Edwardova dcera – Druhá část

Autorka: Eldorado

Ve dveřích se objevila malá postava krásné dívky. Byla hubená. Měla černé,rozcuchané vlasy a veliké oči. Tento popis se hodil na Alici Cullenovou.

Než jsem se stihla vůbec pohnout,objala mě železným sevřením. Cítila jsem z ní takovou lásku. Nedivila jsem se,že byly s Bellou nejlepší kamarádky.

Hned jak se nadechla,pustila mě a uskočila.

„ Bello?“ vypadala překvapená tím,koho vidí. Myslela si,že jsem Bella.Lidé nám často říkali,že jsme si podobné jako vejce vejci. Ale až do teď jsem to nebrala vážně .

 „ Jmenuji se Hope Cullenová. Jsem dcera Belly a Edwarda.“ Vysvětlovala jsem a zjevný šok v Aliciných očích mě vrátil zpět do kruté reality.

„ Voníte skoro stejně. Na první dojem k nerozeznání.“ Vyhrkla ze sebe.

Věřila mi. To byla moje šance. Nikdo nebyl doma,tak jsem to měla ještě jednoduší. Posadili jsme se na velikou měkkou pohovku v obrovském obývacím pokoji,který byl téměř tak velký,jako náš celý byt.

„ Alice,promiň,že jsem tě zklamala,ale Bella neví,že jsem tady. Tedy možná už ano. Možná je na cestě sem. Ale dovol mi ti všechno vysvětlit.“ Téměř jsem šeptala,jak mi tréma stahovala žaludek. Alice se na mě koukala těma velikýma překrásnýma očima. Bylo v nich tolik pochopení. Vrátil se jí alespoň kousek její nejlepší kamarádky.

„ Bella mi všechno řekla. O vás,o vlkodlacích o její lásce i Jacobovi.“ Alice zavrčela a mě bleskurychle došlo,že toto jméno bych vůbec v jejím domě neměla zmiňovat.

 „ Není to tak,jak si myslíš“ pokračovala jsem a viděla,jak se Alice ještě víc nasupila.

„ A jak to tedy je Hope?“ stále vrčela a při pomyšlení na Jacoba se jí cenily zuby.

„On jí jenom pomohl uskutečnit její útěk. Chtěla vás ochránit. Říkala mi,že si viděla,jak vás Volturiovi všechny zabijí. To nemohla dopustit. Na to vás až příliš miluje. Toto je taky důvod,proč se nemohla vrátit a ani vám o mě říct. Kdyby vám tohle všechno řekla,tak by jste nesouhlasili s tím,aby zůstala mimo.Edward si měl myslet,že miluje Jacoba. Nenechal by jí odejít“ Alici spadla čelist. Nevěděla jsem co dodat,tak jsme jen mlčky seděly a já jsem čekala,až to Alice stráví. Po několika minutách naprostého ticha se Alice pohnula a promluvila.

„ Tohle je ta nejabsurdnější věc,jakou kdy ta praštěná holka udělala.“ Povzdechla si a já jsem věděla,že přemýšlí o Edwardovi. „ Ale jak je možné,že ty…jsi…“ pokračovala a nevěděla,jak zformulovat svou trefnou otázku.

„ Ptala jsem se asi před týdnem na to samé. Bylo to tajemství Belly a Edwarda. Vrátila se Victorie se svými společníky a zabila je. Pak se ocitly v Chicagu v roce 1918 jako lidé. Když se probudili, mysleli,že to byl jen překrásný sen,ale já už jsem byla v matčině lůně. Člověk,co se zrodil v upírovi…Mám nadlidské smysly a dokážu ovládat mysl. Lidskou. Na upírech jsem to ještě nezkoušela.“ Zasmály jsme se spolu mé vtipné formulaci a atmosféra se uklidnila.

„Jaký je můj otec? Edward. Bella mi o něm nikdy nevyprávěla. Jen ty nejzákladnější věci“ Než mi Alice stihla odpovědět,ve dveřích se objevily dvě mužské postavy. Jeden muž byl velmi statný a vysoký. Jeho hruď byla mohutná a rýsovaly se na ní dokonalé svaly. Emmet Cullen. To je on. A ten druhý muž. Ani jsem nemusela dlouho přemýšlet. Můj otec. Edward Cullen. Stál přímo naproti mě. Poprvé jsem spatřila svého otce. Byl překrásný. Vypadal jako můj starší bratr.

„ Máš příležitost zeptat se ho osobně.“ Alice se usmála a jedním ladným pohybem vstala z pohovky a šla je přivítat.

„Edwarde“ zavolala na něj „ máš tu návštěvu“ usmívala se a všimla jsem si,že jsem svou vůní a vzhledem neoklamala jen Alici,ale i ostatní. Emmett se ke mně rozběhl upíří rychlostí a vzal mě do náručí. Vyhazoval mě nad hlavu a hlasitě se smál. Alice ho chytla za paži a on mě postavil na zem. Chvíli se na mě upřeně díval a o krok ustoupit.

„ Kdo to je Alice?“  zeptal se Emmet svým burácivým hlasem,ve kterém byl najedou místo radosti smutek. Ona mu však neodpověděla. Edward stál u dveří jako opařený a nedýchal.Než k němu Alice došla,měřil si mě pohledem. Tolik jsem mu připomínala jeho milovanou Bellu. Cítila jsem tu lásku,ale pak zklamání,které nastalo,když zjistil,že jsem někdo jiný.Alice mi pokynula,abych šla k ní a Edwardovi. On se stále nehýbal a nedýchal. Loudala jsem se a bála se jeho reakce.

„Edwarde. Tohle je Hope Cullenová. Tvá dcera.“ Pořád tam stál nehybně a neslyšně. Místo radosti,kterou jsem tak dychtivě chtěla aby nastala, jsem slyšela jen vztek a vrčení,které vycházelo z jeho hrudi. Musel si myslet,že to je jen nějaký krutý žert. Stály jsme tam ještě pár minut a on se sebral a šel nahoru do svého pokoje.

Místo Edwarda se ke mně znovu přiřítil Emmet a objal mě,div že mi nevymáčkl duši z těla.

Otočil se k Alici. „Ale jak je to možné? Vždyť Bella i Edward jsou upíři. Nemohou mít děti.“ Nechápavě vrtěl hlavou a já jsem si to zamířila ke dveřím.

„ Kam si myslíš,že jdeš?“ zakřičela na mě Alice. „ Nemůžeš se tu jen tak objevit a pak hned zmizet.“ Povzdechla si a posadila se na pohovku

„ Alice,Emmete…Je mi to moc líto. Já jsem jen chtěla poznat mého otce. Sice jsem nečekala,že se mi vrhne kolem krku,ale…stejně..takovouhle reakci jsem nečekala“

Emmet vyběhl do Edwardova pokoje,rozkopl dveře a já jsem slyšela jen obrovské rány a vrčení.Když ten hluk ustal,na schodišti se objevil Edward vlečen Emmetem dolů ze schodů.

„ Ne,takhle ne. Děkuju Emmete,ale když mě nechce znát,já ho nebudu nutit. Ani ty ne. Já chápu,že je těžké se tady objevit téměř po 17ti letech a tvrdit,že jsem dcera Belly a Edwarda. A ještě ke všemu,když upíři nemohou mít děti.“ Při těchto slovech jsem se mu koukala do těch přenádherných očí a Emmet ho postavil na zem. Pochopila jsem. Mé očekávání se rázem rozplynulo a já jsem se slzami v očích odcházela ke svému autu.Vzala jsem za kliku u dveří auta,ale něčí ruka mi bránila je otevřít..