Broken dreams..

Autorka: JaniCZka + Dith

1. Sacrifice for love 

ALICE

Stáli jsme v té místnosti všichni napnutí, co se bude dít. Jane předvedla na Edwardovi svojí úžasnou schopnost, Bella je tu na pokraji zhroucení... Co jsem to provedla? Naše vyhlídky nejsou moc dobré..

"Takže co s vámi uděláme teď?" povzdechl si Aro.

Ztuhla jsem. Okamžik na který jsme všichni čekali. Zeptal se nejprve Edwarda. Edward vážil každé slovo, které vyslovil..

"Já bych.. raději.. odmítl."

"Alice?" tázal se mě Aro s nadějí v hlase. "Tebe neláká možnost přidat se k nám?" a rozhodil ruce do stran.

"Ne, děkuji." neváhala jsem s odpovědí.

"A ty, Bello?" zeptal se Aro a nadzvedl obočí. Slyšela jsem Edwarda jak tiše vrčel. Bella jenom zírala do obličeje Ara, neměla se k odpovědi.

"Ne, děkuji," odpověděla hlasem tak slabým a plným strachu.

Aro si povzdechl. "Takové mrhání!"

Edward vedle mě zasyčel zlostným hlasem. "Přidej se k nám nebo zemři." Pronesl a já poznala zákon Volturiových.

"Zákon si je žádá, Aro." zasyčel Caius. Všichni jsme zraky spočinuly na něm.

"Jak to?" zeptal se Edward. Caius pozdvihl svůj prst a ukázal na Bellu.

"Ví mnoho. Prozradil jsi naše tajemství."

"Pokud ovšem,…" přerušil je Aro. ".. chceš dát Belle nesmrtelnost, to by věci změnilo." Nejistě jsem pohlédla na Edwarda. Oba víme, že se to jednou musí stát, ale je to tento okamžik? Viděla jsem na Edwardovi, že váhal.

"A jestli mám?" Bylo jasné, že se musí Edward hodně přemáhat na tuhle myšlenku vůbec myslet.

"Potom byste byli volní. Ale! musíš to myslet vážně," a zvedl při těch slovech pravou ruku.

Edward pohlédl hluboce do očí Belly. "Mysli to vážně, prosím." Tiše žádala..

V Edwardových očích byl strach, viděla jsem to. Zmučeně sledoval Bellu. Nezvládne to, znělo mi v hlavě. Očima jsem těkala od natažené ruky Ara a očima Edwarda. Položila jsem si důležitou otázku. Byla bych schopná přeměnit Bellu? Před očima jsem viděla, už jako mnohokrát, obraz Belly - nadlidsky krásnou, s bílou pletí a zlatýma očima. Ano..

Udělala jsem rozhodný krok před Ara, s rukou ve stejném gestu jako on. V místnosti to zašumělo, ale já si stále držela obraz upíří Belly před očima. Aro dychtivě uchopil mojí ruku.
Sekundy ubíhaly, ale stále měl zavřené oči.

"Ha, ha, ha.. Velice fascinující." Vzrušeně se zasmál.

To byl záměr… "Ano, jsem ráda, že se vám to líbilo."

"Zvláště věci, které se ještě nestaly." A znovu se zasmál.

Myslela jsem, že máme vyhráno, ale Aro nasadil znovu vážnou tvář. "Avšak přesto bych rád viděl myšlenky Edwarda."

Otočila jsem se na Edwarda, kterému přimrzl úsměv na tváři. Slyšela jsem jak cvakl zubama a pusu stáhl do úzké linky. Viděla jsem strach v obličeji Belly. Očima na mě visela..

Nato ale její obličej získal odhodlání... "Ne..." vykřikla.


BELLA

Alice několika lehkými kroky přitančila k Arovi a natáhla k němu svou pravou ruku. Aro neváhal a dychtivě uchopil její ruku. Několik vteřin jsme všichni mlčky čekali, jaké vize se snaží Alice ukázat. Aro konečně otevřel oči.

"Ha, ha, ha… Velice fascinující." Jeho vzrušený smích se rozléhal celou místností jako ozvěna.

"Ano, jsem ráda, že se vám to líbilo," řekl Alice a vrátila se zpět na své místo vedle Edwarda.

"Zvláště věci, které se ještě nestaly." Jeho dunivý smích byl ještě hlasitější. Podívala jsem se na Edwardův nepřítomný výraz. Stále mě jednou rukou držel kolem pasu a druhou měl svěšenou podél těla. Byl tak nádherný. Jeho křivky těla byly stále stejné, přesně tak, jak jsem si je pamatovala. Možná vážně konečně nadešel můj čas. Vždycky jsem věděla, že chci s Edwardem strávil svůj věčný život. Takový konec bych si nevymyslela ani ve svých nejdivočejších snech. Z mého přemýšlení mě vytrhl Arův hlas.

"Avšak přesto bych rád viděl myšlenky Edwarda." Slyšela jsem jen cvaknutí zubů. Věděla jsem, že to nedopadne dobře. Edward se vždy za každou cenu snažil mé přeměně zabránit. Nikdy nechtěl, abych se stala upírkou. Možná mě nikdy nemiloval natolik, aby se mnou chtěl strávil zbytek svého dlouhého života. Věděla jsem, že se ho Aro nesmí dotknout. Musela jsem zabránit, aby se Edwardovi něco stalo. Tohle celé je moje vina a já také za to musím nést následky.

"Ne…" vykřikla jsem a vytrhla se Edwardovi z náručí. Všechny upíři oči teď koukaly pouze na mě.
Aro nevěřícně zakroutil hlavou. Edward se mě ještě rychle snažil zastavit.

"Stanu se upírkou, když necháte Edwarda a Alice odejít." Byla to jediná možnost, jak je zachránit.

"Jsi si tím jistá?" přidal se do našeho rozhovoru Marcus a postavil se vedle Ara, aby si mě mohl lépe prohlédnout. Nezmohla jsem se na víc slov a tak jsem pouze přikývla.

"Dobrá tedy, ať je po tvém," zaradoval se Aro. "Demetri, Felixi, odveďte naše upíří hosty dolů k bráně a postarejte se o ně," pokynul směrem ke dveřím.
Rychle jsem se otočila, abych se na něj naposledy podívala. Stál bez pohnutí.

"Bello, nedělej to. Ne, takhle…" Až příliš jsme oba trpěli, ale já věděla, že jeho jen tíží svědomí. Zase na sebe házel všechnu vinu za to, co se tu dnes stalo. Musela jsem se k němu otočil zády. Nechtěla jsem, aby bylo vidět, jak mi slané kapky stékají po tvářích. Zachránila jsem ho. Proto jsem přijela do Itálie.

"Jdi pryč Edwarde, je to moje rozhodnutí." Tiché kroky se nesly sálem, dokud se velké dřevěné dveře neuzavřely. Tohle byl konec a já věděla, že takhle to mělo být.

"Jane, drahoušku,…"

Poslední, co jsem zahlédla byly ty světlé dlouhé vlasy a pak jsem jen padala, dokud mě nepohltila temnota.