Edwardova dcera - jedenáctá část

Autorka: Eldorado

„No tak Hope!!Co jsi viděla??“ Alice se mnou třásla  a já jsem nebyla schopná komunikovat..Byla jsem příliš vyděšená.

„Alice? Tvá vidění jsou závislá na našich rozhodnutích,mám pravdu?“ zasténala jsem. Celá jsem se třásla. Alice a Rose mě objímala a Carlisle se staral o mé rodiče. Všichni jsme byli až příliš vyděšení,než abychom mysleli jasně a rozumně.

„Ano,nikdy nejsou přesná. Nemůžeš jim věřit. No tak Hope?Co jsi viděla?“ Alice vypadala vyděšeněji než já.

„Vlkodlaci se hojí neuvěřitelně rychle,že?Tak to musí být jejich krví. A kdybych dokázala přivést Jacoba,tak je to může zachránit.“ Pořád jsem plakala. Nebyla jsem si jistá,jestli mě správně pochopili. Ale podle toho,jak se na mě Rose koukala,bych řekla,že ano. Najednou se v mém náručí nesouhlasně zavrtěl Billy. Na jeho těle nebyl už téměř žádný šrám. Hojil se. Ale byl stále moc slabý a mladý. Jeho krev to nemohla být. Nemohla jsem ztratit ještě jeho. Osud mých rodičů byl jen v mých rukou.

„Billy,to je v pořádku. Odpočívej,dostaneš se z toho. Ty ano.“ Povzdechla jsem si.

„No tak Hope,mluv se mnou!!Co chceš udělat?“ zavrtěla hlavou nechápavě Alice.

„Přivedu ho. Je to jejich jediná šance. Nemám na výběr. Já je takhle neztratím.Oni jsou to jediné,co mám“ při té představě jsem se zatřásla.

„Pro Kristapána!!!!Copak si se úplně zbláznila??Nevidíš,co se tu stalo?Udělal to ten vlkodlak,pro kterého chceš jít.“ Ukázala na moje rodiče. Bezvládně tam leželi a v jejich tvářích byla bolest. Nedokázala jsem se tam dívat déle než vteřinu. Tolik mě to bolelo. A ještě ke všemu tam tak leželi kvůli mně. Chtěli mě zachránit a místo toho teď bojovali o vlastní životy. Nic mě nemohlo zastavit.

„ Alice,ty to nechápeš…Já je nemůžu nechat umřít. Je to má rodina.Jediná,kterou mám“ Věděla jsem,že se jí má slova dotknou,protože i zbytek Cullenů byla má rodina. Ale potřebovala jsem jí to vysvětlit. I když hrubě.

„ Aha….ale stejně tě samotnou nepustím. Půjdu s tebou. Nedokážeš ho sama porazit. Podívej se,jako spoušť tady udělal.“ Nenechala jsem jí ani domluvit. Teď jsem měla mysl jasnou a rýsoval se mi v ní plán.

„ A kdo myslíš,že ho přemohl?..já už nejsem člověk Alice…Mám pocit,že dokážu všechno,na co jen pomyslím. Chtěla jsem je zachránit a najednou jsem se proměnila. Nechápu to,ale je to tak. S Jacobem si poradím a mám pocit,že nemusí téct ani krev. Ani jednoho z nás. Ale musím si pospíšit…Kdyby kdokoli z vás šel se mnou,tak bych se nedokázala soustředit. Musíš mi věřit. Prosím…“ usmála jsem se a pohladila Alici po tváři.

„Jak to myslíš,že nejsi člověk??Tak co teda jsi? Superwoman?Chceš se nechat zabít?Ty jsi se vážně musela naprosto a dočista zbláznit!!Nejsi ty náhodou dcera Belly??Tak paličatá jako ona… Neuvěřitelné.. Nevěřil jsem,že je to možné…ne,ty nejsi stejná,jako ona. Jsi ještě horší!!! Já tě samotnou nepustím.A jestli se chceš prát,tak klidně můžem. Stejně nevyhraješ.“ Emmett s Jasperem už byli zpátky a Emmettovi se zřejmě nelíbilo,že by mě měl nechat jít samotnou. Měla jsem ho moc ráda. Jako bratra. On byl prostě jen velké dítě. A mě se zase nelíbilo,s jakou jistotou pronesl svou řeč. Byl si jistý,že mě nepřepere. Tak to bych se vsadila.

„Chceš se vsadit Emmette?“ v očích jsem najednou měla jiskřičky  a v Emmettových jsem je viděla také.

„Dobrá. Když mě porazíš,bude po tvém a můžeš jít sama.Když ne,půjdeš jedině v doprovodu mé ctěné maličkosti a Jaspera. Souhlasíš?“ jeho výraz mi dodával dobrou náladu. Bylo uvolňující ho mít u sebe. Byl mé sluníčko v té největší bouřce.

„Dobrá. Ale jedině,když já budu rozhodčí. Tak kdo si chce vsadit??“ Jasper se rád vsázel. Hlavně s Emmettem.

„Tak dost Jaspere. To stačí.“ Okřikla ho Alice a podívala se na zkrvavená těla Edwarda a Belly.Její pohled mě zabolel.

Pomalu jsem odložila již zahojené tělo Billyho na trávu ,pohladila ho po tváři a políbila na čelo.

„Tak pojď starouši! Chceš přetlačovanou? Nebo čí ústa se dřív dostanou na krk toho druhého?Stejně tě porazím.“ Alice jen nevěřícně zakroutila hlavou,Rosalie se uchychla a Jasper se usmíval. Nikdo nevěřil,že jsem silnější.

„Já myslím,že slabší by měl mít možnost volby“ na Emmettově tváři se vykouzlil široký úsměv.

„Právě proto ti nabízím,aby sis vybral strejdo“ nedala jsem se a mrkla na něj.

„ÁÁÁle,naše pidi Cullenová má kuráž. To se jí musí nechat. Ale stejně ti jen kuráž nepomůže.Tak když si nechceš vybrat ty,tak já myslím,že abychom vyzkoušeli tvou sílu a rychlost…tak bychom mohli třeba…“ Na chvíli se zamyslel „kdo koho dřív dostane na zem?“

„To zní dobře. Doufám,že sis dneska nevzal čisté kalhoty“ zasmála jsem se. I když v tu chvíli to bylo zcela nevhodné a já už jsem nechtěla prodlužovat už tak málo času,co jsem měla. Ale věděla jsem,že mě jinak nepustí.

Jasper odstartoval náš malý souboj,který netrval ani minutu a Emmett ležel na zemi.Nebylo těžké povalit toho náfuku. Měla jsem větší sílu i rychlost a pomalu jsem se učila ovládat své nově nabité schopnosti.

„Jak si to udělala?Já to nechápu. Ještě mě nikdo neporazil. Já jsem tě ani neviděl.“ Emmett jen nevěřícně zakroutil hlavou a vyskočil na nohy.

„Prostě jsem chtěla. Chtěla jsem to tak moc,že jsem to dokázala. A navíc tebe omezuje ještě jedna věc. Cítím to. Teda vlastně dvě. Ta první je,že si se mi bál ublížit a ta druhá. Ty jsi oslabený,protože máš žízeň. Já jí necítím. A myslím,že ani nepocítím. Byla jsem vždycky napůl upír a teď jsem napůl člověk. Ta lidská stránka mi v tom brání. Proto jsem nejsilnější z vás. A má rychlost. Napůl genetická a napůl další stránka mých schopností. Je těžké to popsat,ale cítím jí.“ Připadala jsem si jako školačka základní školy. Nebyla jsem schopná se vyjádřit. Byla jsem rozrušená. Až příliš.

„Dobrá. Přesvědčilas mě. Ale stejně se mi nelíbí,aby si šla sama. I když jsi tak silná“

„Ona ale nepůjde sama. To nedovolím a ona to ví.“ Byl to Billyho hlas. Už byl naprosto v pořádku. Bylo neuvěřitelné,jak rychle se hojil. Usmál se na mě a já jsem mu úsměv oplatila. Věděla jsem,že by měl jít taky. Týkalo se to přeci jeho otce. Ale byl ještě příliš slabý.

„Vím,na co myslíš. Ale to ti nevyjde. Stejně půjdu za tebou.“ Teď jsem mu už nemohla vzdorovat. Mezi námi bylo pouto,které jsem ani tou nejsilnější vůlí nedokázala přetnout.

„ Dobrá…Billy půjde se mnou. Ale nikdo jiný. Slibte mi to!!“ prosila jsem. „Billy,jsi si jistý,že chceš jít?Je to tvůj otec a mohlo by to být docela ošklivé. Ale ty to víš,že ano?“ v tu chvíli mi došlo,že mi Billy nepověděl všechno.

„Víš Hope…Asi před třemi měsíci se otec změnil. Najednou přestal chodit domů,lítal po lese,proměňoval se.Jednou dokonce napadl Paula a Sama. Jeho smečka se ho zřekla. Naprosto se zbláznil. Stalo se z něj divoké zvíře. Už to není Jacob,můj otec. Ale třeba ho ještě dokážeme vrátit zpět.Chci mu dát šanci,ale jestli nebude jiná možnost,musíme udělat,co bude nutné.“ Objal mě a pohladil mne po tváři. Jeho obličej byl smířený s tím,že otce už možná ztratil.