Linie Rodu

Autorka: Aniqay

Chapter three – úmluva soužití

Sedla jsem si vedle ní na svou novou válendu a čekala jsem. Netrvalo moc dlouho, než si srovnala myšlenky. Sevřela mou ruku ve svých ledově studených dlaních a zadívala se mi do očí. Ty její byly hnědozlaté, musela být cestou zpět na lovu.

„Mám o tebe strach, Thyo. Můj život už byl příliš nudný, v Port Angeles jsem si našla práci...ale budu tam muset být přes týden, k tobě sem do Forks budu jezdit jen na víkendy...vím, tvůj čas se krátí dost rychle a já bych s tebou měla být co nejčastěji, ale takhle to bude lepší...máš tu nový mobil na paušál, takže mi můžeš kdykoliv volat. Zítra nastupuješ do školy. Jo! A dávej si prosím pozor na ty vlkodlaky z rezervace, Caiusovi o nich psát nebudu...S Cullenovými to bude teď tvoje starost, dávám ti za úkol jako dospělé, aby ses k nim nějakým způsobem dostala a svou žádost jim řekla sama...věřím ti...a mám tě ráda, na to nezapomínej, Amënthyo...“

Vstala a neslyšně opustila můj pokoj. Zaraženě jsem tam seděla ještě další půl hodinu. Přemýšlela jsem. Setha jsem chtěla znovu vidět a bylo mi jedno, že je vlkodlak. Něco jsem o nich věděla a vždycky jsem se jich bála. Ale ne teď, po tom co jsem se ztratila v Sethových černých očích. Musela jsem ho znovu vidět, byť jen z dálky. Moje myšlenky přerušila Jeanie, která celou dobu připravovala večeři. Hned po jídle a sprše jsem šla spát.

Drnčivý a notně nepříjemný hlas budíku mě probral z bezesného spánku. Prudce jsem vymrštila ruku a zaklapla ho. Přišla nejnepříjemnější věc v mém životě – vylézt z postele. Posadila jsem se a snažila se zorientovat. Po ranní hygieně a snídani jsem se navlékla do temně modrých letních šatů na špagetová ramínka. Venku byla zima a tak jsem si k nim vzala bílé semišové sáčko. Na nohy jsem nazula pohodlné bílé tenisky a pěšky jsem vyrazila do školy.

Jeanie měla už všechno zařízené předem, v tom byl na ní spoleh. V přijímací kanceláři jsem  si vyzvedla index a rozvrh hodin a tím začal můj studentský život ve Forks.

Hodinu biologie jsem jakž takž přežila, stejně jako dvouhodinovku matematiky a tělocvik. Při trigonometrii si mě podala vyučující, prý aby zjistila, kam až mé vědomosti sahají. V tu chvíli jsem jí nenáviděla, ač jsem byla ujištěna, že bych za své znalosti dostala něco mezi trojkou a dvojkou. Nikoho jsem si ve škole nevšímala, dokonce ani v jídelně, kde mi studenti nabízeli volná místa u svých stolů. Sedla jsem si do kouta a rychle spořádala svou porci. Když jsem odnášela tác, mé oči se setkaly s jeho.

Byl upír a stál za jednou lidskou dívkou. Jeho partnerka, to bylo poznat už z jejich pohledů. Na svůj věk jsem se ve vztazích vyznala docela dobře. Jeanie se asi před pěti lety zamilovala do člověka, jenže jejich láska netrvala dlouho. Neudržela se a vysála ho. Od té doby se snaží lidem vyhýbat, nebo v jejich přítomnosti nedýchá.

Díval se na mě trochu zvláštně, výraz v jeho očích jsem nedokázala přečíst. Rychle jsem jídelnu opustila, a aniž bych se zastavovala, ze školy jsem utekla.

Doma jsem se za své jednání styděla, chovám se jak malá. Ale já vlastně malá jsem, oproti studentům z mé třídy jsem mladší minimálně o rok a půl.

Zavolala jsem Jeanie. Hned po té, co jsem jí ujistila, že mi nechybí žádná končetina ani jsem znovu neomdlela, jsem jí řekla o svém zbabělém útěku. Mluvily jsme vždycky o všem, až donedávna jsem před ní neměla žádné tajemství. Až do doby, než jsem potkala Setha, do doby, než jsem pocítila sympatie k vlkodlakovi. Jeanie zasténala.

„Thyo, pokud to byl skutečně upír, pak to byl nejspíš jeden z Cullenů. Měla jsi na sebe upozornit...“

„On byl jedním z Cullenů, Jean, byl to nejspíš Edward, jenže co jsem měla udělat, zíral na mě jak na ducha. To jsem k němu měla přikráčet a říct mu něco typu: ahoj, já jsem Amënthya a chtěla bych, aby mě tvůj otec Carlisle změnil na upírku, protože jinak nemám šanci žít a užívat si...? Takovou blbost jsem měla udělat?? Před tolika lidmi?“ zuřila jsem.

„Třeba...nebo něco ještě trapnějšího, padnout mu k nohám nebo tak...“ špitla a vzápětí jsme obě vybuchly smíchy. Občas je s Jeanie docela legrace.

 Zaklapla jsem telefon a šla spát, přestože mě něco táhlo na pláž v La Push. Neměla jsem ale sílu se na něj podívat, po svém výstupu, ač něco ve mně hodně toužilo spatřit jeho černé oči. Usnula jsem poměrně brzy, ale několikrát za noc jsem se probudila.

Děsivé noční můry ve kterých mě pronásledovala smrt nebo neznámý upír se mi zdávaly už od mých jedenácti let, ale tady ve Forks nabývaly na intenzitě a já se jich bála víc a víc. Moje smrt se blížila rychle a to vědomí mě ničilo. Kolem půlnoci jsem se šla napít dolů do kuchyně.

Zatímco jsem rozespalýma očima kontrolovala tekoucí vodu, aby mi nepřetekla přes okraj, někdo se venku pohyboval. Nevěděla jsem o něm až do chvíle, kdy silně zabušil na dveře. Samozřejmě jsem se lekla a upustila skleničku, která se po dopadu na zem roztříštila. Rány zvenčí neustaly a tak jsem obešla střepy skleničky a rozlitou vodu a prudkým trhnutím otevřela dveře. A v momentu překvapení jsem na chvíli přestala dýchat, což mělo za následek lehký záchvat kašle.

Ten vysoký kluk z pláže, co se mi pokusil zabránit odejít teď stál před mými dveřmi. Jakmile jsem byla schopná normálně dýchat a posléze i mluvit, vyjela jsem na něj.

„Jsi normální? Víš kolik je hodin? Lidi obvykle v tuhle dobu spí, to že ty si běháš venku ještě neznamená, že mě budeš budit o půlnoci!!“

„Nespala jsi...Tekla ti tu voda...“ řekl, absolutně klidný, s kamennou tváří.

„Jo? Sorry, ale to, že jako vlkodlak líp slyšíš neznamená, že můžeš běhat kolem cizího domu a tajně odposlouchávat!“ odsekla jsem. Znejistěl.

„Jak to víš? Seth ti něco řekl?...Můžu dál?“

„Příhodnější dobu sis vybrat nemohl? Chce se mi spát...“ řekla jsem unaveným hlasem a na důkaz jsem zazívala. Zašklebil se. Rezignovaně jsem šla do obýváku, přičemž on mě následoval jako stín hned poté, co neslyšně zavřel dveře.

Svalila jsem se na gauč a pokynula jsem mu, aby se posadil kde je místo. A to bylo jen na zemi. Sedl si na koberec a zadíval se na mě stejně zkoumavě jako Edward Cullen.

„Jsi příšerně podobná tomu blondýnovi od pijavic...“ řekl prostě.

„Cože?? O kom to mluvíš?“

„O jednom z Cullenových, počítám že o nich víš taky...Jeden z nich je blonďatý a ty se mu hrozně podobáš, až to děsí...“ vysvětlil mi tedy stručněji.

„Jo, jasně…ale proto jsi nepřišel, že ne? Přišel jsi kvůli Jeanie nebo kvůli Sethovi?...“

„Kdo je Jeanie?“ zeptal se trochu zmateně.

„Moje kočka rozhodně ne… Je to ta upírka co s ní žiju…“

„Tak to jo, přišel jsem kvůli Jeanie“ Potvrdil mou původní domněnku. Vyčkávavě jsem se na něj zahleděla a on s lehkým povzdechem začal.