Budoucí upíří hvězda

Autorka: Elisse

2.kapitola – Zubatec

( Autorka : Písničky , které zveřejním v této povídce si klidně pusťte , protože jsou skutečné a všechny moc hezké)

Věděla jsem , že tam bude. Že si pro mě přijde. Že mě zabije – pitomec. Otřásla jsem se smíchem , když jsem si vzpomněla na jeho tvář. Pořád jsem byla v lese a čmuchala okolo sebe. Cítila jsem : upíry , lidi , nějaké zvíře a pak sebe , jak smrdím po krvi. Znovu jsem pocítila nepříjemné pálení v krku. Začínala jsem mít i halucinace , protože mi připadalo , že se stromy okolo mě uzavírají a vytváří čím dál menší prostor. Rozběhla jsem se směrem , kterým jsem si myslela , že jsou srnky , nebo jiná zvířata. Běžela jsem rychle , moje nohy se země skoro nedotýkaly , jako před tím. Přijde mi divné , že bych uměla létat , ale všechno je pro mě možné , když jsem upírem. Pocítila jsem novou vůni. Nebyla mi úplně cizí. Cítila jsem ji totiž již jednou , tam na tom předešlém místě. Doběhla jsem na palouček , kde by podle mých výpočtů měly být srnky. Čekalo mě tam ale veliké překvapení v podobě 3 chlapců. Jeden vysoký a svalnatý druhý takový zvláštní. Jako by trpěl bolestmi – hihi. Třetí mi přišel ze všech takový nejsympatičtější i když právě vysával jednu srnku. Jakmile jsem tam vběhla zvedli všichni hlavu a podívali se do mých očí , které jsou , jak jsem zjistila , červené. Najednou všechno utichlo , jen někde nahoře zpíval ptáček a já pohlédla na toho kluka , který vysával srnku. Dívala jsem se mu do očí a pak z čista jasna :

Proč se na mě tak divně kouká a kdo to je ?Myslela jsem , že mám halucinace , ale pak když jsem se přetočila na toho blonďáka a ten mi zase řekl :

Vypadá nebezpečně. Je novorozená.

Ale když jsem se zahleděla do stromu , nic jsem neslyšela. Zase jsem se koukla na zrzavého chlapce , který si tentokrát myslel :

Měl bych se jí na něco zeptat. Chtěla jsem vtipně odpovědět.

,, Tak se ptej ,“ naznačila jsem tím alespoň , že slyším jeho mysl. Bohužel jen , když na něj koukám.

,, Eh …“ vypadla mu srnka z rukou , ale ještě v sobě měla krev. Toho jsem využila a vrhla se k ní a zuby zakousla do jejího ještě teplého masa.

,, Co děláš ?“ vykřikl naštvaně ten zrzek. Zvedla jsem svou hlavu od oběti a zaskřípala zubany.

,, Mám žízeň.“ Byla jsem v klidu , protože jsem věděla , že dokáží vyčíst , co budou dělat.

Pohlédla jsem na toho velikého kluka , který byl nohama na zemi.

Ať se napije. Aspoň pak bude mít sílu nám všechno vysvětlit.

Co sakra pořád chtějí vysvětlovat ?

,, Jak to , že čteš myšlenky ?“ vyjel na mě zrzek.

,, Když se na tebe koukám prostě tě slyším , ale neslyším ostatní. Jen když na tebe koukám tě slyším , chápeš ?“ vysvětlovala jsem pomalu , aby stihli pochytit všechno.

,, Myslím , že chápu ,“ přikývl blonďák.

,, Jsem Avril ,“ natáhla jsem ze zvyku ruku , ale když jsem si všimla , že se tváří , jako by se jí štítili , tak jsem ji smutně spustila dolů.

,, Já Edward. Tohle je Jasper ,“ ukázal na blonďáka , který se tvářil dosti nepřátelsky ,, a tohle Emmett ,“ ukázal na vysmáteho bruneta.

,, Eh .. moc mě těší. Znáte Aleca ?“ vyšlo ze mě i když mě to nezajímalo. Koukala jsem do stromů , abych neslyšela jejich myšlenky.

,, Ano , co je s ním ?“ přestal se smát Emmett.

,, Ten … zubatec mě proměnil ,“ zavrčela jsem a stiskla prsty v pěst.

,, Zubatec ,“ rozřehtal se Emmett. ,, Alec ?“ vypadlo z něj po chvíli smání v kuse. Nechápavě jsme na něj všichni zírali.

Alec Voltuiry ? Co ten tu dělá ? , honilo se mu hlavou.

,, Jel se mnou autobusem , co jsem utekla z domova ,“ zavrtěla jsem hlavou a přikryla si uši. Chtěla jsem působit nebezpečně , přitom mě šlo jen litovat.

,, Ty jsi utekla z domova ? Pojďte lidi , zavedeme ji k nám ,“ zavelel Edward a chtěl se rozběhnout.

,, Můžeme jít normálně ? Já totiž když běžím , tak letím. Neptejte se mě jak , co , proč , protože nevím.“

Edward se zasekl v půlce pohybu a zahleděl se mi do očí.

Já tě chápu. Tak jdeme.

Kývla jsem hlavou a hnula se dopředu. Emmett s Jasperem automaticky taky.

,, Utekla jsem kvůli zpívání ,“ můj hlas se mírně chvěl.

,, Zpívání ? Zazpívej něco ,“ pousmál se Jasper a podal mi větev.

,, Mikrofon ?“ Němě přikývl a tak jsem přemýšlela co. Vlastní tvorbu ? To by šlo a tak jsem zazpívala úryvek z Slipped Away – refrén. To se perfektně hodilo k mé situaci

,, Hmmm ,“ ušklíbl se Emmett. ,, Docela dobrý.“ Uraženě jsem se na něj podívala.

,, Pouze dobrý ? Světový ,“ zasmál se Jasper a Edward přikývl.

Máš talent , pomyslel si , když věděl , že se na něj koukám.

,, Já to vím. Ale máma neměla žádné pochopení pro můj koníček a tak jsem utekla. Obě mi moc chybí ,“ zesmutněla jsem a hlas se mi zlomil.

,, Obě ?“ nechápal Emmett.

,, Demi a Caroline. Sestra a máma.“

,, Takže teď jsi sama. Kde žiješ ?“ zajímal se Edward. Zamyšleně jsem hleděla mezi stromy , jestli spatřím nějaké stádo srnek , protože mě znovu začalo pálit v krku.

,, Eh … v nějaké továrně. Nevím kde , ale je to dál od města , ale blíž ke škole ,“ přiznala jsem a zastavila se , když jsem spatřila jednu srnku. Emmett do mě naboural a oba nás povalil na zem. Vyškrábala jsem se na nohy a rozběhla se směrem , kterým srnka mezi stromy zmizela.

,, Kam to letíš ,“ slyšela jsem , jak za mnou ještě někdo křičí , ale mě teď popoháněla žízeň a zároveň jed , který se mi hromadil v puse.

Skočila jsem po bezbranné srnce a vahou vlastního těla ji přirazila k zemi. Hledala jsem krk , ale jak jsem ji obracela , ztrácela jsem nad sebou kontrolu a převalila se vedle. Nechala jsem srnku utéct a dívala se do nebe. Jsem zrůda. Nemůžu zabíjet zvířata , ale ani lidi. Je to hnusné a nelidské.

 Ale já už nejsem člověk.

Trvalo jen chvíli , než mě zvedlo 6 silných rukou.

,, Já takhle nemůžu žít ,“ vzlykala jsem , ale slzy jsem na tváři neměla. Zklamaly jste mě mé slzné kanálky.

,, Zvykneš si ,“ pronesl smutně Jasper a pustil mě. Stála jsem již rovně , ale celé moje tělo si připadalo jako rozcupované a znovu slepené dohromady. Vyždímané a pak uměle nafouknuté.

,, Pojď , už jsme skoro u nás. Poběžíme ,“ pobídl nás Edward a sám se rozběhl směrem , který jsem přišla.

,, Poběž ,“ zakřičel Emmett a s Masérem se zároveň rozběhli.

Teď nebo nikdy , zašeptala jsem si v duchu a rozběhl se. Za chvíli jsem dohonila Jaspera a Emmetta. Předběhla jsem je a běžela po Edwardově vůni. Za chvíli jsem dohnala i jeho , ale on ještě zrychlil. Takovou rychlost jsem již nevyvinula a tak jsem za ním o kousek zaostala.

Běželi jsme ještě chvíli. Vzduchem se míhali různé vůně : srnky , upíři , dokonce i děti se sem tam objevili , ale já nejsem zrůda a neodbočila jsem z cesty. Zastavili jsme se až před velikým domem.

,, Nádhera ,“ vydechla jsem a nasála vůni domova. V porovnání s továrnou je tohle nebe. Musela jsem vypadat hrozně , protože když jsem se zahleděla do jednoho okna , které bylo neprůhledně , takže v něm byl vidět odraz , tak jsem měla vlasy všude možně rozházené. Oči červené , to se nedalo změnit.

,, Vypadám hrozně ,“ zkusila jsem upravit svoje vlasy než vstoupím dovnitř.

,, Alice se o to postará , neboj ,“ mrkl na mě Jasper a otevřel dveře.

,, Máme návštěvu ,“ zakřičel. Slunce se svezlo p našich kůžích a já si všimla , jak se všichni třpytíme.

,, A koho ,“ zavýsklo nějaké děvče , které se vřítilo do dveří a zahledělo se na mě.

Ta potřebuje úpravu. Hned se do toho dám.

Budu ráda , když se o mě někdo bude starat , už to docela postrádám.

,, Alice ?“ usmála jsem se vesele , protože je to konečně nějaká holka , po takové době.

,, Ano a ty jsi …“ lovila v paměti.

,, Avril ,“ dořekla jsem za ní a roztomile se uculila. Alice zatleskala svýma ručičkama a popadla mě za ruku. Dříve než jsem stihla jakkoliv zareagovat , už mě táhla do domu a rovnou do patra.

,, Kam to jdeme ?“ zajímala jsem se mezitím co mě dotáhla do nějakého pokoje.Zřejmě jejího.

,, Nezlob se , ale vypadáš příšerně a na setkání s naší rodinou musíš vypadat k světu.

,, Dobře Alice , ale stále jsi mi neřekla kam jdeme ,“ pousmála jsem se , ale to už mě posadila na židli před zrcadlo.

,, Takže , nejdřív ti upravím vlasy a pak tvář ,“ přemítala nahlas. Jen jsem přikyvovala na náznak souhlasu.

,, Máš nádherné vlas ,“ pochválila moje blonďaté vlásky.

,, Díky. Ty taky ,“ pokusila jsem se být zdvořilá i když Alice vypadala celkově nádherně.

,, Tak dost řečí , jde se upravovat ,“ zasmála se a vzala do rukou kartáč. Netahalo to , moje vlasy se dobře češou. Když jsem měla vlas upravené vrhla se Alice na můj obličej. Viděla jsem jak se rozmýšlí a pak vzala do rukou černou tužku. Se slovy ,, to je pro tebe to pravé ořechové “ mi jezdila pod i nad očima. Bylo to docela hezké , že se někdo stará o můj vzhled i když nejsem zrovna ten typ , co by to vyžadoval každodenně. Většinou jsem se nemalovala , ani nijak zvlášť neupravovala. Byla jsem šedá myška rodiny. Sestra Demi byla oproti mě nádherná. Na škole jsem nebyla nikdy oblíbená a nevadilo mi to !

Když Alice skončila , musela jsem uznat , že bych se možná sama ani nepoznala. Byla jsem … nádherná a to mi samochvála smrdí. Alice přitáhla ještě nějaké šaty a navlíkla mě do nich.

,, Jsi překrásná ,“ okomentovala to Alice a nastavila si ruku aby si se mnou plácla. Nadšeně jsme si pleskly a pospíchaly dolů.

,, Přivedu rodinu ,“ nabídl se stojící Edward a vytratil se z obýváku. Tak a je to tady. Poznám první upírskou rodinu v celém Forks. Tohle městečko skrývá netušených možností. Zajímalo mě jestli Edward má dívku , protože se mi docela dost líbí. Za chvíli se ve dveřích objevila početná rodina. Tedy pokud počítám i ty co zde už byli.

,, Nás 4 už znáš ,“ začal Edward a ukázal na Jaspera , Emmetta a Alici. ,, To je náš otec – Carlisle ,“ stoupl si k blonďatému muži. ,, Naše máma Esme ,“ vzal hnědovlasou ženu za ruku. ,, A naše sestra Rosalie ,“ ukázal na překrásnou blonďatou dívku.

,, Moc mě těší ,“ usmála jsem se zdvořile.

,, Nás taky ,“ roztáhla Esme náruč a v duchu si myslela : Pojď na mou hruď. Musela jsem se usmát a vklouzla do její náruče. Bylo to jako objímat se s vlastní matkou , ale hned jsem se zase odtrhla.

,, Jsem moc ráda , že jsem vás poznala , ale budu muset zase jít ,“ pronesla jsem smutně. Nechtěla jsem je zdržovat a navíc určitě jsem jim teď zamotala jejich život. Neměla bych se zdržovat.

,, Ale co to povídáš. Můžeš tu zůstat alespoň na ,, kávu “ ,“ zvedla Alice prsty a při slově kávu je pokrčila – 2x. Podívala jsem se na každého zvlášť a přečetla jejich názor.

Alice : Zůstaň , prosíííím.

Edward : Mě to vadit nebude , stejně se zavřu v pokoji.

Emmett : Bude zábava.

Jasper : Klidně.

Rosalie : Nepotřebujeme nikoho dalšího do rodiny. Je tak pěkná , možná i hezčí než já. Nechci ji tu.

Carlisle : Teda, nový upír. Musím vědět více.

Esme : Kéž by tu zůstala. Alespoň na to kafe.

Rozhodla jsem se tedy zůstat , ale pořád jsem myslela na tu továrnu. Nechci se tam vrátit , ale teď je to můj domov. Mám tam věci , ale tady mám … přátele. Kéž bych tu mohla zůstat. Všechno by bylo snazší.

,, Tak Avril. Pověz nám něco o sobě ,“ začal Carlisle , který se těšil až jim řeknu něco o svém upírském životě.

,, No … proměnil mě Alec. Mám schopnost číst myšlenky , když se na vás koukám…“

,, Vážně ,“ vyjekl a pak se usmál. ,, To máte skoro stejně jako Edward. Mimochodem , kde je ?“

,, V pokoji ,“ upřesnila jsem jeho místo. Slyšela jsem , že tu nezůstane.

,, A co ty ?“ začala Esme.,, Kde bydlíš ?“

,, Eh …“ nechtělo se mi říkat v jaké špinavé boudě bydlím. ,, V továrně tady někde poblíž.“

,, To ne. Musíš zůstat u nás ,“ rozhodla Alice a královsky se usmála.

,, Ano , to by šlo ,“ souhlasil Carlisle a Esme přikývla.

,, To ne. Nemohu vás obtěžovat.“

,, To je pěkná hloupost. Nás nikdy obtěžovat nebudeš.“

,, Znáte mě tak krátce ,“ znělo to , že se chci vykroutit. Ve skutečnosti jsem si nepřála nic víc.

,, Avril. Prostě už tu bydlíš. Ber to , jako samozřejmost ,“ zasmál se Emmett a popadl mě do náruče. ,, Naše malá sestřička ,“ pousmál se Jasper. Konečně. Možná to upírství nebude tak hrozné.