Linie Rodu

Autorka: Aniqay

Chapter four – Jasper versus Seth

Zatímco jsem si připravovala na hodinu, moje myšlenky utíkaly buď od La Push nebo k Samu Uleyovi. Jeho návštěva mě nezaskočila tolik jako její důvod.

„Hranice kvůli kousnutí...to je blbost...“sykla jsem si pro sebe, ale to byla chyba. Někdo poslouchal.

„Cos to řekla?“

Trhla jsem sebou a prudce se otočila. Edward Cullen, všechno slyšel. A podle všeho čekal vysvětlení. Nehodlala jsem mu ho poskytnout bez boje. Pokusila jsem se ho odstrčit, přestože jsem si vědoma, že moje lidská síla na upíra nestačí. Ovšem upír má stejné slabiny jako lidský kluk a toho jsem využila. A pak jsem zase zdrhla. Tentokrát sice jen na hodinu, ale z Edwarda Cullena mám docela strach, ani nevím proč.

Angličtinu jsem přetrpěla se značným přemáháním, uklidňovalo mě jen to, že už čtvrtek, tudíž se kvapem blíží víkend. Na Jeanie jsem se hrozně těšila. Ale stejně tak to znamenalo, že pokud ne dnes, pak minimálně do pondělí neuvidím Setha. Ač jsem si nebyla schopná to vysvětlit, chyběl mi, přestože jsem ho vůbec neznala.

A tak jsem hned po škole zamířila do La Push. Našla jsem ho na pláži, seděl v písku mezi naplaveným dřevem. Díval se na moře, ale jakmile jsem stála asi pět metrů od něj, prudce sebou trhl. Podíval se na mě a vzápětí stál na nohou. Šel ke mě. Ztuhla jsem.

„Ahoj…přišla jsi za mnou?“ optal se nevině, když se zastavil dvacet centimetrů ode mě. Neschopná slova jsem přikývla. Pak jsem omdlela. Zase!! Přestože jen na chvíli, stačilo to k tomu, aby mě přenesl na verandu před náš dům.

Probrala jsem se na lavičce. Usmíval se na mě.

„To tě tak oslňuji, že vždycky omdlíš?“ zeptal se vesele.

„Ne, to ne, ale…to je u mě normální, omdlívám už takhle delší dobu…Nic to není…“ zablekotala jsem. A on zvážněl, čehož jsem se trochu lekla. Bála jsem se, že bude vyzvídat, že mu podlehnu a řeknu mu pravdu. Nemůžu…Nemůžu mu říct pravdu, ztratila bych ho.

Pohladil mě po vlasech. Nevydržela jsem to a rozbrečela jsem se. Ani nevím jak, ale když jsem se uklidnila, seděla jsem mu na klíně a on mě objímal.

Ani nevím proč jsem to udělala, ale vyskočila jsem na nohy, potlačila motání hlavy a rychle jsem vběhla do domu. Chtěl jít za mnou, ale zabouchla jsem mu dveře. Zaklepal.

„Udělal jsem něco špatně? Zlobíš se? Nechtěl jsem ti ublížit…“ volal a já jsem trpěla.

„Ne, Sethe, ty za nic nemůžeš…“ hlesla jsem.

„Tak co-“

„Jdi pryč, prosím…prosím tě, odejdi…“ křikla jsem ke dveřím. Ještě chvíli tam postával a pak jsem slyšela spěšné kroky, jak odešel.

Ležela jsem na posteli a s obličejem ponořeným do hebkého kožíšku plyšového medvídka jsem se snažila na něj zapomenout. Ale nešlo to. Zamilovala jsem se a nemohla jsem to vzít zpět. Porušila jsem přísahu, dokonce tím nejhorším způsobem. Můj osud byl zpečetěn ve chvíli, kdy mi doktor oznámil tu novinu. Sama sobě jsem přísahala, že se už nebudu na nikoho vázat. Veškerou svou lásku jsem zapečetila do malé krabičky společně s fotografiemi a dopisy kamarádů z dětského domova, náušnic které jsem dostala do kolíbky od rodičů a jejich svatebním fotem. Měla jsem ráda jen Jeanie, protože ta by mě nikdy neopustila. Věděla jsem, že se mnou bude po celý můj život, ne-li po celou mou existenci. Jenže teď jsem milovala vlkodlaka a pokud mě někdo z Cullenových promění, pak se mi zlomí srdce. Vlkodlak a upír jsou přirození nepřátelé a já jsem neměla nejmenší právo to měnit. Ale tolik jsem ho milovala.

Sourozencům Cullenovými jsem se úspěšně vyhýbala až do konce dopoledního vyučování. Edward Cullen mě ale sledoval a já to věděla. Chytil mě, když jsem opouštěla jídelnu. Jakmile se ke mě přiblížil, nakrčil nos, jako bych mu smrděla. No jistě, usnula jsem aniž bych navštívila sprchu a tak ze mě cítil Setha.

„Jak se jmenuješ?“ vypálil na mě otázku.

„Amënthya“ řekla jsem a on mě pustil. Proklouzla jsem kolem něj a zamířila na parkoviště. Díval se za mnou, cítila jsem v zádech pohled jeho medových očí. O budovu tělocvičny se opíral Seth. Zatím mě neviděl, ale on byl už zpozorovaný. Upírem. Poznala jsem ho podle bledé pokožky a ladných pohybů. Chytil Setha pod krkem a zdvihl ho do vzduch, jako by vážil pouhých pár gramů. Něco mu zasyčel do obličeje a pak s ním mrštil o zem. Zatímco se Seth sbíral ze země, blonďatý upír odešel. Zastavil se u Cullenů.

Skryla jsem se za zády staršího studenta, který stál jen nepatrný kousek od incidentu a teď mířil někam za mě. Seth mě nemohl vidět. Poklepala jsem tomu klukovi na rameno a on si mě přeměřil nejdřív nakvašeným, potom uznalým pohledem.

„Prosím tě, o čem se ti dva tam bavili? Co se tam stalo?“ zeptala jsem se.

„Něco o tom že tady ten indián nemá co dělat a že si to vyřídí večer na nějaký hranici…“ svěřil mi šeptem a pak se na mě usmál. Vysvobodilo mě zvonění.

Večer jsem procházela po hranici, dokud jsem je nenašla. Už se prali, Seth v podobě vlka a blonďatý upír s hrozivě vyceněnými zuby. Zatímco vlk měl potrhanou levou přední packu, upír krvácel z malého škrábance na tváři a z tržné rány na noze. Souboj byl nelítostný, z obou čišela nenávist a rivalita. Celých sedmatřicet minut jsem se dívala jak ten neznámý upír ubližuje Sethovi, ale nebyla jsem schopná je vyrušit. Počkala jsem si na chvíli, kdy Seth ležel v bolestné křeči na zemi a spokojený upír odešel, potom jsem  opustila svůj úkryt mezi keři.

Přestože jsem se snažila jít potichu, zaregistroval mě dřív, než jsem k němu stačila dojít. Přeměnil se do lidské podoby a já si všimla, že má na sobě jen ustřižené staré tepláky. Zvedl hlavu a podíval se na mě trochu vyděšeným a trochu bolestným výrazem. Jeanie už bude doma, blesklo mi mimoděk hlavou. Dřepla jsem si vedle Setha a vzala jsem do dlaní jeho hlavu. Překulil se na druhý bok a tak částečně ležel na mých nohách. Natáhl zdravou ruku a pohladil mě po tváři. Políbila jsem ho, něco mě k tomu přimělo a já nevěděla co. Usmál se, jemně a něžně. Miluju ho, teď to vím.

Seděla jsem na mechovém polštáři a držela Setha za ruku. Díval se na mě zamilovanýma očima, ale jako by se bál se mě dotknout. Jako by se bál, že se rozplynu, jakmile se o něco pokusí. Ležel hned u mě, hlavu měl položenou v mém klíně a já věděla, že jsme na tom stejně, oba jsme se kvůli téměř neznámému člověku změnili v zamilované blázny.

Měla bych mu to říct, měl by znát pravdu. Ale bála jsem se, nechtěla jsem ho ztratit hned poté, co jsem ho našla. Znovu ve svém krátkém životě jsem stála před velmi obtížnou volbou.

Vstala jsem a vydala se zpět k domovu. Přestože jsem věděla, že mi je Seth v patách, nezastavila jsem se. Nechtěla jsem odejít bez rozloučení a tak jsem se zastavila ve chvíli, kdy byl náš dům na dohled. Zastavil se kousek za mnou a čekal. Slyšela jsem jeho zrychlený dech. Pomalu jsem se na něj otočila a trochu plaše jsem zvedla hlavu, abych mu viděla do očí, které byly nepřirozeně vysoko. Bez rozmýšlení mě popadl do náruče a pevně mě sevřel ve svém hřejivém objetí. Zalapala jsem po dechu, ale než jsem stihla omdlít, spojil své rty s mými. V jeho polibku bylo plno pocitů, touha, strach, zoufalství, láska.

„Zatím ahoj…“ hlesla jsem jakmile se naše rty rozdělily. Už jsem byla dost daleko od něj, když jsem si na něco vzpomněla.

„Sethe?...“ otočila jsem se v naději, že tam ještě bude. Nemýlila jsem se, stál u stromu a sledoval každý můj pohyb.

„Proč jsi se vlastně porval s tím upírem…??“ Ano, tahle otázka mě trápila. Ač jsem věděla, že mi ten důvod bude připadat směšný, jeho odpověď mi vzala vítr z plachet.

„Za to můžeš ty…hledal jsem tě tam, ale nakonec našel on mě…vyzval mě na souboj, bez toho, že by končil smrtí a já to přijal, jednak pro svou čest a jednak kvůli tobě…za lásku se přeci musí bojovat, ne?“ vysvětlil mi stručně. Přikývla jsem.

„Okamžitě nakluš do kuchyně!!!“ křikla na mě Jeanie. Pochopila jsem, že mě musela slyšet už ve chvíli kdy jsem stála na verandě. Její hlas zněl tak nějak jinak. Byl smutný a rozzlobený, hrubý a přesto jemný jako obvykle.

S povzdechem jsem si sundala mikinu a zamířila k místnosti, která byla zařízená jen kvůli mně, přestože tu vládla Jeanie. Mimochodem, je skvělá kuchařka.

Jenže lichotky mě nyní před jejím hněvem neuchrání. Čekala jsem rozezlený pohled a možná i pohlavek, ale pohled na Jeanie sedící za stolem mě mírně řečeno šokoval.