V okolí městečka Forks
		Tři obrovské vlčí siluety se neslyšně pohybovaly mezi stromy. 
		Následovaly stopu, která se jako vlákno pavučiny vinula lesem. Ten pach 
		byl intenzivně nepříjemný, ale vlkodlaci se to snažili nevnímat. Byli 
		již blízko svého cíle. Vůně byla čím dál víc pronikavá.. Větřili ve 
		vzduchu a jejich oči těkaly po okolí..
		 
		 
		Spěchali jsme. Rosalie běžela a nervózně nasávala vzduch. Byla neklidná. 
		To, co se dneska stalo Emmettovi jí vystrašilo, ale i naštvalo zároveň.. 
		Slyšel jsem její myšlenky. Vyčítala sama sobě, že byl Emmett napaden. 
		Měla být s ním a ochránit ho.. Chtěla pomstu a její srdce divoce tlouklo 
		strachem o svojí životní lásku..
		Hledali jsme stopu, že je na blízku nějaké zvíře, ale jakoby se všechna 
		zvěř vytratila.. Možná svými instinkty pocítila nebezpečí, které se 
		vznášelo ve vzduchu, nebo prostě jsme jenom dneska neměli štěstí.. 
		Nevím.
		"Kde jsou všechna zvířata?!!" zaskřípěla Rosalie nervózně zubama.
		"Neboj se Rose. Určitě na nějaké brzo narazíme.. Jsme nervózní, proto se 
		nám zdá, že to hledání trvá příliš dlouho.." snažil jsem se jí uklidnit.
		Konečně se k nám po větru dostala stopa. Srna.. Rosalie vystřelila jako 
		raketa a hnala se za tím pachem. V mé hlavě se však rozsvítilo varovné 
		světýlko. Něco nebylo v pořádku. Nevěděl jsem zatím co, ale vyděsilo mě 
		to.
		Rychle jsem následoval svoji sestru. Chtěl jsem ji zastavit a varovat, 
		ale strach o Emmetta jí dával netušenou sílu, která ji popoháněla 
		kupředu. Měl jsem co dělat, abych ji dohonil..
		Zahlédl jsem srnu. Pásla se na malém palouku. Ničeho si nevšímala. 
		Rosalie byla rychlejší než myšlenka. Vrhla se na ni a jediným pohybem jí 
		zlomila vaz. Srna si ani nestihla uvědomit, co se stalo. Odešla 
		bezbolestně.
		Rose si jí přehodila přes rameno a chystala se otočit na patě a vydat se 
		zpátky domů. Na kraji palouku se mihly tři stíny.
		"Ne.." uteklo mi z úst a měl jsem pocit, jako bych prožíval situaci, 
		kterou už jsem jednou zažil...
		 
		 
		Ve Forks, v domě Cullenů
		"Rosalie je v nebezpečí!!!!" křičel Emmett a snažil se vyrvat z 
		Carlisleova pevného sevření. "Carlisle, pusť mě!!! Musím jí jít na 
		pomoc!!!"
		Carlisle šokovaně sledoval Emmettovo šílenství. Takhle vyděšeného a 
		celého bez sebe ho ještě neviděl.
		"Uklidni se Emmette!!! Nikam nepůjdeš! Jsi zraněný a nemáš žádnou sílu. 
		To z tebe mluví ta ztráta krve.. Rosalie je s Edwardem. Za chvíli 
		dorazí. Uvidíš.."
		"NE!!!" ohradil se Emmett a nehodlal se jen tak vzdát. "Ona i Edward 
		jsou v nebezpečí!! Okamžitě jim musíme jít na pomoc!!" V Emmettových 
		očích byl takový děs a beznaděj, že Carlisle nevěděl, co dělat. Střelil 
		pohledem na Esme a v jeho očích byla otázka. Esme vypadala ztrápeně. 
		Bylo vidět, že je vyděšená z Emmettova představení a její obličej 
		prozrazoval, že mu věří..
		Carlisle se otočil zpátky na Emmetta: "Dobře. Půjdeme s Esme za Rosalií 
		a Edwardem, ale ty mi tady slíbíš, že budeš ležet a neprovedeš nějakou 
		hloupost!! Pokud Rose a Edwardovi opravdu hrozí nějaké nebezpečí, ty bys 
		mu nezabránil. Jen by sis ještě víc ublížil.. Můžu ti věřit, že nic 
		nepodnikneš a počkáš až to vyřídíme??"
		"Já musím jít s vámi Carlisle.. Esme, prosím, řekni Carlisleovi, že 
		musím jít s vámi.." žadonil Emmett.
		"Ne!" musíš zůstat tady. Slib mi to!!" štěkl naštvaně na svého syna 
		Carlisle.
		Emmett vypadal, že na místě exploduje nervozitou. Potom však rezignoval. 
		Šlo o Rosaliin život: "Dobře, zůstanu tady.."
		Carlisle se na něho podezíravě podíval. Vypadalo to, že opravdu vzdal 
		svůj boj.
		"Jdeme." zavelel Carlisle na Esme a zmizeli hlavním vchodem venku...
		 
		 
		 
		Ty tři stíny se vyřítily z lesa a mířili přímo na Rosalii. Jakoby se 
		všechno zpomalilo. Viděl jsem každý i bezvýznamný detail té příšerné 
		scény..
		Vítr čechral Rosalii vlasy. Otočila se čelem k útočníkům a v jejím 
		obličeji se objevila panika. Pustila na zem mrtvé srnčí tělo a postavila 
		se do obranné pozice. Tráva se jemně vlnila, jak na ní dopadaly vlčí 
		tlapy. Oči zabijáků sledovaly bez zamrkání svou oběť. Rosalie se na mě 
		rychle podívala.. Jakoby se se mnou loučila. Potom se obrátila zpátky a 
		zuřivě zavrčela. První vlk skočil a pokusil se Rose povalit. Se vší 
		silou ho odhodila na druhou stranu palouku. Vlčí tělo narazilo do kmene 
		stromu. Dunivě to zapraštělo a strom se sklátil k zemi. Zaútočil druhý 
		vlk..
		Skočil jsem mu do cesty. Takže místo Rosaliina krku se zahryzl do mé 
		paže. Vykřikl jsem, jak mě ta bolest překvapila. Již několik desítek let 
		jsem nepocítil co je to bolest. O to víc jsem jí vnímal nyní. Vlk 
		chňapal zuby po mé ruce a snažil se mi dosáhnout na krk. Mlátil jsem ho 
		druhou zdravou rukou a snažil jsem ho ze sebe setřást. Rosalie mezitím 
		bojovala se třetím vlkem.. Krev stříkala všude okolo. Zahlédl jsem, jak 
		se vlkovi podařilo Rosalii seknout do obličeje. Na tváři se jí objevila 
		nepěkná rána. Zuřivě se ohnala zuby. Vlk bolestně zaskučel...
		 
		 
		 
		Na záchranné misi
		Carlisle s Esme běželi po Edwardově a Rosaliině stopě. Emmett neměl 
		žádné zvláštní schopnosti. Přesto čím víc se blížili ke svým dětem, tím 
		více cítili, že měl Emmett pravdu a něco se opravdu stalo..
		Z lesa se ozvalo tříštění dřeva a divoké vrčení. Esme se vystrašeně 
		podívala na svého muže a oba přidali na rychlosti...
		 
		 
		 
		Bojovali jsme jako lvi a přesto jsem měl pocit, že je to marné. Ti vlci 
		byli tak silní a byli v přesile..
		Uslyšel jsem v hlavě myšlenky plné obav. Do žil mi to vlilo novou 
		naději.
		"Esme!! Carlisle!!! Jsme tady!!" zakřičel jsem, jak nejhlasitěji to šlo.
		Z lesa se vynořily dvě známé postavy. Přišli nám na pomoc. Vhrhli se na 
		vlky a snažili se je z nás dostat. Dařilo se to jen z poloviny. Dokázal 
		jsem s pomocí Esme zneškodnit jednoho vlka, ale Rosalie s Carlislem měli 
		problémy. Útočili na ně dva vlci zároveň.
		"My se nechceme s vámi prát!!!" křičel na ně nepříčetně Carlisle. 
		"Pojďme se domluvit.. My neubližujeme lidem. Nejsme hrozba, kterou 
		musíte zneškodnit!!"
		Jakoby mluvil do kamene. Vlci nereagovali. Bojovali dál. Carlisle se 
		však nevzdával.
		"Já vím, že je to pro vás strašná situace. Nevíte, co se s vámi děje, 
		ale my vám ani vašim lidem neublížíme... To přísahám!!"
		Zase nic. Ti dva pořád bojovali, ale pak se něco stalo.. Ten vlk, 
		kterého jsem držel, sebou zazmítal a proměnil se zpátky v člověka. S 
		vážnou tváří se díval na bojující.
		"Quile, Levi! Nechejte je! Ustupte!" zavelel.
		Vlkodlaci napřed nereagovali. Rvali se dál. Jejich vůdce musel své 
		příkazy dvakrát zopakovat, než poslechli a opatrně ustoupili. Jejich 
		vlčí těla se také proměnila zpátky do lidské podoby.
		Uvolnil jsem svůj stisk a propustil mluvčího. Postavil se a podíval se 
		na ostražitě Carlislea.
		"My bychom neměli vyjednávat, ale něco mi říká, že mluvíš pravdu.. Jste 
		zabijáci! Viděli jsme tu dívku.." ukázal Ephraim na Rosalii. Rose seděla 
		a držela si krvácející ránu na své tváři.
		"Zabila.. Jste nebezpeční pro naše lidi.."
		"Ne nejsme." odpověděl Carlisle a jeho hlas zněl klidně. "Ano zabíjíme. 
		Jsme upíři, kteří se musí živit čerstvou krví, ale zabíjíme pouze 
		zvířata. Lidé jsou v bezpečí.."
		Epraim potřásl hlavou. Srovnával si v hlavě, co právě slyšel: "Možná 
		mluvíte pravdu, ale nemůžete mi dát žádnou záruku.. Jsme to, co jsme, 
		abychom ochránili naše území.."
		Carlisle kývl: "Ano. Naprosto vám rozumím, ale mohli bychom uzavřít 
		dohodu.."
		Ephraima jeho návrh zaujal: "Dohodu? A čeho by se týkala?"
		"Vy nás necháte žít tady ve Forks. Nebudeme na sebe útočit a zachováme 
		navzájem naše tajemství.. A my na oplátku slíbíme, že už nikdy 
		nepřekročíme hranice vašeho území.."
		Ephraim chvíli uvažoval. Sledoval své dva kamarády. Potom se jeho pohled 
		vrátil ke Carlisleovi.
		"Tím myslíte, že uzavřeme příměří? Vy necháte nás a naše lidi na pokoji 
		a my neprozradíme, že nejste lidé... Dobře, ale chci ještě jednu 
		podmínku.." řekl Ephraim.
		"Dobře. Jakou?" zeptal se Carlisle.
		Ephraim se mu podíval hluboce do očí: "Toto příměří bude platit 
		neomezeně dlouho. Budeme naše tajemství chránit a přenášet z generace na 
		generaci. ALE!" zvedl varovně prst. "Jestli někdy kousnete člověka, toto 
		příměří přestane platit a bude to znamenat válku, která skončí až bude 
		jeden z nás totálně vyhlazen.."
		"Souhlasíme." odpověděl Carlisle a rozhodl tak o naší budoucnosti.
		Tehdy jsem byl rád. Neobával jsem se, že bychom někdy dohodu porušili, 
		ale pletl jsem se.....
		 
		Konec 9. části