Edwardova dcera - čtrnáctá část

Autorka: Eldorado

Zírali jsme na sebe..ani nevím,jak dlouho. Bylo to nekonečné a tak bolestivé čekat na jeho odpověď. Nechtěla jsem marnit další čas a říkat věci,které neměli nikdy být vyřčeny. Ale jestli neodejde,tak mě k tomu donutí.

„ Billy, prosím…Odejdi,než se ti něco stane. A dost možná to nebude tvůj otec,kdo ti ublíží. Zmiz!!Hned!..! křičela jsem na něj. Byla jsem zoufalá a moje kroky se rozhodli jít po jediné cestě. Jestli už Billyho nemám nikdy vidět,jen abych ho ochránila,pak tu oběť podstoupím. Celý život jsem byla sobecká. Vyčítala jsem matce,že opustila otce. Nechápala jsem její důvody,dokud jsem nepoznala Billyho.Tolik mě bolelo mu říkat ty věci,ale ta stvůra ve mně si to užívala. Pak se mě zase na chvíli zmocnila ta bolest a srazila mě k zemi. Ale tentokrát byla fyzická. Byla v celém mém těle. Cítila jsem jí v hrudníku,v hlavě i v končetinách. Co se to se mnou děje?...Proč já…?

Pak jsem na sobě cítila horké ruce. Patřili Billymu.

„Hope,miláčku!!Co je to s tebou??No tak..já jsem tady..Hope,podívej se na mě prosím!!!“ naříkal. Bolest v jeho hlase byla zřejmá. Trpěl se mnou. Má bolest byla jeho bolest.

„Billy!!Uteč!!!Rychle zmiz..“ bolestí jsem koktala. Nedokázala jsem se soustředit,ale věděla jsem,že tohle bude moc zlé.

„Ne..nenechám tě tady. Vstávej,jdeme pryč!“ chtěl mě vzít do náruče,ale nedokázal mě zvednout. Jako kdybych byla přišpendlená k zemi.

„Vypadni ty idiote!!!Alespoň jednou mě poslechni a ztrať se odsud!!!Máš na to 20 vteřin…pak to nebude Jacob,koho se budeš muset bát!!...“

Říká se,že strach o milovanou osobu vás přinutí potlačit ten vlastní a bojovat za milovaného. Přesně tohle jsem teď měla v úmyslu.Zvedl se vítr a když jsem otevřela oči, Billy byl pryč. Za pár vteřin ta bolest ustala a já jsem věděla,co nastane. Jen jedna osoba může působit nesnesitelnou bolest…Jane..Pomalu jsem vstala a zavřela oči. Soustředila jsem se jen na ní,ale cítila jsem i další našeho druhu. Billyho pach už byl jen mizivý.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a za skálou jsem viděla stíny.Pak jedna postava vystoupila,ale ty zbylé zůstaly skryty. Skryté před mým zrakem,ale čichu neunikly.

„Tak tě konečně poznávám. Tvá matka nám dala pěkně zabrat. Nechápu,jak se na tak dlouho dokázala skrýt. Ale byla jen otázka času,kdy se vrátí.Podle toho,co mi Aro říkal,jsem ani nechápala,jak dokázala zmizet. Ale teď je to jedno. Jsi tu ty. A na tebe mé schopnosti evidentně působí.“ Usmívala se a já jsem šla zase k zemi. Ta bolest mě mučila. Přála jsem si umřít. Vše lepší než tohle. Pak to zase ustalo a já se postavila.

„Jane…Ty se svými schopnostmi a přivedeš si s sebou gorily?Ale no tak…to je moc i na tebe. A tři na jednu? Přecenila jsem tě.“

„Ale…koukám,že mě má pověst předchází.Ale víš co se říká. Opatrnost nadevše. A nechci zase udělat chybu. Jednou jsem podcenila tvou matku a málem mě to stálo život. Už nějaký čas tě sleduju. Hned jak jste odjeli z Forks. A jakoby náhodou se ten vlkodlak zbláznil a nám to ještě nahrálo do karet. Teď už nemám v cestě ani Bellu a ani Edwarda. Tady už ti nikdo nepomůže. A to štěně si taky poslala pryč. A věděla jsi proč..Nemýlím se?“ na konci své vyčerpávající řeči se usmála a odkašlala si. Z poza skály vystoupili další dvě postavy. Byli velmi vysoké a mužské. Měli na sobě černé kápě.

„Neboj se,vyřídíme to rychle. Nic neucítíš a pak stačí jen počkat,až tvá matka a otec zemřou. Demetri už je téměř necítí. Jejich život už visí ve vzduchu.“

Po těchto slovech se mi do očí nahrnuly slzy a já jsem zaujala obraný postoj. Tohle jsem zkusila jen jednou,ale fungovalo to. Převzala jsem Edwardovi schopnosti. Musím to zkusit,jinak nepřežiju ani pět minut.

Soustředila jsem se na Jane a cítila,jak mnou proudí nová síla. Pak jsem se podívala na jednoho ze dvou mužů a on šel okamžitě k zemi. Jenže v tu chvíli se na mě vrhl ten druhý. Než stihl dopadnout a utrhnout mi hlavu,nějaké zvíře ho strhlo stranou. Byl to vlkodlak…