Edwardova dcera - osmá část

Autorka: Eldorado

Ale naštěstí to nebyla ta,které jsem se obávala. Byla to Rosalie. K mému překvapení. Ta,kterou bych tu čekala nejméně.

„Zapomněla sis doma svačinu“ zasmála se a natáhla ke mně balíček. Chvíli jsem na ní koukala,jako když spadla a udeřila se do hlavy.Ona pochopila.

„Víš, já nemám důvod k tobě cítit zášť. Uvědomila jsem si to,ale chvíli mi to trvalo. Přece jenom. Si taky moje krev. Jsem tvá teta. A chci tě mít ráda,jako ostatní.

Při těchto slovech jsem jí objala a ona mě.

„ Díky Rose. Mám tě ráda a moc ti děkuju. A nejen za sváču.“ Obě jsme se začali smát  a ona mi ustoupila z cesty.

„A teď utíkej,ať stihneš alespoň kousek hodiny.“ Usmála se a popostrčila mě ke dveřím. Naposledy jsem se na ní koukla a udělala další krok.

„ Jo a ještě. Po škole pro tebe přijede Bella.Málem jsem zapomněla. Odvezu ti auto.“ Oznámila mi a byla pryč. Já jsem zaklepala a vzala za kliku.

Vešla jsem dál a v mých očích se oblevily zářivé jiskřičky. V poslední lavici seděl Billy. Usmál se na mě tím nejbáječnějším a nejkrásnějším úsměvem. Podlomila se mi kolena a celá jsem zčervenala. Ale pak mě starší mužský hlas vrátil do reality.

„ÁÁÁÁÁ,tak konečně k nám dorazila nová studentka“ pokynul mi,abych šla k němu. „ tak se nám představte a pak můžete zaujmout své místo.“ Usmál se na mě vřelým úsměvem,ale já jsem v hlavě měla jen jednu tvář. Tu nejkrásnější tvář v celé třídě. Ostatní žáci mě hypnotizovali. Dívky po mě házely urážlivé pohledy a chlapci mě hltali očima.

„Ehm..Jmenuji se Hope Cullenová. Přijela jsem sem z New Jersey.“ Otočila jsem se zpátky na toho profesora a on na mě kývl. To nejlepší,co se mi mohlo stát. Rozhlédla jsem se po třídě,kde je volné místo. Ale pak jsem si všimla ještě jedné věci. Kluk,který seděl vedle Billiho najednou seděl jinde. Nebylo těžké si domyslet,že ho Billy donutil si odsednout. Vykročila jsem a Billy na mě zamával,tak jsem se vydala směrem k němu.

Došla jsem na své místo a Billy si neušetřil vtipnou poznámku. „Doufám,že si se mnou teď budeš povídat. Stálo mě to 10 babek.“ Hlasitě se zasmál a ten profesor si ho změřil pohledem.

„ Omlouvám se pane profesore“ zašklebil se Billy.

„ Pane Blacku,teď máme hodinu biologie. Vaše výsledky nejsou zářné,takže bych na vašem místě dával pozor,jestli chcete alespoň postoupit do dalšího ročníku. Se slečnou Cullenovou se můžete seznamovat po hodině.“ Pokáral ho profesor a Billy se zasmál jen tak sám pro sebe. Možná trochu samolibě. Ale byla jsem ráda,že můžu sedět vedle něj. Najednou mi všechno připadalo lehčí a zábavnější. Tenhle kluk měl kolem sebe auru radosti a štěstí. Jako kdyby se můj život mávnutím proutku změnil a stala se z něj ta nejbáječnější pohádka.

Hned jak zazvonilo,chopil se Billy mé bundy a oblékl mě do ní.

„A pozor,gentleman.“ Usmála jsem se na něj.

„Krásná dámo,ještě jste nepoznala nejdůležitější složky mé osobnosti.“ A zase ten smích. Ten sladký smích. „ čas na oběd. Mohl bych vás požádat, abyste zaujala místo u stolu po mém boku?“ teď jsem pro změnu měla výbuch smíchu já. Možná bych se udržela,kdyby se u toho neuklonil.

„ Tak to stačilo Billy. Ještě chvíli a budu si připadat,jak v těch starých filmech.“ Otočila jsem se k němu a zvedla oči,abych se setkala s těmi jeho. Byly plné radosti a tak hluboké. Myslela jsem,že mu vidím až do duše. A tak krásně voněl. Byl to sen,ze kterého jsem se nechtěla bez  boje probudit….

Cesta do jídelny byla krátká. Celou tu dobu jen mluvil a vtípkoval o dívkách ze třídy.

Když jsme došli asi k největší budově v areálu školy, chytil mě za ruku. Nechápala jsem toho gesto. Líbilo se mi to,ale pak jsem si uvědomila,že si alespoň musím hrát na nedostupnou. Prozatím. Chtěla jsem po něm hodit koketní výraz,ale jeho ruka svírala čím dál tím víc křečovitěji mou ruku,až to začínalo bolet. Zíral na nějaké místo ve křoví.Vedl mě,jako by mě před něčím chránil. Najednou pustil mou ruku a odstoupil o krok.

„Odpusť Bell..“ zamračila jsem se na něj a tentokrát jsem ustoupila já.

„ Bell???Cože? Proč si mě tak oslovil?“ on pochopil. Vůbec mu nedošlo,že místo mého jména vyslovil matčino. Byla jsem zmatená a jasně jsem to na mém obličeji dávala znát.

Teď už se nemohl vykroutit a vyhnout mým otázkám.Chtěla jsem odpovědi. Stejně jako jsem je dostala z mé matky,tak je dostanu i z Billyho. Teď už jsem neměla nejmenší pochybnosti o tom,že Billy je syn Jacoba Blacka. Měla jsem celou polední přestávku,abych zjistila,oč tu kráčí. A já se jen tak odbýt nenechám…Už ne..