Anděl

Autorka: Minnie

Bella si má za dva dny brát svoji velkou lásku Edwarda,ale nedávno navázané přátelství s Jasperem v ní vyvolává zmatek a pochybnosti jestli je Edward opravdu ten pravý….

Bella

Esmé se dívala jako kdyby mě viděla poprvé v životě i když nemůžu se ji divit protože v těch pohádkových šatech vypadám jako oživlá postava Jane Austenové. Jsou opravdu nádherné to  nemůžu popřít,ale přece mě nedělají šťastnou,protože jsem si nejsem  zcela jistá svou příliš unáhlenou volbou ohledně svatby. Ano Edwarda miluji jako nikoho předtím,ale teď se v mém životě objevil někdo kdo mou lásku zcela zpochybnil. Anděl  se svými medově zbarvenými vlasy a nebeským úsměvem ve mně probudil pocit který jsem v sobě hluboce potlačuji neboť svým odhalením by zničil životy všech. Anděl jménem Jasper.

„Bells?“, vyděšeně jsem sebou škubla neboť jsem byla zcela ponořená do svých myšlenek a nevšimla si Edwarda stojícího vedle mě,“strašně ti to v těch šatech sluší vypadáš opravdu překrásně,ale řekni mi co se s tebou děje? V poslední době jsi nějaká divná,máš nepřítomný pohled a tvé oči jsou smutné,poslyš jestli chceš tu svatbu odložit tak se nic neděje vím že je to na tebe příliš rychlé a chápu to“.

„Ne Edwarde jsem naprosto v pohodě akorát je toho na mě poslední dobou moc a jsem unavená nic víc nedělej si o mě starosti a stou svatbou nepřipadá v úvahu abychom ji odložili bude přesně za dva dny jak jsme se domluvili nemůžu se ji dočkat“ lžu  jak když tiskne ale v tuto chvíli nepřipadá nic jiného v úvahu.

„ Bellinko jsem ten nejšťastnější upír pod sluncem, hrozně moc se těším až budeme svoji.Navěky.“ s těmito slovy mě opustil a já tam zůstala stát a přemýšlím o jeho posledních slovech- navěky. Nevědomky jsem se otřásla.

Edward

Něco nebylo v pořádku,ale já nevěděl co by to mohlo být. Strašně mě teď frustrovalo vědomí že nemůžu Belle číst myšlenky abych se dozvěděl co se za jejím chováním skrývá. Vše začalo když se tak velmi skamarádila s Jasperem,ale ten v tom být nemůže jsou jen přátelé on miluje Alici a nikdy by ji neublížil a má Bella s tou jsme svoji a nikdy se to nezmění. I když….“Jaspere“ zavolal jsem na svého bratra doufajíc že mi odpoví na mé otázky.

Jasper

Byl jsem zrovna u sebe v pokoji a přemýšlel o zlepšení strategie v boji když sem ho uslyšel.Edwarda. V jeho hlase bylo slyšet naléhání a ještě něco co jsem nedokázal identifikovat. Panebože nedával jsem si pozor a teď je to venku!!! Néé to se nesmí stát uvažoval můj mozek,ale věděl jsem že jestli Edward odhalil mé tajemství je vše ztraceno. Proč jen umí číst myšlenky zrovna on jindy by mi to nevadilo,ale teď ano. Teď když se mé tajemství týká Belly. Nemohl jsem s tím nic dělat i když jsem se hodně snažil nešlo to bylo to strašné vím že tím ubližuji sobě, Belle a hlavně Alici a  Edwardovi. Je to strašné protože to co mě tíží je to ,že jsem se zamiloval do Isabelly Swan. Edwardovi lásky a hlavně snoubenky. Jsem ďábel,který se zamiloval do anděla.

„Jaspere“ znova Edward a tak mi nezbývalo nic jiného než sejít dolů do obýváku a vyslechnout si co má na srdci.Hlavně na nic nemyslet opakoval jsem si v duchu.

„Hmmm co potřebuješ?“ Odpověděl sem mu nevrle… „Nemám teď zrovna moc času a Alice se za chvíli vrátí z lovu tak bych chtěl být s ní. Buď prosím tě stručný….“

Nedokázal jsem se mu podívat do očí a opakovaně jsem myslel na baseballový zápas aby neodhalil mé myšlenky.

„ Chtěl bych si s tebou promluvit o Belle,víš chová se teď podivně nedokážu si to vysvětlit tak mě napadlo že by jsi o tom mohl vědět něco víc když teď spolu vycházíte tak dobře.“

„Bohužel v tom ti nepomůžu nevím co se s ní děje… už můžu jít Edwarde? Nebo máš ještě nějaké otázky na které ti nemůžu odpovědět? Co si sakra myslíš,přijdeš sem za mnou a páčíš ze mě odpovědi jak kdybych byl s Bellou 24 hodin denně a věděl o ní všechno… třeba je jen nervozní z té vaší svatby!! Z bohem Edwarde jdu se proběhnout tak mě laskavě nech na pokoji děkuju!!!“ urychleně jsem vypad ze dveří…

„Jaspere počkej“ volal za mnou,ale to už jsem ho neslyšel byl jsem moc rozrušený na to abych vnímal……

Jít na jejich svatbu nepřipadá v úvahu…. Nesnesl bych pohled na mého anděla po boku jeho.

Nesnesl….

Bella

Stojím v Edwardově pokoji a dívám se na sebe do zrcadla ve svatebních šatech.

Alice udělala opravdu kus práce protože  vypadám jako porcelánová panenka s tisíci prstýnky kolem hlavy. Ale v mém obličeji se zračí zoufalství a bezmoc…. Nevěděla sem co vlastně chci Edwarda nebo Jaspera? Samozřejmě Edward bude vždy mou součástí ale Jasper mi byl oporou v tom zmatku kolem svatby vždy když jsem ho potřebovala byl mi na blízku dokázal mi poradit ale na druhou stranu dokázala bych opustit Edwarda a ublížit nejen jemu ale i Alici? Ne nemohla.Tak hlavu vzhůru Bello všichni na tebe už čekají a ty je nesmíš zklamat.Zhluboka jsem se nadechla a pevně zapřela do Charliho ramene. Byla jsem připravená….. na mou budoucnost.

Opatrně scházím po točitém schodišti abych neupadla a nezničila tak svůj velký den.

Charlie mě pomalými kroky vede k oltáři kde na mě čeká Edward, oh bože vypadá nádherně jak tam tak stojí a dívá se směrem k nám… má ruka vklouzla do jeho chladné a obřad začal…

Nemohla jsem se na nic soustředit jenom jsem pozorovala jeho tvář… ze zamyšlení mě vytrhl až hlas oddávajícího….

„Bello?“ ozval se Edward

„Oh ano promiňte přeslechla jsem otázku můžete ji zopakovat?

Samozřejmě hlesne oddávající a znovu otázku odříkal…

„ Isabello Marie Swan berete si zde přítomného Edwarda Antonyho Masena Cullena?“

Nevěděla jsem co na to mám odpovědět byla jsem zmatená… opravdu to chci udělat? Chci strávit věčnost s Edwardem? Ale co když zase odjede tak jako minule…. A hlavně teď když sem si byla jistá že miluju Jaspera….

„NE“ to bylo jediné co jsem ze sebe vypravila…všichni na mě zůstali udiveně civět,ale to mi bylo v té chvíli jedno, vytrhnu svoji ruku z Edwardova sevření a utíkám svatební uličkou jako v mrákotách. Pře de dveřmi se zastavím a otočím se na svého bývalého snoubence… stojí tam jako socha vytesaná z mramoru jeho oči jsou mrtvé bez výrazu a jeho líbezná tvář se otřásá vzlyky bez slz a já vím že to co jsem dnes způsobila mi nikdo do smrti neodpustí. Nikdy.

„Bello… proč?“ hlas má plný smutku a žalu když na mě upře svůj pohled slzy se mi derou do očí jako vodopád.

„Edwarde…. Odpusť mi já…já …nemůžu…nemůžu to udělat provdat se za tebe… nedokázala bych tě udělat šťastným… odpusť mi jestli můžeš… se slzami v očích vyběhnu ze dveří… je mi jasné že do Forks už se nemohu vrátit bylo by to příliš bolestivé… ach  Edwarde doufám,že mi jednoho dne odpustíš…

Edward

Dívám  se na mojí Bellu jak kráčí po schodech zavěšená do svého otce, bože je tak nádherná že jsem okouzlením zapomněl dýchat… a už brzy budeme svoji a nic nás nerozdělí… ach pořád tomu nemůžu uvěřit,že si mě to úžasné stvoření bere za manžela.Neskutečné.

Naše dlaně se dotkly a já sem v sedmém nebi… oddávající začal s obřadem,ale Bella vypadá nepřítomně dokonce se mi zdá  že jsem v jejích očích spatřil slzy ale nejsem si tím jistý..

Potom se na mě oddávající obrátil s otázkou…. „Edwarde Antony Masene Cullene

berete si zde přítomnou Isabellu Marii Swan?“

„Ano“ řekl jsem pevným hlasem ve kterém se mísil pocit štěstí a pýchy.

Oddávající se nyní obrátil na Bellu,ale ta jeho slova nevnímala a tak otázku zopakoval znovu… čekám celý napnutý až Bella vypustí z úst to kouzelné slovíčko,ale ono stále nepřicházelo… děsím se jiné odpovědi nedovedu si představit svůj život bez ní bylo by to jako kdyby člověku vzali kyslík který tak zoufale potřebuje k přežiti a to samé platilo o mě já ji potřebuji ke svému životu.

„NE“ můj svět se zhroutil,řítím se do pekla a nemůžu s tím nic dělat.Vytrhla svou ruku z mé a utíká uličkou tak rychle jako kdyby měla strávit ještě jednu minutu po mém boku zemřela by. U dveří se zastavila a pohlédla na mě… byla tak krásná… svatba se změnila v pohřeb…. Plakal jsem bez slz sledujíc její andělskou tvář….“Bello…proč? ale já už to dávno věděl Alice viděla její budoucnost a myšlenkou ji poslala ke mně. Má Bella má strávit věčnost po boku jiného muže.Muže který mi byl bratrem a mé nejmilejší Alici manželem… Jasperem… Nemůžu  dál, koutkem oka jsem zahlédl jak Alice omdlela… jak by ne  když se její Jasper zamiloval do mé Belly… jestli je tohle peklo pak je opravdu famosní…

„Edwarde…. Odpusť mi já…já …nemůžu…nemůžu to udělat provdat se za tebe… nedokázala bych tě udělat šťastným…“

Jak věrohodně vycházejí z jejich úst ty lži….. odpustil bych ji cokoliv na světě třeba i to že by se rozhodla pro toho psa Jacoba,ale proč zrovna Jasper a v náš svatební den? V hlavě mám milion otázek ale neustále se vracím k jedné…. Odejde a už se nikdy nevrátí… odejde…odejde…. A nakonec také odešla a já v té chvíli podruhé zemřel…a jediné co vím že tohle mé Belle nikdy neodpustím …

Jasper

Alici trochu překvapilo,že jsem odmítl jít na svatbu svého bratra,ale jak jen sem jí mohl říct…“Víš Alice nemůžu jít na jejich svatbu jelikož jsem se zamiloval do Belly“ ne to by asi nebylo nejlepší a tak sem ji prostě řekl že když bude na svatbě tolik lidí mohl bych se přestat ovládat a radostný den by se změnil v noční můru. Slíbil jsem ji že se budu držet poblíž a s novomanžely se přijdu alespoň rozloučit než odjedou na svatební cestu. Proti tomu nemohla nic namítnout a tak souhlasila.I tak to pro mě budu dost obtížné… jak rád bych si s Edwardem vyměnil místo ale to je nemožné Bella ho miluje a já ji nechci bránit ve štěstí….

Nevěděl jsem kam mám jít když se svatba konala v domě tak jsem šel na pláž vyčistit si myšlenky beze strachu že si je Edward přečte…

Nevyznám se v sobě na jedné straně miluji Alici,ale na druhé straně té mnohem silnější miluji Bellu…. Avšak bojím se že i kdyby se nějakým zázrakem stalo že bych byl s Bellou mohl bych ji zabít protože ta blízkost by byla příliš spalující a mučivá…. Nemohl bych s tím žít….s pocitem že bych zabil svého anděla. Pro všechny bude lepší když se ze mě opět stane ten chladný Jasper….

Alice

„Nééé jak mi to jen mohli udělat? Co jsem jim provedla že se mi takhle odvděčili? A co teprve Edward..“ neuvědomuju si že jsem v šoku křičela…

„Alice?“ Emmetův hlas zní tak vzdáleně a přeci blízko…“co se děje? Měla jsi vizi? No tak co jsi viděla, nenapínej nás… něco s Bellou proč utíká ze své svatby? No tak Alice k sakru prober se a všechno nám pověz nebo za sebe neručím“

Nemůžu  mluvit  hlas mi odumřel jediné co jsem mohla bylo poslat své myšlenky Edwardovi… pohled na jeho tvář je  nesnesitelný… tolik bolesti a smutku…. to bych od mé nejlepší přítelkyně nečekala…poslední  co jsi pamatuji byli lítostivé pohledy mé rodiny… omdlela jsem… a nikdy se nechtěla vzbudit… jak ironické…

Bella

Vyběhla jsem z domu a neměla žádný plán v hlavě jsem měla prázdno… první co mě napadlo byl les… ani nevím proč ale připadá mi jako nejlepší řešení… potom se uvidí co dál…vlastně není žádné dál… musím zmizet z Forks protože tady už se nikomu nemohu podívat do tváře… Charliho to bude mrzet ale musí mě pochopit…. A Jasper ten se na svatbě ani neukázal takže mu na mě nezáleží… jsem sama …opět..

„Zatracenej závoj akorát se mi plete pod nohama jako bych už tak nebyla dost nešikovná“ se škubnutím jsem ho z hlavy strhla ale tím se mi uvolnili mé dlouhé kadeře..

„Hmm ještě lepší“ stěžovala sem si dál.. jako další letěly boty ono jen chodit mi v nich připadalo nemožné natož běžet…

Teď jsem se mohla naplno oddávat běhu a nemyslet na nic než na to jak  nezakopnout....kdyby mě teď někdo viděl myslel by si že jsem šílená… mladá nevěsta utíká od svého upířího ženicha sama lesem v krásných bělostných šatech posázených miliony perliček,její dlouhé kadeře ji divoce poletují kolem hlavy,ale toho si dívka nevšímá v její tváři se zračí smutek ale také odhodlání… panebože už zase fantazíruju… právě sem utekla z vlastní svatby a já tu přemýšlím o svých šatech… sem snad blázen?

Vyběhla jsem ven z lesa a ocitla se na pláži na které jsem dosud nebyla… v dáli zahlédnu postavu ale svému zraku jsem moc nevěřím… pomalu kráčím ke břehu a vidina člověka se stává skutečnou… je  to muž, spíše hoch…jakoby mi někoho připomínal,ale nevím koho… ach Bello vzpamatuj se…může to být kdokoliv tak proč doufám jen v toho jednoho… Jasper… hrozně bych ho chtěla vidět a říct mu co hrozného jsem kvůli němu provedla a způsobila…mladík se otočil a mé srdce začalo divoce bít…panebože je to on…to je on… anděl…můj anděl jménem Jasper… na nic jsem nečekala a  rozběhla se za ním… musím ho vidět… musím… naposledy…

Jasper

Chodil jsem jen tak bezcílně po pláži a zkoušel na nic nemyslet…lež…myslel jsem na ni, její obličej mám neustále před sebou…jak musí být dnes krásná v těch šatech které byli stejně bělostné jako ona sama… dokonalost která se nazývá Bella….teď už jistě paní Cullenová…

Otočil jsem se ještě naposledy na zelený les ve kterém jsem tak často a rád lovil,můj pohled padne na dívku v dáli… moment…má na sobě svatební šaty… je to snad jen sen? Ne vždyť já nemohu snít… spíš blouzním… ale ne opravdu dívka má na sobě překrásné svatební šaty,tmavé kadeře jí rámují tvář… tvář kterou bych poznal kdekoliv na světě… její tvář.. Isabelly… ale co tady dělá a kde je Edward? Zůstal jsem stát na místě a čekal až ke mně doběhne… netrvalo ji to ani pár minutek…

„Bells?“ nic duchaplnějšího mě v té chvíli nenapadlo…jak jinak..

„Jaspere… já potřebuju ti toho tolik říct, ani nevím kde mám začít… no tak snad od začátku..víš já…já.. utekla jsem ze svatby,žádná se nekonala“. Řekla prostě a sklopila hlavu.

Co mi to tady Bella vykládá? Jak to že utekla od Edwarda?  Co to má všechno znamenat? A proč tu teď se mnou stojí?.... na mysl se mi vkradla odpověď v kterou jsem ani nedoufal…že by ho opustila kvůli  mě?... ne nebuď směšný Jaspere ona by ho nikdy nedokázala opustit…šeptal mi tichý hlásek v mé hlavě.Musí mi říct co přesně se stalo…a to hned…jinak se zblázním…

„Prosím tě Bello pokračuj nebo se zblázním nevědomostí, co přesně se stalo a řekni mi to pěkně od začátku“ hlesl jsem roztřeseným hlasem.

A ona začala vyprávět celý ten bláznivý příběh který nemohl být pravdivý.

„Cože?“ nevěřím vlastním uším…ona ho skutečně opustila… a nejvíc neuvěřitelné na tom to je to udělala kvůli mně…. Ona…ona …mě miluje …. Radost prostoupila celým mým tělem…

To jediné slůvko které řekla na konci svého příběhu mě zcela omámilo a pohltilo….“miluji Tebe Jaspere“…. Štěstí…láska…a nakonec výčitky….

Bella

Běžela jsem jak nejrychleji sem mohla abych se co nejdříve dostala k Jasperovi ale on se zastavil a hleděl na mě….nevěřícně?....fascinovaně?

Doběhla jsem těsně k němu a nemohla se nabažit pohledu na jeho krásnou siluetu,ach byl dokonalý samozřejmě jako vždy… můj anděl s medovými vlasy…

„Bells?“ při zvuku jeho hlasu jsem sebou nepatrně škubla a čekala co přijde dál,ale nic,Jasper nepokračuje jenom na mě překvapeně hledí….  Teď je řada na mě…

„Jaspere… já potřebuju ti toho tolik říct, ani nevím kde mám začít… no tak snad od začátku..víš já…já.. utekla jsem ze svatby,žádná se nekonala“.

Nemohla jsem se mu podívat do očí a tak jsem jen sklopila hlavu a nechala ho aby jeho mozek vstřebal informace,která jsem mu pověděla.

Očividně ho to velmi rozrušilo protože mluvil hrozně rychle a já měla co dělat abych mu rozuměla. Nakonec jsem mu dovyprávěla celý příběh pěkně popořádku a pomalu jak si přál.

Když jsem z úst  vypustila ty slova která potvrzují můj cit k němu nejsem si jistá jestli jsem udělala dobře,ale už se to nedá vzít zpět…

Edward

Nevím jak dlouho bych tam jen tak stál a hleděl na dveře kdyby kolem mě nevznikl takový zmatek,Alici odvedl Emmett do jejího pokoje aby se uklidnila. Hosté se pomalu rozcházejí do svých domovů a jejich myšlenky mi rozhodně na útěše nepřidávají…. ach chudák Edward,ale co mohl čekat vždyť Bella je tak mladá a nerozvážná… tyto myšlenky patřily Angele….moje Bells kde je ji teď konec? Jenom doufám,že se jí nic nestane a vrátí se domů…já věděl,že to není dobrý nápad tahle svatba…to opravdu bolelo slyšet Charlieho myšlenky.Pomalými kroky jsem došel ke zbytku své rodiny,která netrpělivě očekává vysvětlení když se jim ho nedostalo od Alice. Nevím jestli jsem  připravený říct nahlas to co mě děsilo od té chvíle kdy jsem ji potkal…

„Edwarde Cullene okamžitě nám řekni co se to tady vlastně stalo, proč Bella utekla, Alice se zhroutila a ty tu jen tak stojíš a nehledáš jí“!!

Přísný ton Rosalie mě vytrhl z agonie nevnímámí, zrovna ona byla člověk od kterého bych nejméně čekal že se bude o Bellu strachovat.

„Ona odešla a už se nikdy nevrátí… odešla protože miluje Jaspera a on ji… to proto se Alice zhroutila…viděla jejich budoucnost“ oznámil jsem jim mdlým hlasem doufajíc  že jim stačí tohle chabé vysvětlení protože sem se tím nechtěl dále zabývat…ne teď a tady…chudáček Edward jak tohle zvládne?....doufám že se to Edwardovi podaří překonat vždy budeme stát při něm…já věděla že ta mrcha jednou Edwardovi neskutečně ublíží,ale tohle to je moc i na mě…

„Chci být teď sám musím se s tím vypořádat,dohlédněte na Alici ať neudělá žádnou hloupost“. S těmito slovy jsem opustil dům a rozběhl se vstříc budoucnosti…ale kde začíná a kde končí?...to  nevím,ale mám na to přeci celou věčnost…

Alice

Emmet mě musel podpírat cestou do mého pokoje protože mé nohy mi vypověděly službu.

Stále nechápu jak se to mohlo všechno stát…vím že byl Jasper v poslední době divný ale nepřikládala jsem tomu větší váhu…chyba… a teď už jsem dokonale chápala proč se tak zdráhal jít na svatbu…nesnesl by pohled jak se jeho láska vdává…láska to já sem jeho láska na celý život,říkal mi to tisíckrát a já si jeho slovy byla tak jistá,sem tak naivní…no doufám že se oba budou smažit v pekle…vím že to jsou krutá slova ale oni mi tak hrozně ublížili…tak moc….nevím jestli se z toho někdy dostanu ale mám milující rodinu která mě neopustí…

„Díky Emmete já už to zvládnu sama víš je toho na mě strašně moc potřebuju si to urovnat v hlavě,myslím že zítra odjedu k Tanye a její rodině do Denalli, všechno mi ho tady připomíná“.

„Alice je mi to hrozně líto i když ještě přesně nevím co se stalo není těžké domyslet si to…kdybys cokoliv potřebovala stačí jen zavolat jsem tu pro tebe a Edwarda…

„Děkuji“ šeptla jsem tiše….

Jasper

Nemohl jsem být šťastnější, Bella mě miluje…miluje…ale výčitky jsem z hlavy dostat nedokázal…

„Víš Bells taky ti chci něco říct, něco co už dlouho tajím abych vám s Edwardem  nepokazil štěstí,ale teď když vím co ke mně cítíš…já tě taky miluji…hrozně moc už od toho okamžiku kdy se z nás staly přátelé… vždy když si mě potřebovala byl jsem u tebe protože jsem nedokázal snést pohled na tvůj smutný výraz…chtěl jsem tě rozveselit,říct ti slova útěchy a postupem času jsem zjistil že bych chtěl být víc než jen tvůj přítel“.

V jejím obličeji se vystřídalo tolik emocí že jsem se v nich utopil… ale nakonec se tam usadil výraz nevýslovného štěstí a spokojenosti.

Opatrně jsem vzal její ruku do mé abych jí neublížil a ona se usmála…smála se…

„Ach Jaspere jsem tak ráda že jsme na tom oba podobně…ani nevíš jak.. nejdříve jsem si hrozně vyčítala že jsem Edwarda opustila pro někoho kdo mě ani nemiluje ale teď no nevím  co mám na to říct“…

„Nemusíš říkat nic Bello jenom to že se mnou zůstaneš“

„Ano…chci s tebou zůstat navěky Jaspere“

„Ale jsi si jistá že dokážeš opustit Forks? Přátelé a Charlieho? víš nic jiného než odejít nám nezbývá jestli chceme být spolu protože Alice ani Edward nám tohle nikdy neodpustí. A já se jim nedokážu podívat do oči na to jsem moc velký zbabělec.“

„Jaspere já chci být s tebou a vzdám se kvůli tobě čehokoliv i své rodiny. Charlie to pochopí Alice mu to jistě vysvětlí…. Ale to co mě trápí je to že jsem člověk… myslíš…myslíš…že mě dokážeš proměnit aniž by si mě zabil?“

To byla otázka na kterou jsem neznal odpověď alespoň ne teď…možná jednou,v zoufalství jsem rozhodil rukama…

“Bells strašně moc bych si přál abych byl tak silný,ale oba víme,že teď nejsem…já bylo by to pro mě moc velké pokušení…už tak to pro mě bude těžké,ale vidina,že bych tě ztratil je příliš děsivá….jednou a to ti slibuju se o to pokusíme“…

Bella

Wow tak tohle jsem opravdu nečekala….Jasper mě taky miluje…to je úžasné,skvělé…do smrti nezapomenu jeho slova…“ ale teď když vím co ke mně cítíš…já tě taky miluji…“

Je mi jasné že pohled na můj obličej musí být něco…tolik emocí mi prolétlo hlavou…štěstí…radost..zmatek..láska..

Cítím jsem se jako malé dítě,které našlo svoji ztracenou hračku a potom..jeho ledová ruka se dotkla mé…panebože ten záchvat euforie je omračující..na tváři se mi pomalu usídlil úsměv, který přechází do skotačivého smíchu…

„Ach Jaspere jsem tak ráda že jsme na tom oba podobně…ani nevíš jak.. nejdříve jsem si hrozně vyčítala že jsem Edwarda opustila pro někoho kdo mě ani nemiluje ale teď no nevím  co mám na to říct“…prostě mi došli slova můj mozek stávkuje a nehodlá jen tak naskočit…zatřepala jsem hlavou,ale nic jen prázdno…jeho hlas zní jako zvonkohra ve větru..

No páni co si myslí? Já sem kvůli němu opustila muže který mě miluje a on se mě tady ptá jestli s ním chci zůstat? Naskočila mi husí kůže…jak si jen může myslet že bych s ním nechtěla odejít…klidně se čehokoliv vzdám…vím připadám si jak hloupá husa,ale je to silnější než já nemůžu si pomoct…

„Jaspere já chci být s tebou a vzdám se kvůli tobě čehokoliv i své rodiny. Charlie to pochopí Alice mu to jistě vysvětlí…. Ale to co mě trápí je to že jsem člověk… myslíš…myslíš…že mě dokážeš proměnit aniž by si mě zabil?“ Při posledním slově mnou projela vlna strachu…podívám  se na něj a je mi jasné,že to jednou dokáže,ale nevím kdy…ach budu dál stárnout a on…navždy sedmnáctiletý....

“Bells strašně moc bych si přál abych byl tak silný,ale oba víme,že teď nejsem…já bylo by to pro mě moc velké pokušení…už tak to pro mě bude těžké,ale vidina,že bych tě ztratil je příliš děsivá….jednou a to ti slibuju se o to pokusíme“…

„Jaspere já vím omlouvám se já jen že nechci žít po tvém boku jako stará babička“…

Oba jsme se rozesmáli a to co mi řekl bylo tak nádherné že mi již na ničem jiném nezáleží…jen na něm.

„Bello neboj se ten den kdy tě přeměním nastane dřív než si myslíš….a potom budeme spolu…v dobrém i ve zlém…v nemoci i ve zdraví…živí i mrtví…

„Ano,v jeho očích bylo tolik odhodlání,že jsem zcela zapomněla na minulost,budoucnost a myslela jen na přítomnost….v hlavě jsem neustále měla slova mého anděla…. v dobrém i ve zlém…v nemoci i ve zdraví…živí i mrtví… ano teď už nás nic nerozdělí….

….navždy po boku anděla jako Isabella Hale…dokonalé…