Šťastně až do smrti

Autorka: Blair

Tohle je moje první povídka okolo Stmívání, atd., kterou zveřejním. Napsala jsem jich už tolik, že už ani nevím a právě tohle je moje první možnost, nějakou uveřejnit. A právě proto moc děkuji Rosalie, která mi dala tuhle možnost….Snad se vám bude líbit (omluvte prosím mojí přímou řeč)

Příběh je o tom, co by se stalo, kdyby si Bella vybrala místo Edwarda Jacoba, byla by šťastnější, jak říkal Edward??Uvidíte……..

1

Seděla jsem tiše ve svém pokoji, jen poslouchala tlukot svého srdce, o ničem nepřemýšlela. Z mého nicnedělání mě vytrhlo lehké, sotva slyšitelné zaklepání na dveře.

,,Můžu dál Bells?"

"Jasně tati, pojď dál.,, Charlie nejistě nahlédl do pokoje a po chvíli se posadil na roh postele. Vypadal bledě v záři zapadajícího slunce, viděla jsem na něm, že mi chce něco říct, ale neví, jak do toho.

,,Tak to vyklop tati, stejně vím, co mi chceš říct,“ zamumlala jsem.

,,Bello, ty víš, že by jsem si do smrti vyčítal, kdybys nebyla s Jackem šťastná, že jsem tě do toho nutil,“ řekl, aniž by se mi podíval do očí.

,,Ach bože tati, tak o tohle jde, já myslela, že chceš mluvit o něm,“ neodvážila jsem se ani po roce a půl vyslovit jeho jméno, přemáhala jsem se na něj nemyslet, ale přesto když jsem zavřela oči, jeho tvář byla první, co jsem uviděla, každý detail. Věděla jsem, že tohle je špatné, myslet na něj, když si zítra beru Jaka, kterého miluju z celého svého srdce. Ale počkat, vždyť já na něj nemyslím, to on se mi sám vkrádá do mysli, aniž by žádal o svolení. Bože, asi jsem se zbláznila.

,,Ne Bello, ovšem že ne, řekla jsi mi, ať se o něm už nikdy nezmiňuji a já respektuji tvoje přání, nejsem přece blázen, abych o něm mluvil, nebo i jen přemýšlel, když máš zítra svatbu.“ Vnitřně jsem se pro sebe zasmála.

,,Jasně, díky tati. A jak tě napadlo, že bych nebyla šťastná, jsem a moc, zítra se beru muže, kterého miluji, opravdu.“ Snad to sama sobě nenalhávám. Jake je milý, hodný, dokáže mě ochránit, což dost často potřebuju, a hlavně mě miluje, vím to, budu s ním šťastná. Po svatbě se stěhujeme do New Yorku, daleko od všeho. Nejvíce mě na tom mrzí to, že budu daleko od Charlieho a Jake od Billyho a smečky, ale jinak to nejde. Za pět měsíců mi bude jednadvacet, stárnu, to, co jsem chtěla ze všeho nejmíň. V New Yorku mi nabídlo místo redaktorky v New York Times a Jake dostal stipendium na NYU. Stejně to je divný, že já budu chodit do práce a Jake studovat.

,,Tak dobře beruško, už půjdu. Dobře se vyspi, zítra je tvůj velký den.“

,,Díky tati, vyspím, uvidíme se ráno, dobrou.“ Charlie nemotorně vstal z postele a trošku víc hlasitě, určitě než chtěl, za sebou zabouchl dveře. Nebyla jsem si vůbec jistá, jestli dokážu usnout, mám tolik podmětů na přemýšlení.