Seděl jsem si na parkovišti ve svém Volvu a poslouchal oblíbené CD. Emmett mi koupil k narozeninám nové stereo se skvělým zvukem. Byl požitek poslouchat hudbu v takové kvalitě.. Ruce jsem si pohodlně složil za hlavou a zavřel oči. Byl jsem spokojený, jako čerstvě nasycená šelma..

Bella po společném obědě odešla na hodinu biologie. Já jsem se rozhodl jít za školu.. Přečetl jsem si mysl pana Bannera, našeho profesora, a věděl jsem, že dneska chce dělat hokusy pokusy s krví studentů.. Jistě to mohla být zábavná hodina, nechat si propichovat prst a zjišťovat krevní skupinu, ale já jsem měl po každém lovu jinou krevní skupinu a navíc. Tak představa, že bych byl u toho, až pan Banner propíchne Belle prst a já ucítím vůni její krve... To by jistojistě neskončilo dobře..

Mohlo uběhnout tak deset, maximálně patnáct minut. Podle toho, že se stihly přehrát pouze tři písničky. Když jsem zaslechl povědomou mysl..

"Mike." proletělo mi hlavou. Nijak by mě to nerozrušilo, ale v jeho myšlenkách jsem viděl Bellu. Byla bílá jako stěna a ležela na chodníku..

Vystřelil jsem z auta. Viděl jsem Mikovu postavu. Stál u chodníku a díval se na něco na zemi. Byl jsem okamžitě u něj. Přesně jako v jeho myšlenkách, jsem uviděl Bellu. Ležela na zemi bez hnutí. Hlavu opřenou o chladný obrubník..

"Bello?" promluvil jsem na ni.

Leknutím sebou škubla.

"Co se jí stalo? Je zraněná?!" vyptával jsem se Mika. Oddechl jsem si. Až na to, že vypadala hrozně, byla v pořádku.

"Myslím, že omdlela.. Nevím, co se stalo. Ani se nepíchla do prstu.." Mikův hlas zněl dost vystresovaně.

Kývl jsem, že rozumím a klekl si těsně k ležící Belle: "Bello. Slyšíš mě?"

"Ne. Jdi pryč." odpověděla mi vzdorně.

Uchechtl jsem se nad ní. Ulevilo se mi. Byla v pořádku. Jenom jí bylo špatně..

"Vedl jsem ji na ošetřovnu, ale nechtěla jít dál.." vysvětloval Mike a jeho myšlenky by mě nejraději vystřelily až na měsíc..

"Já ji tam vezmu." oznámil jsem rozhodně. "Můžeš se vrátit do třídy.."

"Ne!" vzdoroval mi Mike. "Mám to udělat já!"

Bylo mi jedno, co si Mike myslí, nebo říká. Shýbl jsem se k Belle a bez nejmenších problémů jsem ji vzal do náruče. Byla lehčí než vzduch..

"Postav mě na zem!" rozčilovala se Bella, ale byla tak zelená a bylo jí tak špatně, že se nepokoušela nějak fyzicky bránit.

"Hej!" volal za námi Mike, ale nevnímal jsem ho a spěchal na ošetřovnu.

Bella otevřela oči a snažila se na mě hodit nesouhlasný pohled. Vypadala příšerně. Bál jsem se, aby se nepozvracela..

"Vypadáš hrozně." řekl jsem s úsměvem, abych jí trochu rozptýlil.

"Postav mě na zem.." žadonila.

Neposlechl jsem ji. Bál jsem se, že by mohla každou chvíli omdlít. Pobavilo mě zjištění, že se Belle udělalo špatně jenom proto, že viděla cizí krev.. Byli jsme opravdu páreček k popukání.. Ona alergická na krev a já po krvi toužící nestvůra.. Dokonalý pár..

"Propána!" spráskla ruce ošetřovatelka a rychle ukazovala k lehátku, na které jsem Bellu v příštím okamžiku opatrně položil.

"Omdlela při hodině biologie.." vysvětloval jsem důvod naší nečekané návštěvy. Sestra vyděšeně pozorovala Bellin bledý obličej. "Zjišťují si při biologii krevní skupiny.."

Ošetřovatelka chápavě kývla: "Vždycky se někdo najde."

Stál jsem u zdi a pozoroval, jak se ošetřovatelka činí. Chtěla mě poslat zpátky do třídy, ale odmítl jsem Bellu opustit. Konečně se zdálo, že Bella trochu získává zase barvu do tváří.

"Tam venku jsi mě na chviličku vystrašila.." přiznal jsem se Belle, když ošetřovatelka na chvíli odešla. "Popravdě, už jsem viděl mrtvoly s lepší barvou.."

"Ha ha." řekla Bella sarkasticky. "Chudák Mike. Vsadím se, že je naštvaný.."

"Naprosto mě nenávidí." řekl jsem Belle pravdu, kterou jsem vyčetl z Mikovy hlavy. Na toho kluka jsem byl naprosto alergický. Neustále se kolem Belly motal a stíhal jí pohledy zmučeného štěněte.. Nejraději bych na něho zavrčel..

Dveře se rozrazili a mezi nimi se objevil Mike podpírající Leea Stephense. Byl stejně bledý, jako Bella před chvílí, ale na rozdíl od ní, on měl krvácející ránu na prstě. Rychle jsem zadržel dech a sevřel čelisti. V hlavě mi dunělo a cítil jsem, jak ta šelma ve mě žíznivě zařvala..

"Ach ne.." zaskučel jsem nahlas a otočil se na Bellu, která mezitím vstala z lehátka. "Jdi ven do kanceláře Bello."

Poslechla mě. Oba jsme se rychle vypotáceli z místnosti.

"Ty jsi mě poslechla.." řekl jsem překvapeně, když jsme byli venku.

"Cítila jsem krev." oznámila mi Bella a naprosto mě tou větou ochromila.

"Lidé krev nedokážou ucítit.." řekl jsem spíše pro sebe, než pro ni.

"No, já to dokážu.. Proto se mi dělá tak špatně.. Voní to jako rez a sůl.."

Překvapeně jsem se na Bellu podíval. Její slova mě hluboce zasáhla. To, že byla výjimečná, platilo ve všech ohledech..

Odvezl jsem Bellu domů. Nechtěl jsem riskovat, aby se pokoušela řídit sama a někde to napálila do sloupu. Byl jsem čím dál víc přesvědčený, že ta holka je magnet na potíže.. Cokoliv se tady ve Forks přihodilo nepříjemného, ona byla u toho a měl jsem se přesvědčit, že můj odhad byl naprosto správný..

Uplynulo několik dní, které byly poklidné. Nezadržitelně se blížil víkend, kdy jsem Belle slíbil svezení do Seattlu. Vyrazili jsem s  Emmettem na lov do Goat Rock . Myšlenkami jsem však byl s Bellou. Trávila víkend s přáteli v La Push.. Byl jsem nervózní, když mi nebyla na blízku.. Pořád jsem si musel představovat, jaká nejrůznější nebezpečí na ni bez mé přítomnosti mohou čekat.. Stal se ze mě naprostý paranoik.. Emmett mě za to několikrát pěkně vyčinil a řekl mi, co si o mě myslí..

Konečně jsme se vrátili domů a já jsem zjistil, že si Bella naplánovala výlet do Port Angeles. Nedalekého města, které bylo plné nejrůznějších nástrah. Bella jela s Angelou a Jessicou, ale přesto jsem se necítil dobře. Neměl jsem doma stání. Musel jsem za ní jet a zkontrolovat ji. Když jsem dorazil do města, byla již tma. I když mě to štvalo, poslouchal jsem Jessičiny myšlenky. To byla jediná šance, jak vidět, kde Bella je.. Po čase jsem však s hrůzou zjistil, že se něco stalo a Bella s Jessicou a Angelou nebyla. Vystoupil jsem z auta a šel jsem po Bellině stopě. Ztratila se mi.. Prohledával jsem myšlenky náhodných chodců, ale nikdo Bellu neviděl. Začal jsem být netrpělivý.. Vrátil jsem se do auta a čekal. Nadával jsem si, že jsem byl tak nevšímavý, že jsem nezjistil zavčas, že Bella vyrazila na vlastní pěst..

Asi bych znovu vystoupil a rozběhl se jí hledat, když se mi v hlavě ozvala cizorodá myšlenka.. A pak další a další.. Ve všech hrála hlavní roli Bella a to, co ty myšlenky plánovaly, se mi rozhodně nelíbilo. Divoce jsem zavrčel a snažil se přesně analyzovat, odkud vycházejí.. Blížily se ke mě. Byly čím dál vulgárnější a krvavější..

Na okraji ulice se objevila Bellina postava. Držela v ruce kabelku a v jejím obličeji bylo čitelné usilovné soustředění.. Kousek od ní se objevili neznámí muži.. Na nic jsem nečekal, nastartoval své auto a vyrazil jí na pomoc. V tu chvíli mnou zmítala tak silná nenávist, že bych mohl z očí metat blesky, kdybych chtěl..

Ten Bellin obličej do konce života nezapomenu. Našel jsem jí v poslední chvíli.. Otevřel jsem jí dveře a ona rychle nastoupila.

"Zapni si pás." řekl jsem jí, když jsem otáčel na místě auto a řítil jsem se pryč z města. Musel jsem odjet co nejdál, protože jsem si nebyl jistý svými skutky, kdybych tam zůstal ještě o vteřinu déle.. Je jisté, že Bellini pronásledovatelé by mé ujetí nervů nepřežili..

"Ty se na mě zlobíš?" zeptala se Bella překvapeně.

"Ne." odpověděl jsem jí popravdě, ale můj hlas byl cítit vztekem, který jsem cítil na ty muže..

"Bello?" promluvil jsem po chvíli, když jsem si byl jistý, že svůj hlas ovládnu.

"Ano?" zeptala se Bella přiškrceným hlasem.

"Jsi v pořádku?"

"Ano." odpověděla mi.

"Zvedni mi náladu, prosím tě.." řekl jsem. Potřeboval jsem, abych přestal myslet na to, jak otáčím auto a jedu ty prevíty vysát do poslední kapky jejich krve.

"Promiň, cože?" otočila se na mě nechápavě.

"Prostě něco plácej, dokud se neuklidním.." vysvětloval jsem a mnul si při tom nervózně kořen nosu.

Bella očividně nechápala, ale k mé úlevě mě poslechla. Začala povídat o Tylerovi a stužkovacím plese.. Pomohlo to. Zastavil jsem u krajnice a konečně se na Bellu podíval.

"Jsi v pořádku?" zeptala se mě Bella.

"Ani ne." odpověděl jsem po pravdě.

"Co se děje?" zašeptala Bella.

"Někdy mám problém se svou náturou.." můj hlas zněl také jako šepot. "Alespoň o tom se snažím sám sebe přesvědčit.."

Ubíhaly minuty a my jsme tam spolu seděli v tichosti v šeru.

"Jessica s Angelou budou mít starost. Měla jsem se s nimi setkat.." zamumlala Bella.

Bez řečí jsem obrátil auto a spěchal zpátky do Port Angeles.

Tento večer se pro nás oba mělo všechno změnit. Pravda se konečně prodrala na povrh.. Už nic nemělo být jako dřív...................

Konec 14. části