3 dny ke smrti, aneb Stmívání trochu jinak

Autorka: Elisse

2.část

Mžourala jsem do dopoledního slunce. Snažila jsem se nemyslet na to ,že jsem za školou. Ne teď , když jsem tak šťastná. Když konečně ve Forks svítí sluníčko.Už jen tři dny a bude po všem. Nevadilo mi ,že si ničím oči. Nebudu je již potřebovat. V ústech jsem převalovala stéblo trávy jehož vršek , který mi koukal z pusy , se v lehkém větříku třepotal. Kdyby uměl létal, pustila bych ho ,aby uletěl realitě. Ale jako já , i on byl pouze kousek tohohle šíleného světa a nemohl uniknout. Jenže on nikdy nenajde pravou lásku. Jednou někdo jeho rodinu sklidí a dají je do chleba pro lidi , kteří ho pozřou a poté vydávají ven. A tím co vyjde budou hnojit pole s obilím. Tam se najdou rodiče a potomci a budou žít spolu. Nikdy to neskončí , tak jako to skončí u nás. Tak jako to skončí u mě. Smutně se přetočím na bok a zahledím se do trávy. Hypnotizujíce stébélko travnaté plochy jsem pomalu začala sahat do kapsy pro mobil , který vibruje. Edward , kdo jiný.

,, Ahoj lásko , děje se něco ?“

,, Kde jsi Essie ?“

,, Nehledej mě Edwarde , ne teď , když je tak krásně ,“ poprosím ho. Není to ani tak prosba , jako rozkaz.

,, Pozdě ,“ zamručí Edward. Telefon se nečekaně vypne a mě to vlastně nevadí. Jen mi vadí , že se Edward uleje ze školy tak , jako se ulejvám já. Do vlasů mi zafučí lehký větřík , který osvěží mé teplé tělo. Vánek je čím dál tím víc prudší. Dojde mi co se stane. Edward jsi pro mě přišel.

,, Věděl jsem kde tě najít ,“ začne zpříma.

,, Já jsem věděla , že mě najdeš.“

,, Já taky.“ Tupě mu zírám do tváře. Nevím proč vedeme tak nesmyslnou debatu. To už si nemáme co říct ? To už jsme se omrzeli ?

,, Chci se ti omluvit za včerejšek ,“ začne Edward další téma. Zapomněla jsem na včerejší trapas. Podle mě by na to měl zapomenout , tak , jako jsem na to zapomněla já.

,, Byla to částečně i má chyba ,“ přiznám barvu. Nevěřila bych , jak těžké bude tuto větu vypustit z úst. Jako bych se přiznávala k vraždě. Nikdy jsem nezpůsobila pohromu.

Začalo to když si Alice , při naší oslavě , hrála kouzelníka a vykouzlila dvě rybky. ,, Seznamte se . To je Edward a Essie ,“ ukázala na rybky a začala tleskat svými prťavými ručičkami. ,, Proč má jedna zuby ?“ zeptala jsem se absolutně nesmyslně. Mělo mi to jaksi dojít , asi. ,, Protože ta je Edward ,“ zamračila se Alice a poklepala na sklo v místě , kde se opíral Edward. ,, Ale já zuby nemám. Tím jsi chtěla naznačit , že ta rybka je  …“ bylo to jako vyslovit sprosté slovo ,, upír ?“ Alice i Edward se zamračili a já bych se nejraději kousla do jazyku. ,, Svým způsobem ano ,“ pousmála se nakonec Alice. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezali. Čím víc se Alice snažila udělat nám radost , tím víc prohlubovala tu trhlinu mezi světem lidí a upírů. S Edwardem jsme si vyměnili zmatené pohledy. Ten Edwardův však nebyl tak vystrašený , jako ten můj. ,, Alice ,“ chystal se ke slovu , ale já mu ústa zacpala vlastní rukou. ,, Edwarde , prosím mlč ,“ žadonila jsem a zkoumala rybky zblízka.

,, Přesto se za Alice omlouvám.“

Edward si sedl vedle mě do trávy a objal mě kolem ramen.

,, Nakonec to přeci jen skončí Edwarde. Nakonec rybka Edward sežere rybku Essie , tak , jak jsi to vždycky říkal ,“ posmutním.

,, Essie , nic takového nikdy neříkej. Já tě miluji.“

,, Ale jak dlouho ještě budeš ? Miloval jsi Bellu a ta tě taky nakonec opustila a ty jsi ji nechal jít. A mě později taky necháš jít.“

Edward zmrznul a pustil má ramena. Bolelo to ,ale je to pravda a on to ví !

,, Věděl jsi , že ti to jednou řeknu Edwarde a to jednou je právě teď. Já vím ,že to bolí a bolí to i mě , ale překonali jsme rozchod a překonáme i moje období hádání. Prosím , my to zvládneme.“

Edward se zasmušil. Viděla jsem na jeho tváři pochybnosti. Nikdy v něm nebylo tak snadné číst ,jako právě teď. Věděla jsem , že to není dobré znamení.

,, A to je ten problém Essie. Vždycky se najde ale. Ale já už nechci nic překonávat. Já myslel , že jsme zase spolu , ale vypadá to , že se jen hádáme.“

,, Mě to tak mrzí ,“ rozbrečím se. ,, Já všechno kazím. Jsem ničitel budoucího štěstí.“ Strčím si hlavu mezi kolena a vzlykám. Edward mě lehce pohladí po hlavě.

,, Essie , já ti odpouštím ,“ pošeptá mi do vlasů a vytáhne moji hlavu. Jsem úplně povolená. Čekám co udělá. Drží mojí hlavu ve svých dlaních a kouká na mé rty a pak … mě políbí. Dlouze a vášnivě. Přeji si , aby tento okamžik zůstal v mé paměti a zobrazil se vždy , když budu chtít zase vypustit nějakou hloupost ze svých rtů. A tak jsme tam s Edwardem seděli a líbali se.