Edwardova dcera – Třetí část

Autorka: Eldorado

Podívala jsem se nahoru a viděla Edwardovu tvář. Projelo mnou vzrušení a naděje,že si to snad rozmyslel. Beze slova mne objal a z úst mu utekl povzdech. Kdybych byla normální člověk,snad bych ho ani nemohla slyšet. „Ach Bello…Proč…“ když mě objímal,nedýchal. Asi si nechtěl připomínat tu milovanou vůni. A já jsem to respektovala.Věděla jsem,jak je to pro oba těžké a byla jsem vděčná za každou vteřinu strávenou s ním.

Po chvilce dojemného objímání ztracené dcery promluvil a já jsem poprvé uslyšela jeho hlas.
Byla to jako hudba. Ta nejkrásnější hudba,kterou jsem za svůj život slyšela.Do očí mi vytryskly slzy.

 „Hope, pojď se projít. Mám spoustu otázek a ty určitě také“ zašeptal a já jsem se nezmohla na víc,než že jsem přikývla.

„Tati? …“ poprvé jsem mohla vyslovit to slovo adresované jemu. „musím ti něco vysvětlit. Týká se to Jacoba Blacka.“ Můj citlivý sluch vnímal každý jeho nádech a každé tiché slovo. Teď jsem však zaslechla stejné vrčení,jako předtím u Alice. Jen intenzivnější a hlasitější.

„ Co je s ním??“ odsekl mi rozzlobeně. Věděla jsem,že to není to nejlepší téma,jak se seznamovat s otcem,ale musela jsem. Nebylo jiné cesty,jak s ním o tom mluvit. Už jsem nemusela dostat příležitost.

„Jen Belle pomohl. On s ní neutekl. Jen odjel pryč,aby sis myslel,že odešli spolu. Byla to součást jejího plánu.“ Se smutkem v očích mě přerušil. „ Jakého? Jakého plánu..“ koukal se do země. Nikdy jsem si nemyslela,že výraz jeho obličeje,když vzpomíná na Bellu bude stejný jako matčin.

„ Chtěla vás ochránit před Volturiovými. A mě taky. Hlavně mě. Za tohle všechno můžu já.“ Rozplakala jsem se. „Když nebyla s nikým z vaší rodiny,tak jí nemohli najít. Nás najít. Myslela si,že by zabili jí stejně tak,jako mě. A navíc,kdyby došlo na boj,všichni by zemřeli. I ty. To ona nemohla dopustit.“ Vysvětlovala jsem a doufala,že kdyby byl jiný způsob,neopustila by ho.

„ To je celá Bella. Moje Bella. Nikdy bych jí to nedovolil.Věděla to.Já jsem to věděl. Jen jsem se to bál přiznat“ smutně se pousmíval a upřel na mě svou dokonalou tvář. „ Ví,že jsi tady?“ zamračil se a pozvedl jedno obočí.

„ Ano,ví. Ale utekla jsem a nechala jí vzkaz. Nechtěla,abych se s tebou setkala. Věděla,že už mě od tebe nikdy nedostane.“ Usmála jsem se a objala ho kolem pasu. Víš jsem nedosáhla. Byl tak vysoký.

„ Hope,musíš se vrátit domů. Tady to pro tebe není bezpečné. Jsi člověk. Nemůžeš žít s upíry.“ Snažil se mě odradit od mého rozhodnutí. Ale marně. Paličatá jsem byla po mamince.

„ Bella taky žila s upíry.A já jsem jen poloviční člověk. Tati, vy se milujete. Ona celých těch 17 let myslela jen na tebe. Pořád se trápí. Jednou jsem jí přistihla nad tvou fotkou. Kdyby mohla plakat,určitě by to tak dopadlo.“ Pořád nechápal,že jsem umanutá a že když jsem ho už jednou našla,tak ho neopustím. Edward umí číst myšlenky. Zajímalo mě,jestli dokáže přečíst i mě,ale nevěděla jsem,jak se ho na to zeptat.

„ Tati?.“ Prolomila jsem to hrobové ticho. „ Dokážeš slyšet moje myšlenky?“ hořela jsem zvědavostí.

„ Ty jsi tak podobná své matce. Stejnou otázku mi položila i ona před tolika lety. A stejně jsem odpověděl i jí. Tvé myšlenky neslyším“ usmál se na mě. Doufala jsem,že si i po tolika lžích a letech k sobě najdeme cestu.

Byli jsme na cestě domů a pořád se na sebe dívali. Učila jsem se jeho obličej. Tu dokonalost nemohla žádná fotka zachytit. Zbytek cesty jsme šli mlčky. On přemýšlel a já se jen dívala. Když jsme došli k domu Cullenovým, byla celá rodiny doma. Strkal mě před sebou do dveří a  já jsem viděla další 6 osob,jak si mě se zájmem prohlížejí.

Stály tam jako armáda. Vyrovnaní. Divila jsem se,že nesalutují. Byla jsem strachy bez sebe. Ale ten strach nebyl o můj život. Měla jsem strach,že se jim nebudu líbit.Carlislea a Esme jsem poznala okamžitě. A Rosalii. Tu překrásnou Rosalii. Její půvab se nedal slovy popsat. A nakonec Jasper. Usmál se na mě a hlasitě a s velikou radostí zavolal : „Koho nám to sem čerti nesou? Nebo bych spíš měl říct jeden pitomec vede??“ Edward se na Jaspera zamračil a mě bylo jasné,že si vyměňují myšlenky. Nechtěla jsem ani pomyslet na to,co se tu dělo,když jsme byli s Edwardem pryč.

Hlavou mi probleskla myšlenka. Když se dokážu nabourat do hlavy lidem,tak to můžu vyzkoušet i na upírech.  Soustředila jsem se na Edwarda a slyšela všechny ty myšlenky.Jeho i celé rodiny. Jediný hlas,který jsem dokázala rozeznat byl ten Alicin.

 „ Chudák holka. V cizím městě,v cizí rodině. Našla otce,který se zachoval jako největší pitomec.“

Další hlasy,které jsem nepoznávala si spíš utahovaly z Edwarda. Dala bych ruku do ohně za to,že to byl Jasper.

„ Asi chápu,proč se takhle choval,ale stejně je to pitomec. Já mít takovouhle dceru..a on před ní ještě utíká. Asi bych je měl tady všechny trochu zchladit.“

A pak další ženský hlas. Nevěděla jsem,jestli patřil Rosalii nebo Esme.

„ Bella? Ne,to není možné. Voní úplně stejně. Ale necítím z ní člověka,ale ani upíra. Ale jak je možné,že je vůbec tady. Její přítomnost je nereálná.“

Chtěla jsem pryč z jeho hlavy,ale nešlo to. Slyšela jsem tisíce cizích myšlenek,jen na ty moje jsem se nedokázala soustředit. Musela jsem omdlít,protože jsem se probrala až na pohovce. Kolem mě byla moje nová rodina. Cullenovi. Milovala jsem je už z vyprávění,ale takhle na živo byli k nezaplacení.

Nikdy jsem si nepomyslela,že sen,po kterém toužím více než 16 let by se mohl stát skutečností. Všichni kolem mě měli radost,že jsem tam. Tedy jsem alespoň mohla doufat. Rozrazily se dveře a v nich jsem uviděla známý obličej…

Byla tam…Nejspíš moje smrt.

„ O-ou….tohle není dobré.“ Edward stál jako opařený….neschopný pohybu.