Budoucí upíří hvězda

Autorka: Elisse

3.kapitola – 2 překvapení

,, Nenávidím to tu ,“ kopla jsem do židličky , která se zhroutila k zemi. Byli jsme v továrně a balili moje věci , které jsem si přinesla z domova.  Edward němě přikývl a popadl moji tašku.

Byli jsme tu jen my dva , protože Esme trvala na tom , abychom se sblížili. Zřejmě je tu jediný on , kdo mě nemá rád. Pokud nepočítám Rosalii. S tou jsme si k sobě vypěstovali averzi.

,, Zkoumáš to tu ?“ otočila jsem se na zamyšleného Edwarda , který přebíhal pohledem po zdech.

,, Ech ..“ zasmál se ,, … vlastně už jsem tu jednou byl.“ Pohlédl na okno u kterého jsem právě stála vyhlédl do lesa , který nepropouštěl žádné sluneční paprsky , které dneska zrovna přebývali v celém Forks. Zrovna dnes a taky zítra , jak jsem pochopila z televize. To znamenalo , že všichni vynechají školu a na to jsem se těšila.

,, Ty jsi tu už byl? Tak to mi musíš povědět ,“ sedla jsem si do tureckého sedu na zem a poplácala rukou zem , na znamení že si má sednout.

,, Nemusím se ti vyzpovídat ,“ nasadil tvrdý , naštvaný tón a otočil se na zeď. Zklamaně jsem se vyšvihla na nohy a zahleděla se do jeho zad.

Vypadni z mé hlavy , křičel na mě v duchu.

,, Co tě tak deptá ?“ zeptala jsem se nahlas. Někdy jsem měla pocit , že mu nerozumím. A to někdy bylo teď , protože v jeho hlavě se míchalo pár myšlenek míšenými s mými myšlenkami. Taky mi četl mysl a pak jsme si četli mysl navzájem.

,, Deptá mě jen to … že to všechno je kvůli mně.“

,, Blbost ,“ zaprotestovala jsem. Vůbec jsem nemyslela co tím myslí. Co dělají kvůli němu ?

,, To že tě vzali do rodiny. Myslí si , že s tebou budu sympatizovat ,“ zavrčel poslední slovo a já hned pochopila co tím myslí.

,, Jako , že chtějí abychom spolu … chodili ?“ zakuckala jsem se vlastními slinami.

,, No , vlastně jo , ale já k tobě nic necítím “ přitakal a pohled mu sklouzl na mé vyděšené oči. Zavrtěla jsem hlavou , ale to už byl u mě. Objal mě – bratrsky , žádná láska v tom nebyla.

,, Nechci říci , že by jsi mi nepřišla krásná , protože to jsi , ale jsi má sestra. Miluji tě jako sestru ,“ šeptal mi do vlasů.

,, Jako novou sestru , kterou znáš jen pár hodin. Co když jsem vetřelec a jen využívám tvé bratrské lásky ,“ vyškubla jsem se mu a zahleděla do jeho kalafunových očí ( víte jakou barvu má kalafuna – pro housle ?!). Nechápal to , jako já.

,, Myslíš si , že ti nedokážu číst mysl ? Přečetl jsem si všechno , na co jsi myslela.“

,, Dokáži to skrýt. Já mám svá tajemství ,“ naštvala jsem se jeho jistotou.

,, Chtěl jsem ti jen říct , že tě miluji jako sestru ,“ strhl mě zase k sobě a objal. Ochranitelsky bez lásky , jako před tím. Rukama jsem ho objala okolo krku. ,, Miluji tě jako bratra ,“ zamumlala jsem mu do trička. Slyšela jsem , jak se usmál a vydechl vzduch , který se mu nahromadil v plicích. Pak se znovu nadechl a zarazil. ,, Hezky voníš ,“ vydechl po dlouhé pomlce , při které jsem si myslela , že vybuchnu nedočkavostí , co zase řekne.

,, Hmmm , díky bráško ,“ odlepila jsem se od něj a podívala se z okna. ,, Vypadá to , že bychom měli jít , než děti půjdou ze školy.“

,, To už chodí ,“ rozřechtal se Edward a popadl mou tašku. ,, Vážně už bychom měli jít. Alice bude určitě hotová s výzdobou a zařízením tvého pokoje.“

,, Co prosím ,“ zasekla jsem se v polovině pohybu. Vyděsilo mě , že budu mít vlastní pokoj , když jsem ho minule tak vehementně odmítla.

,, No … Alice už bude hotová ,“ znejistěl a tázavě se díval stranou.

,, Říkala jsem , že žádný pokoj nechci ,“ protestovala jsem. Nezasloužila jsem si vlastní místnost , ve které bych trpěla výčitkami svědomí. Připomínalo by mi to můj minulý pokoj , kde jsem se naposledy rozloučila s Demi. Ach Demi. Tolik mi s maminkou chybíte.

,, Vím , že je to těžké ,“ ozval se Edward , který pečlivě přečetl mou mysl. Co ten o tom ví. On neutekl naschvál od své rodiny se snem , že pořídí lepší dům a vrátí se pro ně. Já už se vrátit nemohla i když jsem si to přála. Tolik přála …

,, Měli bychom jít ,“ zahnala jsem vzlyky. Tiše přikývl a vyběhl ze dveří. Nechtěla jsem běžet a ani jsem neměla kam pospíchat. Do nově vybaveného pokoje ? Můžu si všechno vyčítat již při cestě. Na novou rodinu ? Zatím je zase tolik neznám.

Vyšla jsem klidným krokem před továrnu a otočila se ještě na ten obří kolos a kývla hlavou na znamení , že se loučím. Přetočila jsem se k lesu a kopla do skupinky kamínků , které se rozlétly po celé silnici a pak vyběhla směr Cullenovi. Běžela jsem po Edwardově vůni , která se mísila s vůní mého oblečení. Nebylo možné ho dohnat i když jsem běžela plnou rychlostí. Zase jsem myslela , že letím , protože pod nohama jsem neměla zem. Ani jsem se jí nedotýkala. Nechtěla jsem pátrat příčinu toho , co se děje a tak jsem vesele běžela dál. Ruce jsem měla prázdné a tak jsem je hodila dozadu a běžela. Tedy spíše letěla a připadalo mi , že jsem jako v Titanicu na té přídi. S tímto blaženým pocitem jsem doběhla(doletěla) před dům , kde čekal Edward a netrpělivě mě vyhlížel mezi stromy. Před garáží stálo jedno nové auto. Myslím … Audi , v autech jsem se vyznala kvůli otci , ale teď se mi to nějak vykouřilo z hlavy.

,, Čí je to nové auto ?“ zeptala jsem se se známkou naděje. Na tváři se mu vykouzlil úsměv od ucha k uchu.

,, To je zatím tajemství ,“ zněl záhadně , ale šťastně. Pokud , je to auto někoho z rodiny , tak ne moje , protože já nemám řidičák. Kvůli mámě , která se bála , že bych se v autě zabila jen co bych do něj nasedla. Máma mi nikdy nedůvěřovala , ale Demi , které bylo 16 klidně řidičák povolila , takže si teď někde šťastně jezdí a já si ani to Audi nikdy nekoupím. Ale teď , možná mám ještě šanci udělat si řidičák. To by bylo super.

Stáli jsme pořád před domem a já rozdýchávala nával informací a myšlenek.

,, Jdeš ?“

,, Jo už jdu , jen , že mě napadlo , jen čistě náhodou , že bych si mohla pořídit řidičák.“

Vletěli jsme dovnitř a já s takovou vervou , že jsem to napálila do Emmetta a oba nás povalila na zem.

,, Promiň ,“ omlouvala jsem se za svoji roztržitost.

,, To je v pořádku.“ Nastala chvíle ticha , při které jsme se s Emmettem zvedli. Alice k nám přitančila a svým ladným pohybem mě chytila za ruku. ,, Tvůj pokoj je téměř hotový ,“ pousmála se a tvářila se jako největší neviňátko. ,, Chybí v něm jen tvoje věci ,“ pokračovala rychle , když viděla , že každou chvíli vybuchnu.

Neměla jsem v povaze křičet na o něco starší sourozence a to kvůli tomu že 1. jsem žádného staršího sourozence neměla a za 2. i přes to , že je Alice o hlavu menší než já , je o hodně chytřejší než já , také bych se nakonec za sebe ještě styděla , že bych na ni vyjela.

,, Alice ,“ procedila jsem skrz zuby , které mi skřípaly zlostí. Nemám ráda , když někdo dělá něco proti mé vůli i když je to někdo tak nesnesitelně hodný jako Alice. Ach jo , Alice to je jedna kapitola v celé téhle rodině. To je ten nejlepší člověk , oprava upír , kterého jsem kdy potkala a nezáleží na tom , že ji znám jen 5 hodin , protože já ji znám JEN 5 hodin. Nejradši bych jí teď zazpívala písničku , I hate you but I like you , jenže taková písnička ještě nevznikla. Musím ji někdy napsat , jinak mě chytne šílenství jestli něco takového ještě udělá.

,, Avril ,“ oplatila mi a potutelně se při tom usmála. Vzala jsem tašku , co Edward upustil na zem a šla za Alice , která pospíchala do mého pokoje. Zastavila se u dveří a čekala na mě , protože jsem šla šnečím tempem , na upíra obdivuhodný výkon.

,, Tak , teď tě čeká menší překvapení ,“ pořád se usmívala úsměvem – od ucha k uchu.

,, Nedramatizuj to Alice. Je to jen pokoj ,“ nesdílela jsem její nadšení.

,, Já vím , ale pokoj , který je jen jedno z mála překvapeních , které tě dnes čekají ,“ pořád se potutelně usmívala a mě to doslova deprimovalo.

,, Alice , přestaň se tak blbě smát a už otevři ty dveře,“ prosila jsem a přešlapovala na místě. Alice prudce zmáčkla kliku a rozrazila dveře do pokoje. Každý si udělejte sám představu mého pokoje , ale nezapomeňte do něj přidat : počítač , gauč , stůl , velikánský koberec – pěkně tlustý , šatník , televizi a skříň na televizi a jiná udělátka. Ani jsem nechtěla hádat co je v těch poličkách pod televizí.

,, Alice , znáš slovní spojení : skromný pokoj ?“ pokusila jsem se stát nohama na zemi.

,, Ale no tak Avie , přeci nebudeme šetřit na tvém pokoji. Co pak ale řekneš na to další překvapení ,“ zkoumala můj výraz.

,, Jak jsi mi řekla ?“ zírala jsem na ni.

,, Avie ?!“ zašeptala.

,, Eh … radši jdeme než to se mnou sekne ,“ hodila jsem tašku na postel a vypadla ven na čerstvý vzduch. Snažila jsem se na Alice nekoukat abych ji nečetla mysl. Nechtěla jsem vědět co bude další překvapení. Prosím ať je to něco malého a skromného. Pokud možno dřevěného. Vydala jsem se dolů po schodech a dole zase vrazila do Emmetta – tentokrát naschvál. S ním to ani nehnulo a tak jsem čekala na Alice , až mi ukáže další překvapení.

,, Zavřít oči ,“ ozvalo se za mnou a já poslechla. Pak mě zase chytla drobná ručka za moje prsty a táhla někam , nevím kam.

Po chvíli chůze mi zase poručila : ,, Otevřít.“

Opatrně jsem je rozevřela vyvalila oči. ,, To je to překvapení ?“ ukázala jsem na Audi , kterého jsem si všimla při příchodu. Alice přikývla a usmívala se jak nejvíce dokázala.

,, Ale já … díky , ale já nemám řidičák. Sice jsem si ho hodlala udělat , ale tohle je moc. Znáte mě 5 hodin a hned mi koupíte auto ? Jste blázni !“

,, My víme , ale pokud chceš , budu ho používat s tebou i když to není moje oblíbené.“ Koukla jsem na ni a hned viděla po čem touží.

Žluté Porche , viděla jsem v její mysli živý obraz.

,, Ahh , Alice já vám za všechno moc děkuju ,“ padla jsem jí okolo krku a tiskla k sobě. Moje nová sestra Alice/Demi. Jsou si tak podobné. Nemyslím vzhledem , myslím povahou. A vždy jsem chtěla mít bratra a teď mám dokonce 3 bratry. Je to jako sen , ze kterého se nejde probudit. Ale jsem šťastná i když Demi i maminka jsou už dávno pryč …