V okolí městečka Forks
Tři obrovské vlčí siluety se neslyšně pohybovaly mezi stromy.
Následovaly stopu, která se jako vlákno pavučiny vinula lesem. Ten pach
byl intenzivně nepříjemný, ale vlkodlaci se to snažili nevnímat. Byli
již blízko svého cíle. Vůně byla čím dál víc pronikavá.. Větřili ve
vzduchu a jejich oči těkaly po okolí..
Spěchali jsme. Rosalie běžela a nervózně nasávala vzduch. Byla neklidná.
To, co se dneska stalo Emmettovi jí vystrašilo, ale i naštvalo zároveň..
Slyšel jsem její myšlenky. Vyčítala sama sobě, že byl Emmett napaden.
Měla být s ním a ochránit ho.. Chtěla pomstu a její srdce divoce tlouklo
strachem o svojí životní lásku..
Hledali jsme stopu, že je na blízku nějaké zvíře, ale jakoby se všechna
zvěř vytratila.. Možná svými instinkty pocítila nebezpečí, které se
vznášelo ve vzduchu, nebo prostě jsme jenom dneska neměli štěstí..
Nevím.
"Kde jsou všechna zvířata?!!" zaskřípěla Rosalie nervózně zubama.
"Neboj se Rose. Určitě na nějaké brzo narazíme.. Jsme nervózní, proto se
nám zdá, že to hledání trvá příliš dlouho.." snažil jsem se jí uklidnit.
Konečně se k nám po větru dostala stopa. Srna.. Rosalie vystřelila jako
raketa a hnala se za tím pachem. V mé hlavě se však rozsvítilo varovné
světýlko. Něco nebylo v pořádku. Nevěděl jsem zatím co, ale vyděsilo mě
to.
Rychle jsem následoval svoji sestru. Chtěl jsem ji zastavit a varovat,
ale strach o Emmetta jí dával netušenou sílu, která ji popoháněla
kupředu. Měl jsem co dělat, abych ji dohonil..
Zahlédl jsem srnu. Pásla se na malém palouku. Ničeho si nevšímala.
Rosalie byla rychlejší než myšlenka. Vrhla se na ni a jediným pohybem jí
zlomila vaz. Srna si ani nestihla uvědomit, co se stalo. Odešla
bezbolestně.
Rose si jí přehodila přes rameno a chystala se otočit na patě a vydat se
zpátky domů. Na kraji palouku se mihly tři stíny.
"Ne.." uteklo mi z úst a měl jsem pocit, jako bych prožíval situaci,
kterou už jsem jednou zažil...
Ve Forks, v domě Cullenů
"Rosalie je v nebezpečí!!!!" křičel Emmett a snažil se vyrvat z
Carlisleova pevného sevření. "Carlisle, pusť mě!!! Musím jí jít na
pomoc!!!"
Carlisle šokovaně sledoval Emmettovo šílenství. Takhle vyděšeného a
celého bez sebe ho ještě neviděl.
"Uklidni se Emmette!!! Nikam nepůjdeš! Jsi zraněný a nemáš žádnou sílu.
To z tebe mluví ta ztráta krve.. Rosalie je s Edwardem. Za chvíli
dorazí. Uvidíš.."
"NE!!!" ohradil se Emmett a nehodlal se jen tak vzdát. "Ona i Edward
jsou v nebezpečí!! Okamžitě jim musíme jít na pomoc!!" V Emmettových
očích byl takový děs a beznaděj, že Carlisle nevěděl, co dělat. Střelil
pohledem na Esme a v jeho očích byla otázka. Esme vypadala ztrápeně.
Bylo vidět, že je vyděšená z Emmettova představení a její obličej
prozrazoval, že mu věří..
Carlisle se otočil zpátky na Emmetta: "Dobře. Půjdeme s Esme za Rosalií
a Edwardem, ale ty mi tady slíbíš, že budeš ležet a neprovedeš nějakou
hloupost!! Pokud Rose a Edwardovi opravdu hrozí nějaké nebezpečí, ty bys
mu nezabránil. Jen by sis ještě víc ublížil.. Můžu ti věřit, že nic
nepodnikneš a počkáš až to vyřídíme??"
"Já musím jít s vámi Carlisle.. Esme, prosím, řekni Carlisleovi, že
musím jít s vámi.." žadonil Emmett.
"Ne!" musíš zůstat tady. Slib mi to!!" štěkl naštvaně na svého syna
Carlisle.
Emmett vypadal, že na místě exploduje nervozitou. Potom však rezignoval.
Šlo o Rosaliin život: "Dobře, zůstanu tady.."
Carlisle se na něho podezíravě podíval. Vypadalo to, že opravdu vzdal
svůj boj.
"Jdeme." zavelel Carlisle na Esme a zmizeli hlavním vchodem venku...
Ty tři stíny se vyřítily z lesa a mířili přímo na Rosalii. Jakoby se
všechno zpomalilo. Viděl jsem každý i bezvýznamný detail té příšerné
scény..
Vítr čechral Rosalii vlasy. Otočila se čelem k útočníkům a v jejím
obličeji se objevila panika. Pustila na zem mrtvé srnčí tělo a postavila
se do obranné pozice. Tráva se jemně vlnila, jak na ní dopadaly vlčí
tlapy. Oči zabijáků sledovaly bez zamrkání svou oběť. Rosalie se na mě
rychle podívala.. Jakoby se se mnou loučila. Potom se obrátila zpátky a
zuřivě zavrčela. První vlk skočil a pokusil se Rose povalit. Se vší
silou ho odhodila na druhou stranu palouku. Vlčí tělo narazilo do kmene
stromu. Dunivě to zapraštělo a strom se sklátil k zemi. Zaútočil druhý
vlk..
Skočil jsem mu do cesty. Takže místo Rosaliina krku se zahryzl do mé
paže. Vykřikl jsem, jak mě ta bolest překvapila. Již několik desítek let
jsem nepocítil co je to bolest. O to víc jsem jí vnímal nyní. Vlk
chňapal zuby po mé ruce a snažil se mi dosáhnout na krk. Mlátil jsem ho
druhou zdravou rukou a snažil jsem ho ze sebe setřást. Rosalie mezitím
bojovala se třetím vlkem.. Krev stříkala všude okolo. Zahlédl jsem, jak
se vlkovi podařilo Rosalii seknout do obličeje. Na tváři se jí objevila
nepěkná rána. Zuřivě se ohnala zuby. Vlk bolestně zaskučel...
Na záchranné misi
Carlisle s Esme běželi po Edwardově a Rosaliině stopě. Emmett neměl
žádné zvláštní schopnosti. Přesto čím víc se blížili ke svým dětem, tím
více cítili, že měl Emmett pravdu a něco se opravdu stalo..
Z lesa se ozvalo tříštění dřeva a divoké vrčení. Esme se vystrašeně
podívala na svého muže a oba přidali na rychlosti...
Bojovali jsme jako lvi a přesto jsem měl pocit, že je to marné. Ti vlci
byli tak silní a byli v přesile..
Uslyšel jsem v hlavě myšlenky plné obav. Do žil mi to vlilo novou
naději.
"Esme!! Carlisle!!! Jsme tady!!" zakřičel jsem, jak nejhlasitěji to šlo.
Z lesa se vynořily dvě známé postavy. Přišli nám na pomoc. Vhrhli se na
vlky a snažili se je z nás dostat. Dařilo se to jen z poloviny. Dokázal
jsem s pomocí Esme zneškodnit jednoho vlka, ale Rosalie s Carlislem měli
problémy. Útočili na ně dva vlci zároveň.
"My se nechceme s vámi prát!!!" křičel na ně nepříčetně Carlisle.
"Pojďme se domluvit.. My neubližujeme lidem. Nejsme hrozba, kterou
musíte zneškodnit!!"
Jakoby mluvil do kamene. Vlci nereagovali. Bojovali dál. Carlisle se
však nevzdával.
"Já vím, že je to pro vás strašná situace. Nevíte, co se s vámi děje,
ale my vám ani vašim lidem neublížíme... To přísahám!!"
Zase nic. Ti dva pořád bojovali, ale pak se něco stalo.. Ten vlk,
kterého jsem držel, sebou zazmítal a proměnil se zpátky v člověka. S
vážnou tváří se díval na bojující.
"Quile, Levi! Nechejte je! Ustupte!" zavelel.
Vlkodlaci napřed nereagovali. Rvali se dál. Jejich vůdce musel své
příkazy dvakrát zopakovat, než poslechli a opatrně ustoupili. Jejich
vlčí těla se také proměnila zpátky do lidské podoby.
Uvolnil jsem svůj stisk a propustil mluvčího. Postavil se a podíval se
na ostražitě Carlislea.
"My bychom neměli vyjednávat, ale něco mi říká, že mluvíš pravdu.. Jste
zabijáci! Viděli jsme tu dívku.." ukázal Ephraim na Rosalii. Rose seděla
a držela si krvácející ránu na své tváři.
"Zabila.. Jste nebezpeční pro naše lidi.."
"Ne nejsme." odpověděl Carlisle a jeho hlas zněl klidně. "Ano zabíjíme.
Jsme upíři, kteří se musí živit čerstvou krví, ale zabíjíme pouze
zvířata. Lidé jsou v bezpečí.."
Epraim potřásl hlavou. Srovnával si v hlavě, co právě slyšel: "Možná
mluvíte pravdu, ale nemůžete mi dát žádnou záruku.. Jsme to, co jsme,
abychom ochránili naše území.."
Carlisle kývl: "Ano. Naprosto vám rozumím, ale mohli bychom uzavřít
dohodu.."
Ephraima jeho návrh zaujal: "Dohodu? A čeho by se týkala?"
"Vy nás necháte žít tady ve Forks. Nebudeme na sebe útočit a zachováme
navzájem naše tajemství.. A my na oplátku slíbíme, že už nikdy
nepřekročíme hranice vašeho území.."
Ephraim chvíli uvažoval. Sledoval své dva kamarády. Potom se jeho pohled
vrátil ke Carlisleovi.
"Tím myslíte, že uzavřeme příměří? Vy necháte nás a naše lidi na pokoji
a my neprozradíme, že nejste lidé... Dobře, ale chci ještě jednu
podmínku.." řekl Ephraim.
"Dobře. Jakou?" zeptal se Carlisle.
Ephraim se mu podíval hluboce do očí: "Toto příměří bude platit
neomezeně dlouho. Budeme naše tajemství chránit a přenášet z generace na
generaci. ALE!" zvedl varovně prst. "Jestli někdy kousnete člověka, toto
příměří přestane platit a bude to znamenat válku, která skončí až bude
jeden z nás totálně vyhlazen.."
"Souhlasíme." odpověděl Carlisle a rozhodl tak o naší budoucnosti.
Tehdy jsem byl rád. Neobával jsem se, že bychom někdy dohodu porušili,
ale pletl jsem se.....
Konec 9. části