno vrátilo do mých myšlenek. Vlkodlaci , kůlna , kousnutí a zapomnění.

,, Ou Edwarde ,“ padla jsem mu okolo krku. ,, Pamatuji si všechno. Všechno !“ zdůraznila jsem poslední slovo.

,, To mi spadl kámen ze srdce ,“ oddychl si Edward a sedl si vedle mě na zem.Objal mě okolo ramen a já mu položila svoji přeplněnou hlavu na rameno.

,, Tolik se toho změnilo ,“ pronesla jsem slabým hlasem.

,, Co přesně myslíš ?“ nechápal. Sama jsem přesně nevěděla co. Našla jsem svoji minulost , ztracenou v zapomnění.

,, Že jsme spolu , ale pokračuju v životě , kde ty nemáš být.“

,, To je docela velká změna ,“ usmál se a políbil do vlasů. Zavřela jsem oči a vnímala jeho překrásný dech v mých vlasech. Šustot křoví mě probudil k životu. Otočili jsme se k místu , odkud zvuk pocházel a mě se zježili vlasy v zátylku. Ze stínu lesa se vypotácel bledý Mike. Jeho oči byli hladově červené a celkově byl nesvůj.

,, Bella ,“ pousmál se a nadechl se. Zarazil se a chvíli nasával moji vůni. Vůni jeho kořisti. Postavil se do obrané pozice a hlasitě zavrčel. Edward byl okamžitě na nohou a stál přede mnou odhodlaný chránit mě před tímhle novorozeným monstrem. Ne , nic se jim nesmí stát. Tedy Mikovi ano po tom co udělal mě. Co udělal Angele a Jessice a ostatním dětem co zabil v lese. Musí za to zaplatit. Nevím , kde se ve mně vzalo to odhodlání , ale měla jsem chuť Mika srazit na kolena a vymlátit z něj živou duši. Jenže to nešlo , když jsem měla zlomenou ruku. Edward to udělá za mě , doufám. Zadržela jsem dech a napjatě sledovala co se bude dít dál. Ani jsem si neuvědomovala ,že jsem v nebezpečí , dokonce v nebezpečí ohrožení života. No a co , po vlkodlakovi se mi nemůže stát už nic horšího , snad.

Mike se připravil ke skoku a já se ještě více přikrčila za Edwardovu nádhernou postavu. Zavřela jsem oči a v duchu si broukala písničku , kterou jsem si vybavovala z dětství. Smutná , ale přesto krásná měla slova.

Mikův skok trval jen chvíli než ho Edward srazil k zemi. Slyšela jsem vrčení , výkřiky boje , ale stále jsem měla zavřené oči a broukala si písničku. Položila jsem si ruce na uši , aby mě ty zvuky nerušily. Věděla jsem , že to brzy skončí a to dobře pro Edwarda. Jenže to trvalo nějak dlouho. Seděla jsem tam nějakou tu chvíli , když najednou zvuky ustaly a v pozadí bylo slyšet lámání stromů. Tedy strom , který se pod náporem tvrdého těla přelomil. Vzhlédla jsem a ruce spustila. Nade mnou stál … Mike s hladovým úsměvem.

,, Rád tě zase vidím Bello. Škoda , že naposled ,“ zasmál se škodolibě a chytil mě za ruku. Bez potíží mě vytáhl nahoru a když si všiml mé zafačované druhé ruky , na tvář se mu vloudil ještě větší úsměv.

,, To já ?“ usmíval se. Tiše jsem přikývla a hleděla do jeho červených očí. Chytil mě okolo pasu a přitáhl si mě k tělu. ,, Ani nevíš Bells , jak jsem se na tuhle chvíli těšil ,“ šeptal čím dál tišeji a pak se nahnul k mému krku. Čekala jsem bolest , ale když jsme tam takhle chvíli stáli a nic nepřicházelo , začalo mi to být divné. Trhla jsem s sebou na náznak , že ještě žiji , ale Mike se ani nehnul , krom nádechů a výdechů a tak mi došlo , že asi nasává moji vůni. Uchopila jsem ho za vlasy a snažila se jeho hlavu odtáhnout od mého krku. Kupodivu byl úplně povolený i když jeho ruka kolem mého pasu byla tvrdá , tuhá. Zahleděla jsem se do jeho očí , které byli červené , ale přesto podivně prázdné. Pak Mika zezadu něco popadlo a chtělo ho to odhodit , ale když ho hodil , odlétla jsem s ním i já , protože jeho ruka mě nehodlala pustit. Narazil do stromu a já tlakem nalétla na jeho tělo. Budu mít určitě nějaké modřiny , ale to teď není hlavní.

,, Pusť mě ,“ naléhala jsem a bušila do jeho hrudi moji nezraněnou rukou. Jeho sevření povolilo a já se odkutálela dál od jeho upírského těla. Zapadla jsem do listí ze kterého mě po chvíli vytáhl Edward.

,, Bello ,“ přitiskl si mě k tělu ,, nestalo se ti nic ?“ Co všichni pořád máte. Proč mě pořád objímáte , přitiskujete si mě k tělu.

,, Jo , jsem OK ,“ zalhala jsem , protože mě šíleně bolela zlomená ruka a břicho jsem měla taky bolavé , ale to přejde. Pokud se tohle dozví Charlie, tak zabije Edwarda. Potom Mika a mě. Mě za to , že jsem opustila jeho dům i když jsem ,, vážně “ nemocná.

,, Na co myslíš ?“ vypálil na mě Edward , když jsem obdivuhodnou chvíli nepromluvila.

,, Na to , jak mě Charlie zabije , až přijedu domu.“ Někdy by nebylo na škodu , kdyby četl moji mysl , protože by si odpustil otázky typu : Jsi naštvaná ? Na co myslíš ? a podobně nesmyslné otázky , na které se člověk neptá i když on není člověk.

,, On tě nezabije ,“ pousmál se a odstoupil ode mě. Napadl mě šílená plán , i když to nebyl plán , jako spíš nápad. Chci vidět místo , kde mě kousl. Kam se vlastně podělo mé tělo ? Rozběhla jsem se ke kůlně , ale Edward mě zarazil.

,, Je tu něco , co bych měl vědět ?“ začal opatrně , aby mě nenaštval.

,, Jen pojď se mnou a koukej se.“ Běželi jsme dál směr kůlna. Po chvíli jsme stáli před starou boudičkou a já zaváhala , jestli to byl dobrý nápad. Tady jsou vzpomínky o tolik živější a jasnější. Jako bych je právě prožívala a pak jsem si všimla menšího kopečku listí před kůlnou. Vrhla jsem se k němu a odhrnovala listí. Pod ním něco leželo. Ledově studené mé tělo !! Byla jsem to já , ležela jsem tady , na tom místě , kde mě kousl vlkodlak. Tady bylo moje tělo pohřbené v čase.

,, Edwarde , to jsem já ,“ vyjekla jsem vyděšeně a odskočila od těla. Zavadila jsem o něj rukou , ale jako bych tím tělem projela. Zamrazilo mě po celém těle.

,, Čekala jsi snad , že se tvé tělo vypaří ?“ znejistil Edward při pohledu na mou husí kůži.

,, Napadlo mě něco šíleného ,“ přeskočila jsem jeho řeč a lehla si do mého těla. Bylo to jako skočit do vody a nemoci se nadechnout. Nemohla jsem dýchat , ale ten pocit trval jen chvíli , protože najednou všechno zmizelo. Zbyla jen tma , která obklopovala moje bledé tělo. Nevím co se dělo , ale vypadalo to , že se vracím. Možná do minulosti , ale prosím ať to rychle skončí !!!!!