Čeho se mám bát

Autorka: Elisse

1.kapitola – Se mnou se nemusíš bát !

BELLA

Charlie byl jednou zase hodný a dovolil mi vzít Edwarda na chatu. Mělo to být překvapení ,ale Edward už mě fakt štve , protože si to přečetl v Charlieho mysli. Když se omlouval , řekl jednu větu , která mě vážně dostala : ,, Já vážně nemůžu za to , že moje moc působí i na Charlieho.“

Rozesmála mě a zároveň popudila. Jako by všichni z mé rodiny měli být divní. Seděli jsme s Edwardem u krbu a zkoumali své oči. On je měl karamelové. Já zřejmě stydlivé , tedy alespoň jsem si na to připadala. Nemohla jsem být šťastná. Já se musela stydět a před Edwardem. Jeho pohled byl totiž doslova spalující žár , který ničí buňky , které udržují mé srdce v pochodu. Usmála jsem se a tím jsem rozesmála jeho. Když jsem viděla jeho dokonale bílé zuby , zatmělo se mi před očima. Proč je tak dokonalý ? Proč nemůže být upír normálně krásný ? Proč nadpozemsky ? Zároveň mě ale vyděsila jejich ostrost a jejich tvar. Nikdy jsem nevěnovala pozornost Edwardovým zubům. Připadalo mi normální , že si nečistí zuby a přesto má nejdokonalejší úsměv.

,, Nad čím přemýšlíš ?“ zeptal se již poněkolikáté za tento večer.

,, Chceš slyšet pravdu ? Mám pocit , že by to tvoji osobu mohlo naštvat ,“ zasmála jsem se. V něm to vyvolalo rekci jinou , než bych čekala. Zamračil se a povzdychl si.

,, Řekla jsem něco špatně ?“ ptala jsem se ho vystrašeně

,, Ne , já jsem špatně ,“ zamrkal aby skryl svou naštvanost.

,, Edwarde , nehraj si přede mnou na drsňáka. Co ti přesně vadí na našem vztahu ?“ přinutila jsem se zeptat.

Ušklíbl se a pak si odfrkl. ,, Náš vztah je až moc perfektní pro někoho jako já. Nezasloužím si tě ,“ zesmutněl a jeho naštvanost odcestovala. Hlava mu spadla , takže jsem neviděla do jeho očí , což jsem musela ihned napravit. Svojí rukou jsem ladně uchopila jeho bradu a nadzvedla ji. Jeho oči byli smutné a výraz prázdný.

,, To je nesmysl Edwarde. Já si nezasloužím někoho tak …“ nemohla jsem najít to správné slovo , pro někoho naprosto jedinečného a překrásného.

,, … někoho tak odporného ,“ dopověděl za mě. Musela jsem se zamračit a pustila jsem jeho studenou hlavu. Hlava mu znovu spadla , tentokrát ne naschvál.

,, Proč kazíš tak nádherné chvilky Edwarde ? To je pořád. Pořád o sobě tvrdíš , že jsi zrůda , ale já na to mám jiný pohled. Miluji tě. Stačí ti to k tomu , abys mi věřil , že nejsi zrůda ?“

Jeho hlava byla ve vteřině u té mě. Jeho nos se dotékal mého a jeho rty se chvěly. Díval se do mých polekaných očí a pak odpověděl : ,, Věřím ti.“ Poté mě dlouze a vášnivě políbil. Moje ruce cestovaly po jeho krku až do jeho vlasů , kde se zastavili. Věděla jsem , že za chvíli se stejně vzdálí a tak jsem se k němu přitiskla a pak sama povolila. Moje ruce nechtěli pustit jeho přenádherně jemné vlasy a moje rty nechtěli opustit jeho ústa. Přesto jsem musela , pokud jsem nechtěla , aby to skončil on , což by se stejně stalo. Tentokrát byl ale překvapený. Vždy jsem se k němu tak vázala a teď …

,, Víš Edwarde ,“ začala jsem ,, v ústech mě pálí jedna otázka , která mi nedá pokoj ani v noci. Ne že bych se bála , ale …“

,, Co se děje ?“ přeskočil moji řeč.

,, No ,“ bylo trapné se zeptat , ale ještě trapnější připadat si jako nevzdělaná v oboru podivná stvoření. Ne , že by byl Edward podivný , byl nadpozemský , byl to můj bůh a anděl v jedné osobě. Slovo anděl mě vrátilo k mé dřívější otázce. Pokládala jsem si jí často a dlouho. Už od začátku našeho vztahu , který trval již 2 roky.

,, Vím , že jsem většinu času s tebou , ale ještě o tobě nevím všechno. Tedy tady vlastně nejde ani tak o tobě jako o jiných.“

,, Bello , o co se jedná? Prostě se mě zeptej !“

,, Dobře , ale budeš mě považovat za blázna ,“ dodala jsem , když už jsem v duchu formulovala otázku.

,, Tebe nikdy ,“ zdůraznil.

,, OK. No prostě mě napadlo , čistě teoreticky , existují i jiná kouzelná stvoření než upíři a vlkodlaci ?“ Slovo kouzelná bylo v Edwardově případě trošku nepravdivé , protože Edward nebyl kouzelný. Teda kouzelně krásný byl ,ale jeho schopnost není kouzlo. Je to prostě schopnost , která si nevybírá.

,, Jako třeba andělé , nebo … Satan ,“ navrhla jsem. Bohužel jsem ale nevybrala správnou bytost , protože Edward se zatvářil zděšeně a zároveň popuzeně.

,, Nikdy , ale opravdu nikdy neříkej to jméno ,“ zdůraznil mi a jako důkaz , že to myslí vážně , vztyčil prst .

,, Takže existují ,“ odpověděla jsem si sama sobě.

,, Víš Bells , nechtěl jsem s tebou o tom mluvit , protože bych tě akorát vyděsil a možná dohnal k sebevraždě. Možná nechtěné sebevraždě , ale stejně to má stejný význam. Ano , máš pravdu … čerti třeba neexistují , andělé taky ne , ale existuje ten tvor …“

,, Jaký ?“ divila jsem se. Zřejmě to nechtěl vyslovovat nahlas , protože začal hledat papír.

,, Tady máš ,“ podala jsem mu jeden ze štosu papírů na které jsem psala svoje teorie. Možná jsem divná ,ale tohle byla moje nejoblíbenější činnost. Tedy až po Edwardovi.

,, Díky ,“ zamumlal a rychle čmáral na papír jméno.

,, Satan ,“ zašeptala jsem , když jsem četla jeho úhledné písmo. Papíru bylo asi souzeno zemřít v bolestech , protože Edward papír okamžitě hodil do krbu , ve kterém plápolaly plameny.

,, Proč je to jméno tak … nebezpečné ?“ zajímala jsem se dál , když se Edward zase zklidnil.

,, Bello … ,“ chytl se za kořen nosu , což dělal v poslední době často. Stejně často , jako se mě ptal na co myslím. ,, … většinou přijdeš za někým kdo říká tvé jméno ne ?“ ujišťoval se. Němě jsem přikývla a uchváceně jsem sledovala jeho nos , skrytý za jeho bledými prsty.

,, A tak je to i u něho ,“ pokračoval.

,, Prosim tě , v mládí jsem jeho jméno vyřvávala do světa a teď najednou by mi měl ublížit ?“ rozchechtala jsem se a nemotorně se zvedla. ,, Edwarde , přežila jsem upíry , přežila jsem vlkodlaky. Přežiji i Satana.“ Satanovo jméno jsem vyřvávala pořád dokola , čímž jsem pořádně naštvala Edwarda , který po mě skočil a jeho chladná ruka zakryla má užvaněná ústa.

,, Neříkej to ,“ zasyčel a pak ode mě ustoupil a zahleděl se do plamenů , které zabily ten útržek papíru , ten kousek , který , jak se v budoucnosti dovím , změní můj život od základů až po jeho střechu , což v mém případě byl rozum , kterého jsem neměla zrovna přebytek.

Chodila jsem totiž s upírem , který by mě nejradši vysál a pak odhodil někam na skládku ,ale on mě miloval ,což byla jediná věc , která mě těšila na životě ve Forks. V tom městě nudného života a většinou taky hloupého života. Také jsem se zahleděla do plamenů ,které plápolaly v krbu a které nás jedině zahřívaly. Stejně jsem potřebovala zahřát já , protože Edward byl dostatečně vybavený strávit noc na chatě , která má uvnitř -10 C°.

Potichu jsem přešla k Edwardovi a objala jsem ho.

,, Promiň ,že ti způsobuji tolik starostí. Jsem prostě paličatá a taky …“

,, Bello , klid. Já tě miluji. Se mnou se nemusíš bát !“

Jeho tvář byla upřímná. Věřila jsem mu stejně , jako jsem věřila mému “doufání“ v to ,že se ze mě jednou stane upírka , což se Edwardovi vůbec nezamlouvalo. Vždycky odvedl řeč jinam , jen kvůli tomu , abych ho nepřemluvila , což se vlastně ani nedalo. Jeho názory se neměnili tak často , jako se neměnili jeho rozhodnutí. A jeho rozhodnutí , že mě v upíra nepřemění , bylo setsakramentsky nepřeměnitelné. Vždycky to argumentoval tak , že nechce zkazit můj život. Asi si neuvědomoval ,že můj život bude zkažený tím , že budu s ním po boku i když mi bude 80 let. Jak budu vypadat ? Oproti němu budu vždy jen šedá myš. V 80 letech budu vrásčitá šedá myš. Tím jsem si byla jistá.

,, Bells , na co myslíš ?“ zeptal se znovu , tentokrát nebylo kam utéct.

,, Na sebe , až mi bude 80 let ,“ odpověděla jsem naštvaně. ,, Nechápu , proč je pro tebe tak těžké uznat , že se ti po mě až umřu bude stýskat a že to beze mě nevydržíš !“

Jeho ramena se pokrčila a pak spustil: ,, Bells , už jsem ti říkal ,že až umřeš , nechám se zabít , protože vím , že nikoho tak výjimečného nenajdu.“

Moje tělo ztuhlo , když jsem si představila Edwarda umírajícího v mučivých bolest a můj klidný odchod. Bude trpět kvůli mně. A já teď trpím , protože si to všechno představuji. Zřetelně jsem se oklepala. Jeho ruce mě sevřeli pevněji a svou hlavu si položil na tu mou. Snad doufal ,že mi tak bude moci číst myšlenky. Být nejblíže jejich zdroji , jejich tvůrci.

,, O tom už jsme vlastně mluvili ,“ zavrčela jsem zlostně. Vybavila jsem si ten den. To odpoledne. Krev , můj prst od krve. Okamžitě jsem pevně zavřela víčka a čekala. Ale na co ? Bylo už pozdě , aby něco dávali v té bedně zvané televize a tak jsem se odtrhla od Edwarda.

,, Jdu spát. Dobrou ,“ popřála jsem mu a vydala se po schodech nahoru. Čekala jsem , že půjde za mnou ,ale ozvalo se jen nezajímavé : ,, Sladké sny Bells.“