3 dny ke smrti, aneb Stmívání trochu jinak

Autorka: Elisse

4.část

ESSIE

Jsem úplně pitomá ? Asi ano , když jsem znovu sama , tentokrát už zřejmě navždy. Edward se teď někde objímá s Bellou a já zase jím křupky a nemyslím na svoji postavu. Kašlu na kalorie a kašlu na kluky. Máma vstoupila rozhořčeně do mého skromného pokoje a vytrhla mi křupky z ruky.

,, Mám depresi ,“ zakuňkám a vezmu si křupky zpět.

,, Stalo se něco závažného ?“

,, Co je podle tebe závažné mami ?“

Zamyslela se a sledovala balíček křupek. Nakonec přiměla svou ruku aby se zabořila do pytlíku a vytáhla pár křupek.

,, Edward ?“

,, Viděla jsi nás ?“

,, Ano ,“ pronesla smutně.

Objala mě okolo ramen a políbila do vlasů. Nic necítím. Žádné vzrušení , tak jako u Edwarda. Chvíli tam takhle sedíme a pak se máma zvedne a pomalu vyjde z pokoje.

LENA ( máma)

Jak jen Eseje pomoci ? Edward , nikdy se mi nezdál. Byl takový … až moc dokonalý. Věděla jsem , že k tomu dojde , ale nevěřila bych , že to skončí tak , jako jsem viděla. Kdybych aspoň věděla , co se stalo v tom autě!  Donald začal brečet a tak jsem se vydala do malého dětského pokojíku prozkoumat stav svého miminka.

EDWARD

Celý den jsem myslel na Essie. Jak se asi má ? Přemýšlel jsem nad těmi třemi měsíci , které jsme spolu strávili. Na ty tři dny rozchodu a pak ten den , kdy jsem jí slíbil , že ji budu milovat po zbytek mé existence. Musel jsem se otřást nad těmi slovy. Byl jsem sám ve svém pokoji. Dveře se pomalu otevřeli a vešla Alice. Její černé vlasy neměli tu barvu , jako vždy mívaly . Tvářila se velice ustaraně a zároveň popuzeně.

,, Chudák Essie ,“ povzdychne si a sedne si vedle mě na zem.

,, Já vím ,“ přitakám.

,, Tak proč ?“

,, Já ji nemiluji. Tedy miluji , ale Bella je láska mého života. Copak bych se jí dokázal vzdát kvůli Essie ?“

,, Bella znovu odjede Edwarde. Volturiovi jsou nyní její rodina. Opustila tě Edwarde. Máte za sebou už i ten rozchod. Viděla jsem , že se trápíš , ale s Essie si byl znovu šťastný.“

,, Bella znovu odjede ?“

Přikývla. ,, Viděla jsem to.“

,, Tvé vize se nemusí stát !“

Alice se zamračila a hbitě vyskočila. ,, Budeš trpět Edwarde. Já se Essie nevzdám. Tak , jako jsem měla ráda Bellu , mám ráda i Essie a nechci , abys jí ubližoval !“

Rázně za sebou zabouchla dveře a nechala mě na pokoji.

ESSIE

Edward je pro mě již neznámí člověk , kterého do konce svého života budu nenávidět !

VE ŠKOLE ( další den) – ESSIE

Dýchala jsem hlasitěji , než všichni ostatní , když jsem vstoupila do třídy. Edward seděl již na svém místě a jakmile mě spatřil , odvrátil zrak jinam. Moje místo bylo bohužel vedle něj a tak jsem nevesele přisedla.

,, Ahoj ,“ pozdravil mě.

Mlčela jsem.

,, Omlouvám se ,“ pokusil se navázat se mnou kontakt.

Pořád jsem mlčela.

,, Jsi hodně naštvaná ?“

,, Zmlkni Edwarde. Jsem pryč , nech mě být !“

Po zbytek přestávky mlčel a ani se na mě nepodíval. O hodině mi nenápadně podstrčil papírek.

Budeš schopná mi odpustit ?

Přemýšlela jsem než jsem něco napsala.

Edwarde , přestaň. Nech mě. Jsem uražená , zklamaná , naštvaná a ke všemu se cítím tak prázdná. Ne , nemůžu ti odpustit , ani kdyby na tom závisel můj život.

Papírek bez rozmyslu zmačkal a tiše zavrčel. Aspoň tento den od něj budu mít pokoj a to je to jediné , co si teď přeji !Nakonec jsem ale vytáhla další papír a napsala : Jak se mají rybky ?

Papír uchopil velice lehce , jako by to bylo to nejdůležitější.

Mají se dobře.

,, Hmm ,“ vydechla jsem a po zbytek hodiny jsem jen poslouchala učitele.

V jídelně bylo nepřirozeně narváno. Sedla jsem si co nejdál od Cullenů. Byla jsem zmatená , když si ke mně přisedla Alice.

,, Ahoj ,“ pozdravila jsem ji udiveně.

,, Čau ,“ zasmála se.

,, Tak co doma ?“

,, Bella se chystá odjed zpět do Volterry a Edward je celou dobu zamčen ve svém pokoji.“

,, Ať si trpí ,“ pronesla jsem vesele.

,, Proč se s ním nechceš usmířit ?“

,, Ublížil mi Alice. Nenávidím ho !“

,, To je dost optimistické.“

,, Ale má to být pesimistické !“

,, Vždyť já vím ,“zasmála se , ale hned zase zmlkla.

Pohlédla jsem na Cullenovu rodinu a všimla si , že Edward je smutný. JE MI TO JEDNO , přemlouvala jsem své já. Ale nebylo.

,, Já ho pořád miluji ,“ přiznala jsem se Alice , která se začala zuřivě usmívat.