Angels
Autorka: Janna
Hleděly
jsme na sebe. Oba jsme přemýšleli v podstatě o tom samém. Ta Alicina
vize…
Edward a
Bella. Stojí vedle sebe na nějakém hodně světlém místě. Usmívají se.
Usmívají se na sebe. Něco je jinak, jejich oči… a taky…
Zatřepala
jsem hlavou, jako bych tím mohla vyhnat z hlavy to, co jsem viděla
uvnitř té Aliciny. Věděla jsem, co ta vize znamenala. Ona mě viděla ve
vizi, tak jak jsem teď. To není nic zvláštního. Ale Edward… Pohlédla
jsem na něj. NE! Já nepřipustím, aby Edward zemřel! To se nestane, já ho
budu chránit! Nikdo mu nesmí ublížit.
Jako by
věděl, na co myslím.
Bello,
já vím co to znamená. Je jasné, co se stane. Já…
„Neříkej to
odporné slovo!“ vykřikla jsem, ale marně. …umřu. Doznělo v jeho
hlavě. „NE, EDWARDE!“ křičela jsem. „To já nikdy nedovolím!“ Byla jsem
zoufalá. Edward to viděl, a přiskočil ke mně blíž jako by mě chtěl
obejmout.
Bohužel,
jeho ruce jen naprázdno projeli mým tělem. Sklopil pohled k Zemi. Hrozně
ho to frustrovalo. Chápala jsem, jak se cítí.
Já měla
taky sto chutí ho obejmout. A nejen to. Objat, ale i něžně políbit na
jeho chladné rty… hladit jeho silnou, ale hebkou kůži. Ach…
„Ale viděla
jsi to. Nebude to tak zlé, vždyť Alice viděla, že se stanu a-“ „NE,
Edwarde! Nestaneš…“ Hleděla jsem prázdně na podlahu. „Upíři se anděly
nestávají. Lori mi to řekla…“ šeptala jsem.
V jeho
očích byl strach. Chápal. Nesmí zemřít, pak by mě ztratil navždy a já
jeho. Už bychom se nikdy neviděli. Já bych zřejmě dostala někoho dalšího
jako svěřence a on… nevím. Nikdy jsem se neptala Lori na ty, co se
anděly nestali. Nevím, kam odešli, jestli bylo pro ně uchystáno jiné
nebe, nebo snad pek- SAKRA NE! Nesmím myslet na něco takového.
Věděla
jsem, že Alicina vize je mylná. Tohle nemohlo nikdy být. Nikdy se to
nestane. Ne. Musím chránit Edwarda. Jen tak ho budu vidět. Jen tak
budeme moct být spolu.
Z mých
myšlenek mě vytrhl Jasper. Rozrazil dveře a zařval na Edwarda:
„Edwarde,
rychle! Esme a Carlisle jsou v nebezpečí!“ „Cože?“ vykřikl Edward.
„Oni…
vydali se na lov, jen samy dva, aby měli chvíli pro sebe. Je to asi půl
hodiny. Teď ale Alice viděla, jak se k nim blíží nějací cizí upíři.
Novorození. Nemají zrovna nejlaskavější myšlenky a Carlisle s Esme budou
brát jako nepřátele, s kterými musí bojovat o území! Pospěš!“ už se
otáčel, když se najednou zarazil a obrátil se ještě jednou k Edwardovi.
„Mimochodem… já nechápu, co tím myslela, ale teď není čas na
vysvětlování. Zkrátka Alice ti vzkazuje, aby šla i ona. Nevím,
koho tím myslí.“
Ech… tak to
já vím moc dobře, koho tím myslela. Edward na nic nečekal a vyrazil za
Jasperem. Alice, Rosalie a Emmett už běželi napřed.
Roztáhla
jsem křídla a vzlétla. Tak mi nedělalo problém je nespustit z očí.
Letěla jsem stejně rychle.
To místo se
už blížilo. Cítila jsem to. A najednou jsem je uviděla.
Jasper nám
zapomněl podotknout, kolik jich je. Přesila, velká. Rychlým pohledem
jsem je spočítala. Dvacet šest krvelačných žížnivých novorozených. To
neskončí dobře.
***
Kdybych tak
věděla, jak tento den dopadne, přála bych si, abych se nikdy nestala
andělem a nemusela to nikdy vidět. Nevěřila jsem tomu.
Můj Edward…
NE!
