Čeho se mám bát

Autorka: Elisse

5.kapitola -  Mike mě chtěl zabít !

BELLA

Charlie zešílel když zjistil , že jeho dcera byla postřelena a že její dvě kamarádky už takové štěstí neměly. Tedy jedna její kamarádka štěstí neměla a to Jessica. Má poškozenou míchu a už nikdy nebude chodit. Taky ji sice postřelil , ale jen do nohy , kterou už stejně necítila. Angela stihla utéct , ale cestou vběhla do vozovky a tak ji srazilo něčí auto. Nebylo to nic vážného , jen zlomená ruka. Já jsem měla prostřelené a zároveň zlomené rameno. To taky nebylo tak hrozné ! Hrozné bylo , že u mé postele seděl cizí kluk , držel mě za ruku a našeptával mi , že to bude dobrý. Ani mi nepřišlo divné , že mě drží za ruku ,ale divné bylo to , že byl pořád u mě ! Jeho dotek byl studený až mi z něj naskákala husí kůže. Když jsem pak poprvé vzhlédla ke svému společníkovi , zjistila jsem , že má ty oči o kterých se mi poslední týden zdá. Takové karamelové oči jsem u někoho ještě neviděla a ta tvář … někoho mi připomínal , ale moje paměť nefungovala. Byl bledý a studený. Okamžitě jsem si vzpomněla na Mikovi řeči o upírech. Mike !!! On mě chtěl zabít. Zaklepala jsem se a můj společník konečně promluvil.

,, Je ti špatně ?“ Bylo hezké , že se staral  , ale bylo by mi milejší , kdyby se nestaral.

,, Mike mě chtěl zabít , chtěl mě zabít ,“ vzdychala jsem a dělalo se mi špatně od žaludku.

,, Mike tě chtěl zabít ? To on ?“ vyptával se naštvaně a zároveň to vypadalo , jako by ho to bolelo.

,, Mike ,“ vzlykala jsem , ale bez slz. Zklamaly mě mé slzné kanálky – potvory jedny !

Vybavila jsem si pistoli , Jessicu s Angelou. Angeliny slzy , jejich vyděšené obličeje , Mikův pobavený obličej , časopis s nadpisem Ve Forkském lese zabiti další 3 středoškoláci a pak na toho neznámého , který mě zachránil. Začala jsem hystericky kopat ve snaze zapomenout na to !

Ten neznámý se polekal mé reakce .

,, Bello …“ zněl vystrašeně.

Uklidnila jsem se a pak : ,, Kdo sakra jsi ?“

,, Ty si mě nepamatuješ ?“ vyhrkl a jeho obličej okamžitě zbledl o pár odstínů. Vypadal jako mrtvá (!) mrtvola.

,, Promiň , ale ne ,“ zdůraznila jsem slovo ,, promiň “ aby se necítil nijak dotčený.

,, Pitomé psisko ,“ zamumlal si.

,, Promiň kdo že ?“ Vážně jsem chtěla vědět kdo je ,, psisko “ a taky jsem chtěla vědět , co to má společného s tím , že ho neznám.

,, Ale nikdo ,“ pustil mou ruku.

,, Vlastně … někoho mi připomínáš ,“ spustila jsem. Byla to pravda , skoro poloviční lež , ale vážně mi někoho připomíná …

Do pokoje se vřítil Scott a odstrčil toho neznámého a obejmul mě.

,, Málem jsem zešílel ,“ zašeptal mi do ucha a já se usmála.

,, Už v těch vraždách pokračovat nebude ,“ odstrčila jsem Scotta od sebe.

,, Jako by mě to přesvědčilo ,“ odfrkl si Scott a pak se otočil na Neznámého.

,, Ahoj já jsem Scott … o tobě mi Bella nic neříkala ,“ pohlédl na mě trochu rozpačitě a já nevědomky pokrčila rameny.

,, Jsem Edward ,“ zavrčel. Takže pan Neznámý má i své jméno. Edward – to si budu pamatovat.

,, Rád bych si s Bellou promluvil ,“ začal Edward. Scott se na mě pobaveně otočil  ,ale já byla vážná. Bála jsem se s Edwardem mluvit. Já zrovna nejsem ta , která by se nezadrhávala , když mluví s někým tak … atraktivním.

,, Tak já jdu ,“ pousmál se Scott a otočil se na mě a mrkl.

Když za ním zapadly dveře a mě polil pot , Edward konečně promluvil a tím zničil mé šance mluvit srozumitelně.

,, Bello , ty mě miluješ ,“ řekl zpříma. Tak a bylo to venku. Já ho totiž nemilovala. Možná mě náhle začal záhadně a nebezpečně přitahovat , ale celý ten rok , co trávím na Forkské střední jsem zabouchlá jedině do Scotta. JEDINĚ !

,, To je pěkná blbost. A jak … Tedy proč si to myslíš ?“ Zadrhla jsem se , když jsem chtěla říct : ,, A jak to víš ?“ rozum mi napověděl , že by to vyznělo , jako , že ho vážně miluji , což vlastně není pravda a zároveň je to pravda , protože mě ten Edward začal vážně strašně přitahovat.

,, Protože mi jsme spolu chodili Bells ,“ pošeptal mi a já zčervenala. Jeho dech ovanul mé ucho a srdce se mi zastavilo v půlce bouchnutí a pak znovu naskočilo , když jsem zaklepala hlavou a odklonila se od něj.

,, Haha … zvláštní je , že si to vůbec nepamatuji.“

,, Měla jsi ztrátu paměti ,“ pokračoval absolutně přesvědčený , že mě přitahuje. Začalo to ve mně vřít. Žádná ztráta paměti ! Žádná láska k Edwardovi teď nezkrotí moji naštvanost.

,, A dost ,“ zaburácela jsem.,, To , že jsi mě zachránil před jistou smrtí ,“ při těch slovech se oklepal ,, ti nedává ještě právo napochodovat sem , říct mi , že tě miluji a pak mi ještě nakecat , že jsem ztratila paměť , protože to je ta největší pitomost , jakou jsem kdy v životě slyšela. Pokud k tomu nemáš racionální vysvětlení.“ Zhluboka jsem vydechla zbylý vzduch , který jsem měla v plicích a nadechla nový , nezkažený. Začal usilovně přemýšlet. Ale nad čím. Vymýšlí snad racionální vysvětlení , nebo přemýšlí jestli ho má říct nahlas , nebo odpochodovat a tvářit se nevzrušeně. Já bych volila radši tu první možnost , protože jsem vážně děsně zvědavá na jeho ,, racionální vysvětlení “.

Po chvíli otevřel pusu , ve které se zablýsklo 32 zářivě bílých zubů , ale po chvíli ji zase zaklapl.

Zvedl se z mé postele a přešel ke dveřím. S chabým ,, řeknu Scottovi , že může dovnitř “ odešel a zaklapl za sebou dveře , které pro mě ukončili vztah – pokud se tomu dalo říkat vztah – s Edwardem.

Zmocnila se mě úleva , potom strach a nakonec zděšení a pak znovu úleva a takhle se to opakovalo než Edward znovu otevřel dveře a přiřítil se k mé posteli.

,, Jedno řešení mám ,“ zasmál se dotkl se mých popraskaných rtů. Samozřejmě se jich dotkl svými rty , ale to jsem vůbec nečekala , takže jsem přestala dýchat , srdce mi zkolabovalo a přístroje se rozpípaly. Zmlkly , když se ode mě Edward odpojil a zasmál se.

,, Pořád stejná ,“ šeptal si. ,, Aspoň tohle se nezměnilo.“

Chvíli jsme tam seděli , ani jeden jsme nic neříkali a pak jsem se probrala k životu. ,, Řešení ti moc nejdou ,“ zasmála jsem se a pak znovu ucítila jeho rty na těch mých. Sakra , co se to se mnou děje , pomyslela jsem si , když jsem zavřela oči a mé srdce znovu vynechalo pár úderů.