Linie Rodu

Autorka: Aniqay

Chapter ten - Nejsilnější pouto

V úterý odpoledne nás opět navštívili Cullenovi. Ne všichni, jen Alice a Edward. Měli spoustu otázek, ale na většinu z nich jsme nemohla odpovědět. Týkaly se mého a Jeanieniny původu a naší spojitosti s Jasperem.

Jane a Demetri náš rozhovor mlčky sledovali a nijak zvlášť se do něj nemíchali. Jen ve chvíli, kdy to vypadalo, že mi Edward skočí po krku, se Demetri prudce vymrštil a skočil přede mě, snad aby mě mohl bránit.

„Uklidni se, Cullene!! Nechce odpovědět, tak prostě neodpoví!! My taky respektujeme vaše rozhodnutí…“ zavrčel výhružně a Edward se stáhl. Ovšem jen na chvíli.

„Jaké naše důvody??“ zeptal se věcně.

„Nechcete změnit Thyu…ona má své důvody a vy jste odmítli, tak jí, prosím, nechte kousek jejích myšlenek…“ vysvětlila mu Jane.

A maratón otázek a odpovědí začal nanovo. Odešli kolem sedmé večer. Byli oba asi dost zklamaní, protože nedostali vysvětlení na věci, které je zajímaly nejvíc. Nezjistili nic o mém původu ani o tom, proč se musím stát co nejdříve jednou z nich. Jane a Demetri se mě pak snažili dlouho do noci rozveselit.

Musela jsem někomu z nich říct, co je Seth zač. Jane jsem to říct nemohla, s její pečlivostí na dodržování pravidel by Seth nepřežil do úsvitu. A tak jsem zvolila Demetriho, protože on jako jediný obyvatel Volterry mě mohl pochopit.

Přišel do mého pokoje bez Jane, jak jsem ho požádala, sedl si na mou postel a chytil mě za ruku. Už jsem byla v košilce a pod dekou, přesto jsem jasně cítila chlad, který z něj sálal.

„Co se děje, zlato? Víš, že mě můžeš říct všechno…“ promluvil, když jsem už delší chvíli přemýšlela, jak začít.

„V La Push, tady v rezervaci, žijí vlkodlaci…“ vyhrkla jsem nakonec. Demetri mlčel a pak se zachoval přesně tak, jak jsem očekávala.

„Volturiovi a…hlavně Jane…vlkodlaci jsou nebezpeční, musí zemřít…“ procedil skrz zuby.

„O to právě jde…Seth…on je jedním z nich…a já ho miluju…nemůžete mi ho vzít, nepřežila bych to…prosím…“ vzlykala jsem.

„Ale on je vlkodlak Thyo!!“

„Jak by ti bylo, kdyby zabili Jane?? Jak by jsi potom mohl existovat??“ zeptala jsem se ho.

Pokýval hlavou. Pochopil, co jsem se mu snažila celou dobu říct.

„Zítra Jane odvedu a ty tady všechno napravíš, ano?? Pojedeme do Port Angeles, ale jen na jeden den…“ oznámil mi. Pak mě políbil na čelo a odešel do obýváku, abych mohla spát.

Středeční dopoledne jsem trávila pochopitelně ve škole. Celou dobu jsem se vyhýbala Cullenovým, hlavně Jasperovi. A odpoledne jsem je k nám pozvala, skrz Alici. Byla nadšená, když jsem jí oznámila, že mám pro ně trošku šokující překvapení.

Domů jsem dorazila chvíli po třetí hodině. Ačkoli se Jeanie objevovala zpravidla až večer, tentokrát udělala výjimku a už na mě čekala.

Pozdravila jsem jí a hned se s chutí pustila do ovocného salátu, který mi připravila. Nedovolila mi ani udělat si úkoly, jak moc byla zvědavá. A tak jsem jí celé odpoledne vyprávěla o hádce se Sethem, o příjezdu Jane a Demetriho, o šatech od Caiuse, o návštěvách Cullenových i o dohodě s Demetrim, že Jane neřekne, jak je to se Sethem doopravdy.

Pak mě Jeanie konečně propustila a já běžela do La Push. Když jsem zaklepala na dveře Sethova domu, ovládla mě nervozita. Otevřela mi jeho sestra, Leah.

„Co ty tu chceš?? Nestačilo ti snad-“

„Chci mluvit se Sethem…Prosím…“ přerušila jsem jí rychle. Neochotně mě pustila do domu a osobně mě dovedla ke dveřím jeho pokoje. Zaklepala a pak zmizela v kuchyňských dveřích. Pokoj se otevřel a já vstoupila.

Stáli jsme proti sobě. Díval se na mě svýma černýma očima a pak promluvil.

„Rozmyslela jsi se?? Chceš zůstat se mnou??“ zeptal se s neskrývanou nadějí v hlase.

„Chtěla bych, protože tě miluju…ale nemůžu…“ zklamala jsem ho vzápětí.

„Proč? Proč nemůžeš být s někým koho miluješ? Proč mi tohle děláš??“ vyjekl.

„Nemůžu ti to teď vysvětlovat, ale jednou ti to určitě řeknu. Jen jsem chtěla, abys věděl, že tě moc miluju…Šíleně moc tě miluju…“ zašeptala jsem.

Díval se na mě nevěřícnýma očima. Nevydržela jsem to, absence byla moc dlouhá. Skočila jsem mu kolem krku a políbila ho. Nejdřív to bylo, jako bych líbala kámen, pak se probral a sevřel mě v náruči. Tiskl mě k sobě a nevypadalo to, že by mě chtěl pustit. Líbali jsme se nekonečně dlouho a já byla šťastná, byla jsem jeho. Pak jsem se ale vymanila z jeho objetí a odstoupila jsem. Moje tělo proti tomu protestovalo, toužilo víc než kdy jindy dotýkat se jeho.

„Miluju tě, promiň…“ zašeptala jsem a utekla odtamtud. Ublížila jsem mu nejspíš hodně, protože za mnou ani neběžel.

Doma už na mě čekala Jeanie. Objala mě, došlo jí, co se stalo. A pak zaklepali Cullenovi. V obývacím pokoji byl dlouhý stůl, kolem něj dvanáct židlí, počítalo se i s Jane a Demetrim. A u každého místa stála sklenice s čerstvou krví, zvířecí, samozřejmě. Kromě dvou míst, u mého a Bellina byly sklenice naplněny jablečným džusem. Ten jsem milovala.

Přesně v osm hodin se ozvalo jemné zaklepání na dveře. Jeanie mě poslala otevřít a sama šla ještě pro něco do kuchyně.

Uvedla jsem Cullenovi do obýváku a řekla jim, ať se posadí, že moje opatrovnice se hned objeví. Carlisle se trochu zarazil, když spatřil krev, ale moje pokrčení ramen ho trochu uklidnilo. Posadili se, Bella k menšímu džusu, ač ten byl pro mě a já jsem se posadila hned vedle ní. První podlehl podle očekávání Jasper. Upil ze své sklenice dobrou polovinu. Trochu jsem se usmála a zrovna ve chvíli, kdy se k němu přidala Alice a Rosalie, vešla do pokoje Jeanie. Všichni se na ní podívali a ona je přejela pohledem.

Zasekla se na Jasperovi. Dívali se na sebe dost vykuleně, oba zaražení. Jasper se zakuckal a já jsem vyprskla smíchy. To snad nemůže být možné. Jakmile se Jasper vzpamatoval, vstal a přešel k Jeanie.

„Jean?“ zeptal se nevěřícně. A já se smála. Bylo to šílené.

„Jaspere? Proboha…“ vypravila ze sebe Jeanie. Edward, který nejspíš sledoval jejich myšlenky, se na mě podíval a potom mrkl.

Ti dva si zatím padli kolem krku, objímali se a Jasper líbal mou opatrovnici na čelo a tváře. Alici se to viditelně nezamlouvalo.

„Jeanie!! Proboha, to snad není možné!! Celou tu dobu…!!! Sestřičko moje milovaná!!“ jásal Jasper a nadhazoval Jeanie v náruči. Jakmile vyslovil slovo sestra, Alici se ulevilo a ostatní snad už pochopili, neboť napjaté výrazy byly tatam.

„Počkej, pokud ty jsi upírka, pak tohle je…“ poukázal na mou osobu.

„Pak tohle je Amënthya Whitlocková Teagueová, poslední žijící člen rodu Whitlocků. Je potomek Ellenie…Ta jediná měla děti a ona jediná se nestala upírem…“ vysvětlila konečně ten propletenec…