Edwardova dcera - sedmnáctá část

Autorka: Eldorado

Carlisle vstal ze židle a pustil Bellinu ruku.

„ Hope, zlatíčko… Je pozdě. Mají jen pár hodin. Je mi to líto. Bella je na tom o něco lépe. Ale Edward…“ při těchto slovech mě vzal do náruče a objal mě.

„Néééé… to nedopustím. Zrovna jsem ho našla a jen tak se ho nevzdám. Billy!!!! Ty jedna sketo!!!“ křičela jsem a padla jsem na kolena k otcovu lůžku. Zmocňovala se mě zuřivost. Chtěla jsem vyběhnout ze dveří, ale někdo mě chytil za ruku. Byl  to Emmett. Díval se na mě tak ochranitelsky. Přesně tak, jako vždy na Rosalii.

„Počkej! Nepustím tě samotnou. Půjdu s tebou.“ Emmett ani nestihl doříct svou větu a já jsem ho chytla pod krkem a držela ho ve vzduchu. Tohle jsem nebyla já. Byla jsem uvězněná ve svém vlastním těle a nedokázala jsem s tím bojovat. Mezitím co jsem dusila Emmetta mě někdo chytl zezadu. Nepodívala jsem se. Jen jsem si přála, aby se mě nikdo nemohl ani dotknout. Kolem mě, a teď i Emmetta, se vytvořil ochranný neproniknutelný štít.

„Hope, co to k sakru děláš? Copak jsi se úplně zbláznila?! Pusť ho!!! Vždyť ho zabiješ.“ Ten hlas jsem bezpečně poznala. Takhle uměla panikařit jen Rose. Já ho opravdu chtěla pustit, ale nešlo to.

„Já nevím, co teď cítíš. Nedokážu si to ani představit. Ale jestli ho zabiješ, tak nebudeš o nic lepší než Billy, Jacob nebo Jane a ostatní. Bude z tebe jen vrah!!“ Carlisle měl pravdu. Já jsem nechtěla být stejná. Nechtěla jsem zabíjet svou rodinu. Sebrala jsem všechnu vnitřní sílu a soustředila se. Pak jsem upadla na zem a štít povolil. Emmett začal zuřivě kašlat.

„ Co to do tebe k sakru vjelo???Tobě vážně asi úplně přeskočilo.“

„ Emmette, omlouvám se. Ale tohle jsem nebyla já. Mám dojem, že už to začínám chápat. Moje osobnost se rozdvojila. Jedna je Hope a druhá upír Hope. Nedokážu jí zvládnout. Je příliš silná.Zabila Jane... A Billy tomu taky nepřidal. Byl to on, kdo nás zradil. To on nás prodal Volturiům.“ Pomalu jsem vstávala ze země a Emmett mi podal ruku.

„Všechno dobrý mrně. Ale hlavně si teď musíme pospíšit. Máme málo času.“ Řekl Emmett a podíval se na postel, kde leželi rodiče.

„ Máš pravdu!! Jdeme.. a snaž se mě prosím nevytočit. Ta upírka se nedá kontrolovat.“ Usmála jsem se na něj s omluvným výrazem ve tváři.

Utíkali jsme pryč. Uběhl čas, který Jacob stanovil a já se jen modlila, aby dodržel svůj slib.

Najednou se Emmett zastavil.

„ Počkej, cítím ho. Není daleko. Poběž!!!“ zavelel Emmett a já jsem ho následovala. Neutíkali jsme dlouho. Jen pár vteřin a pak Emmett prudce zastavil. Vrazila jsem do něj a upadla. To co jsem viděla se nemělo nikdy stát. Nesměla se ve mně zase probudit upírka, ale bylo pozdě. Začala jsem se svíjet na zemi. Ta síla byla větší, než jsem kdy cítila. Emmett si ke mně klekl.

„ Bojuj holka! Nesmíš to vzdát. Vzpomeň si, kdo jsou tvoji rodiče! Bella je nešikovná a tvrdohlavá. Stejně jako ty. Ty to dokážeš. Na boj s tebou nemám sílu a ani čas! No tak…ty to dokážeš!!“ Emmettův hlas byl vřelý, chvílemi se i zasmál. Bylo to milé, ale ty křeče neustupovaly.

Pak se ke mně přiřítil ten,kterého jsem v tu chvíli nenáviděla ze všech nejvíc. Billy…Lidská část mě ho stále milovala. Ale je možné milovat někoho, kdo vám asi právě zničil život. Upírka ho chtěla zabít. Padl na kolena a začal vysvětlovat.

„Hope, miluju tě!! To co jsem udělal, jsem udělal jen kvůli otci. Oni vás už dlouho sledovali. Jen nechtěli, aby podezření padlo na ně. Chtěli, abych vás zabil já, ale já jsem odmítl. Pak začali vyhrožovat, že zabijí otce. Tu jedinou osobu, která mi na světě zbyla!Strašně se omlouvám.. všechno je to moje chyba!! Lhal jsem ti a nechci tě ztratit… na to tě až moc miluju!! No tak miláčku.. Ani nemáš ponětí co pro mě znamenáš. Už když jsem byl kluk jsem vídal svou budoucnost a ty si jí byla součástí!! Nikomu jsem nechtěl ublížit, ale musel jsem chránit rodinu. Věděl jsem,že se o sebe postaráš.“ Jeho slova mi splývala, ale i přesto jsem je dokázala odlišit. Hlavně ty nejdůležitější „ miluju tě a nechci tě ztratit“ ale mohu mu to odpustit?