A tak se lev zamiloval do jehňátka...

Autorky: Katiusha + Winry

Edward:

Právě jsme se přistěhovali s mou rodinou do nového města… spíš městečka… do Forks. Nikdy mě nenapadlo, že mi toto místo změní život.

            Esme krásně zařídila náš nový dům, Carlisle se zabydlel v nové nemocnici a na nás pět čekal první školní den. Ach jo…

            Vše proběhlo jako vždy. Vyzvednout rozvrhy, seznámení se třídou, pokusy spolužáků navázat kontakt… stejně to vzdají. Nuda, nuda, nuda, nuda…

            „Vypadá tak osaměle…“ Trhl jsem hlavou. Už zase ten hlas. Naučil jsem se ignorovat okolí, tak proč se tohoto hlasu nedokážu zbavit? A chci se ho vůbec zbavit?

            „Chudák, je tu nový… Musí to pro něj být těžké… ty pohledy, otázky…“ Proč nedokážu určit, čí jsou ty myšlenky?

            Slýchal jsem ten hlas každý den. Těšil jsem se na něj. Nevím, čím to bylo, ale věděl jsem, že mluví o mně. Neznali jsme se, ale byla to má spřízněná duše. Jen jedno mě mučilo – nevěděl jsem, kdo to je…

            „Už to nemůžu vydržet. Dokážu to! Dneska ho konečně oslovím...“ Pln očekávání jsem vešel do jídelny. Setkáme se?

            „Ahoj, ty jsi Edward Cullen, že? Já jsem Rory. Moc mě těší…“

Jasper:

Mám o Edward strach. Už s námi vůbec nemluví… Jakoby se ponořil do své mysli, do svého vlastního světa. Chová se tak podivně.

Když jsme vcházeli do jídelny, jeho nálada se náhle změnila. Rozzářil se jako sluníčko. Takhle ho neznám… Co se děje?!

Otočil jsem se k Alici s nechápavým pohledem a čekal jsem, že se bude tvářit stejně, ale mýlil jsem se. Musel jsem ji zachytit, aby neupadla. Měla vizi…

„To si snad dělá srandu!?“ vyprskla smíchy, když se probrala.

„Co je? Co jsi viděla?“ zajímal se hned Emmett.

„Nic důležitého…“ zamluvila to, ale měl jsem pocit, že před námi něco tají…

Rosalie:

Ten Edward je vážně cvok. Už týdny se chová jako idiot. Jak dlouho se ještě s námi nebude bavit? Co se to s ním děje? Vždycky byl divnej, ale tohle už přehání… Pořád někam mizí, bezdůvodně se usmívá jako pako, a dokonce se baví s lidmi. To nás chce prozradit, nebo co? A s Alicí je to snad ještě horší. Kdykoli se doma objeví Edward, začne po něm vrhat významné pohledy. Jednou jsem zaslechla, jak mu říká, že pokud je šťastný, bude ho podporovat… A můj bratr? Jen zavrčel a utekl do lesa. 

Alice:

Už jim to tak moc chci říct… Nedokážu si to nechat jen pro sebe. Edward už konečně není sám. Ale měla jsem vizi… Nebude to trvat dlouho, brzy se to provalí…

Emmett:

            S Edwardem už není žádná sranda. Teda, ne že by někdy nějak zvlášť byla, ale i tak… Zajímalo by mě, co má za lubem. Řekl, že s námi dneska do školy nepojede, vzal si auto a hned po svítání zmizel.

Rory:

            Dnes se to stane. Edward mi slíbil, že mě vyzvedne. Vím, že se nevyhneme zvědavým pohledům, ale pro něj udělám cokoli. Stejně jsme to tajili jen kvůli jeho rodině. Už dál nechci, nemůžu…

            Slyším praskání štěrku na příjezdové cestě. Je tady. Vycházím ven a mířím k němu. Vypadá tak dokonale. Zářivě se na mě usmívá, jakoby si s ničím nedělal starosti. Cítím se mnohem klidněji.

            „Strašně ti to sluší,“ řekl Edward a stále mě propaloval pohledem.

            „Jsem nervózní…“

            „To bude v pohodě, věř mi…“ uklidňoval mě. Asi stále viděl v mých očích pochybnosti, takže se ke mně naklonil a naše rty se setkaly. Líbat se s ním je ta nejkrásnější věc na světě…

            „Miluju tě,“ zašeptal a pohladil mě po tváři.

            „Já tebe taky…“

            Nastoupili jsme do auta a vyrazili ke škole.

Rosalie:

            Zaparkovala jsem svoje autíčko na obvyklém místě. Nestávalo se často, že by Edward nechal řízení na mně. Jeho Volvo tu ještě nebylo, kde se fláká? Chtěla jsem se zeptat Alice, kde je, ale v tu chvíli jsem uslyšela jeho motor. Zastavil na opačném konci parkoviště. Co blbne? Vystoupil z auta, ale nebyl sám.

            „Alice? To je nějaký Edwardův kamarád?“ zeptala jsem se zmateně.

„Jmenuje se Rory Green,“ vykuckala ze sebe mezi záchvaty smíchu. Nechápala jsem, co to znamená. Opět jsem se podívala jejich směrem a náhlé porozumění mi vyrazilo dech… Edward si toho kluka měřil zamilovaným pohledem a vzal ho za ruku. Cože?!

„To nemyslí vážně, že ne?!“ vykřikla jsem.

„Obávám se, že myslí…“ zašeptal ohromeně Jasper.

Chtěla jsem z Edwarda vytřískat duši. Jak nám to mohl udělat? My přece nechceme pozornost! Ale než jsem stačila cokoliv udělat, Emmett se začal smát tak, že mi málem rozbil auto. Mlátil se do kolen a vykřikoval: „Já to věděl!!!“

P.S. Hrozně se omlouváme, ale nemohly jsme si pomoct… Berte to jako chvilkovou slabost. Snad jsme Vás moc nepohoršily… =)

P.P.S. Rory je doopravdy chlapecké jméno…