Edwardova dcera - devátá část

Autorka: Eldorado

„No tak Billy. Odpověz mi. Chci znát pravdu. Jsi syn Jacoba Blacka?“ Billy měl sklopené oči a koukal do země.Ale přesto mi odpověděl.
„Ano jsem. A ty jsi dcera Edwarda Culena a Belly Swanové. Teď o tom není pochyb“ zarazil se a zvedl obočí a postavil se mezi mě a to křoví. Znovu se tam podíval. Zahlédla jsem tam stín. Ale nechápala jsem,proč mě před ním Billy chtěl chránit.
„Nech jí být!!. Co bylo,bylo. A je to jen mezi vámi. Tak z toho Hope vynechej!!“ křičel do toho křoví. Kolemjdoucí se tak zvláštně dívali.Jako kdyby se Billy dočista pomátl.
„ S kým to tady sakra mluvíš? To ti dočista přeskočilo??“ on mi neodpověděl.Ale zaujímal pořád tu samou pozici. Najednou se uvolnil a přistoupil ke mně. Vzal mě za ruku.
„Hope,vím,že ti dlužím vysvětlení. Ale ty už si sama pochopila,že ano?.“ Měl pravdu. Pochopila jsem,že Billy je syn Jacoba Blacka. Také jsem pochopila,že mě Billyho otec nenávidí. Jsem ztělesnění toho,co nenávidí. Edwarda Culena. Vzal mu jeho životní lásku.
Ztratila jsem zájem o ten Billyho rozhovor se křovím. Bylo mi jedno,co se stalo tehdy. Bylo důležité,že jsme spolu byli tady a teď.
„ Víš Billy. Dokážu si domyslet,že o mě Jacob musel říkat samé pěkné věci. Mého otce nenávidí. A já se mu na jednu stranu nedivím.“ Natáhla jsem k němu ruku a pohladila ho po tváři. Celou tu dobu co mluvil,koukal do země. Až teď se na mě konečně podíval.
„ Ale Hope. Můj otec jen věděl,že existuješ.Nic víc. A ta nenávist.Nenávist mezi našimi rodinami trvá už století. Proč si myslíš,že by to teď bylo jiné. Ale já se od tebe prostě nedokážu držet dál. Pochopil jsem kdo si,už když si vyslovila své jméno. Jsem sobec,odpusť.“ Koukal se na mě těma svýma hlubokýma černýma očima . Nedokázala jsem ho vidět takhle smutného. Položila jsem mu prst na ústa. Měla jsem ještě jednu otázku. Poslední…
„Ale,když máš v krvi Jacobovu krev…to znamená…že ty..“ nedokázala jsem to doříct,ale on pochopil.

Uchopil mou tvář do svých velkých jemných rukou..

„Ještě ne. Je tu stále můj otec. Ale jednou budu. Mrzí mě to. Jestli už se mnou nikdy nebudeš chtít mluvit, pochopím to. ..“ jeho oči mě spalovali. Cítila jsem touhu. Takovou obrovskou spalující touhu.

„ Billy. Nemluv nesmysly. To,co je mezi našimi rodiči se nás netýká. Teď jsme jen my dva.“ Usmála jsem se na něj a vzala si do své ruky jeho velkou jemnou krásnou ruku.

„Víš,má matka..ona…je mrtvá..Zemřela při porodu. Zabil jsem jí. Já jsem se nikdy neměl narodit. Z vyprávění vím,že když Bella odešla,otec se málem zbláznil. Byl nepříčetný. Začal pít. Téměř každý den byl v Port Angeles a pil. Pil až do rána. Tam se seznámil s maminkou. Vždycky mi říkal,že to byl anděl,který ho vytáhl z té temnoty. Jako kdyby se najednou rozsvítilo světlo,které s Bellou zhaslo. A pak jsem přišel já a ona odešla. Nikdy jsem jí nepoznal.“ Držel mě za ruku a pevně jí tiskl. Teď už ne bolestivě,ale příjemně. Nechtěla jsem,aby tenhle okamžik skončil. Nechtěla jsem si připustit, že jsem se zamilovala. Zamilovala do chlapce,jehož otec tolik miloval mou matku.

„OOOOh Billy. To je mi moc líto. Opravdu. Nevěděla jsem. Nevěděla jsem ani,že mám rodinu. Bella se mě vždycky snažila ochránit. Ochránit před zlem,které tady potkalo jí. A Jacoba je mi líto.Opravdu….“ v tom chvíli mi začalo škrundat v břiše. Billy se zasmál a prohlásil,že je čas na oběd.

Šli jsme chvíli…Jen ten kousek k bufetu. Ale pořád jsme se drželi za ruce. Znali jsme se teprve den,ale měla jsem pocit,že se známe celý život. Nechápala jsem to. Za celý svůj život jsem nic takového necítila.

Billy mě usadil ke stolu a šel nám koupit jídlo.

„Proč chodíš do školy ve Forks,Billy? Všichni z vašeho kmene přeci chodí do La Push..tak proč.?..“ nenechal mě ani domluvit a skočil mi do řeči.

„Nesnáším stereotyp. Celé generace chodily do La Push. Byl čas na změnu.“ V jeho hlase byl zase slyšet ten radostný tón,který jsem si tak oblíbila.Zase se objevil ten nejkrásnější úsměv. V jídelně už skoro nikdo nebyl. Jelikož jsem další hodinu měla fyziku,kterou jsem z duše nesnášela,vůbec se mi nechtělo na hodinu. A ještě ke všemu měl Billy hodinu hudební výchovy. To znamenalo jediné.Uvidíme se až po škole.

„Musíme si pospíšit,jinak přijdeme pozdě.“ Billy zpíval evidentně rád. Takové nadšení z nějakého předmětu jsem dlouho neviděla.

„Uvidíme se po škole?“ zeptala jsem se ho v nadějí v hlase,která ho evidentně pobavila.

„Jen,jestli tě smím odvést domů“ kývl na mě a usmál se opět tím blištivým úsměvem.

„Ale je tu ta smlouva..a pak Cullenovi.. a“ sklopila jsem oči a přemýšlela,jak tu smlouvu obejít.

„ Stejně už je dávno porušená. Já jsem potomek Jacoba Blacka a chodím do školy ve Forks. Tvůj otec kousl Bellu,takže tu máme další porušený bod.“ V jeho hlase nebyla žádná obava a ta mě uklidňovala.

„Tak po škole.“ Zamávala jsem a pomalu se šourala na hodinu fyziky. Cestou jsem se ještě otočila,abych se na něj naposled podívala,ale byl pryč. Byla jsem zklamaná a možná jsem si dělala marné naděje. Zatím jsme byli jen přátelé. Nic víc….

Jako na mé první hodině na mě stejně i tady všichni koukali,jako na atrakci v zoo. Byla jsem unavená a nedočkavá,až zase uvidím Billyho. Ozval se ten nejkrásnější zvuk. Tedy samozřejmě až po Billyho smíchu a otcovu hlasu. Vlastně to byl jen jeden z nejkrásnějších zvuků. Zvonění. Ukončení tohoto zvláštního dne.

Vyletěla jsem ze třídy. Hlavu jsem měla zabořenou v plánku,takže jsem bourala téměř do každé osoby,která se mi připletla do cesty.Konečně jsem našla cestu ven. Nepršelo,ale bylo zataženo a stmívalo se. Bylo protivné podzimní počasí,ale to mi teď dělalo nejmenší starosti. Hledala jsem na parkovišti tvář,kterou jsem potřebovala spatřit. A konečně. Stál tam . Tak krásný. A to nebyl ani upír. Stál opřený o své auto..Vypadalo malebně. Nebylo velké,ale ani malé.Udělala jsem krok vpřed,ale zahlédla jsem další známou tvář.

„Ale ne…úplně jsem zapomněla!!!“ Billy byl mým počínáním zmatený..

„Ahoj mami….“ Za Billym se vynořila má matka s otcovým autem. To stříbrné volvo mezi venkovská auta moc nezapadalo. Matka si Billyho se zájmem prohlížela.

„Koukám,že  už sis tady našla kamarády. To je moc dobře holčičko“ Billy koukal jako vyvoraná myš. Spoustě lidí to trvalo déle,než si zvykli na mou podobu s Bellou. I náš věk jim občas dělal potíže k pochopení. Všem nezasvěceným jsme tvrdili,že jsme sestry.

S matkou jsme se na sebe podívali a začali se smát. Billy se k nám nakonec přidal. Kdyby Billy nebyl alespoň zběžně zasvěcen do pradávného tajemství,Bůh ví,co by si myslel.

„To je Billy mami. Billy Black“ Bellou projelo překvapení. Očividně takovéhle překvapení nečekala. Billy k ní natáhl ruku na pozdrav,ale ona se na ní jen podívala. Strčila jsem do ní a až po chvíli jí uchopila.

„ Těší mě paní Cullenová. Moc rád vás poznávám.“ Billy se zdvořile přestavil. Další překvapení ale mělo následovat.Bella ztuhla. Dívala se před sebe. Otočila jsem se a uviděla dalšího mladíka. Byl to také indián.

„Jacobe….“ Vykoktala…