Edwardova dcera - šestnáctá část

Autorka: Eldorado

 „Dítě, to co Billy udělal je zcela neomluvitelné. Když se začal proměňovat,věděl jsem,že je tu nějaká hrozba…ale stejně tak to mohla být jen reakce na Cullenovi.“

„ Počkej…jak proměňovat??Myslela jsem,že se proměnil poprvé,když jste se prali.Takže jak dlouho tohle už trvá?“ byla jsem zoufalá…Moje sny a naděje se rozplynuly. Ale ne zcela. Ještě jsem měla jeden úkol,než se zcela poddám  mému smutku. Moji rodiče. Jacob byl ochoten mi pomoci. To byla má útěcha.

„Víš,Billy je odmalička zvláštní. On mívá vize. Něco jako ta vaše. Jak jí říkáte..Alice...On viděl,že se vrátí tvá matka. To mi řekl. Ale neřekl mi,že se s ní vrátíš i ty. Myslím si,že váš příchod odstartoval jeho přeměnu. Je to tak dlouho,co jsem jí naposledy viděl. Ale přesto nelituju,že jsem jí pomohl. Když se tak na tebe dívám,možná to bylo to nejlepší,co jsem kdy udělal.“ Držel mě za ruku a já jsem přesně věděla,na co myslí. Vypadala jsem jako Bella. Přemítal,co si spolu prožili a jak rychle to skončilo.

„Takže když viděl,že přijdu i já,tak na nás poštval Volturiovi? Tak snadno jsem se nechala zmást. Věřila jsem mu a on mě zradil. Takže ty jsi tehdy chtěl zaútočit na něj? Ne na mě??“ Všechny podrobnosti mi do sebe zapadaly. Ten zrádce nebyl Jacob,ale jeho syn. To kvůli němu se tohle všechno stalo. Měl naplánováno,že mě tu nechá na pospas Jane. A proto je Alice neviděla přicházet. Šli totiž za Billym.

To snad ne…Věděla jsem,že zamilovat se nebude nikdy lehké. Ale takovouhle podpásovku jsem vážně nečekala. Po tvářích mi tekly proudem slzy,že jsem je ani nestačila otírat. Vstala jsem a z kapsy vytáhla zapalovač.

„ Vydrž Jacobe,jen tu něco musím dokončit.“ Škrtla jsem a zapálila tři roztrhaná těla. Okamžitě vzplála.

„Tak jdeme. Musíme si pospíšit,než bude pro Bells a Edwarda pozdě.“ Vzal mě za ruku a rozeběhli jsme se. Byla jsem rychlejší než on,ale držela jsem s ním tempo. Pak mě do očí uhodil nápis : Vítejte ve Forks.

„Jacobe,nesmíš se přiblížit k Emmettovi nebo Jasperovi dřív než já. Zabili by tě. Teď ano…Všechno jim vysvětlím,ale ty se zatím schovej tam,kde tě nikdo nebude hledat.Jen mi neříkej kde. Nechápu to,ale když jsem izolovaná od Edwardových schopností,tak jaktože na mě působily ty Janiny?? Mám strach,že bych si pustila myšlenky na uzdu a otec by byl schopný vstát ze smrtelné postele a jít tě zabít.“ Pak jsem se pozastavila nad vlastní myšlenkou. Jak je tohle možné?? A pak se mě zmocnila myšlenka. Když jsem byla u Edwarda poprvé,byla jsem 100procentní člověk. Pak jsem se proměňovala. A teď? Pořád v sobě cítím tu obrovskou sílu,ale už se mě nesnaží zničit. Možná je to jen konečná fáze. Žízeň ustala,ale schopnosti mi zůstaly. Kéž by…

„Buď za hodinu někde venku. Já si tě najdu. Slibuju. Tohle všechno jsem zavinil já a můj syn,tak to teď musím napravit. Stejně si mezitím něco potřebuju zařídit.“ Věřila jsem mu. Z jeho hlasu byla cítit oddanost a lítost. Neměla jsem důvod pochybovat.

„Dobře. Dohodnuto. Hodně štěstí a opatruj se“ zamávala jsem,ale už byl pryč. Já jsem se rozběhla k našemu domu. Netrvalo mi to déle,než-li minutu. Vtrhla jsem do dveří a vyběhla nahoru po schodech.

Vpadla jsem do dveří rychlostí blesku a vřítila se do obývacího pokoje. K mému překvapení tam nikdo nebyl…Zase se mě zmocnila panika a ta obrovská síla. Zase mnou proudila a ze mě se zase stávala stvůra lačná po krvi. Myslela jsem,že mě toto nepotká,ale upír ve mně byl silnější než má lidská podstata.Větřila jsem. Připadala jsem si jako divoké zvíře. Jako šelma,která hledá svou kořist. Nemohla jsem ovlivnit své pudy. Zhluboka jsem se nadechla a ucítila svou rodinu. Byli nahoře v otcově pokoji. Lidské oko by nepostřehlo,že jsem se přemístila nahoru. Otevřela jsem dveře…

„Emmette??Díky Bohu. Musím s tebou mluvit…“ pokoušela jsem se uklidnit,ale nešlo to. Při pohledu na mé potrhané umírající rodiče se mi chtělo plakat. S hrůzou jsem zjistila,že to nejde.

Emmett se mi vrhnul do náručí. V pokoji byli všichni. Rose,Alice,Jasper,Carlisle…prostě všichni.

„Prcku!!Jsem tak rád,že jsi konečně tady! A kde je ten kluk…Billy??? A kde máš toho vlkodlaka?“

„Není čas na vysvětlování. Jen mi musíte slíbit,že Jacobovi neublížíte. Emmette,on se vzdal a nic není jak vypadá. Prostě jen teď nemám čas ti to vysvětlovat.“ Ustoupila jsem o krok stranou a věnovala pohled matce.

„Dobrá,ale stejně to nechápu. Když se vzdal,tak kde ho máš??“ zeptal se nechápavě.

„Čeká někde venku. Věřím mu. Zachránil mi život a slíbil,že si mě najde. Jen jsem mu musela zajistit bezpečí a vás varovat.“ Nikdo nemusel zemřít a to byla výhra. Jediná tmavá stránka všeho toho,co se stalo,byla Billyho zrada. Prodal mě Volturiovým. Ale za co? Hrozilo mu snad něco?Nebo ho zaslepila čistá nenávist? Toto byly otázky,které jsem musela zjistit. Jinak bych nikdy nenašla klid v mé malé upíří duši. Třeba mě odpovědi na tyto otázky mohou zprostit upíra ve mně….