Plamínek naděje

Autorka: (B)eLinka

1.část

Zazvonil budík, což znamenalo,že je další nudný de školy,No…Aspoň se po dlouhé době uvidím s Edwardem.Tento víkend byl totiž na lovu.Už to potřeboval.Na lovu nebyl třináct dní.

Po chvíli jsem vstala z postele a šla jsme do koupelny udělat si ranní hygienu.Pak jsem se převlékla do riflí s trička z motýlkama.Až jsem byla hotová pročesala jsem si vlasy a dala si čelenku.

Najednou jsem uslyšela,že přijelo nějaké auto.Vykoukla jsem z okna.Byl to Edward a čekal na mě před svým Volvem.Když mě uviděl v okně usmál se na mě pokřiveným úsměvem,který jsem tolik milovala.Usmála jsem se na něj taky.Chvíli jsem Edwarda  zamyšleně pozorovala.Najednou jsem si vzpomněla na čas a vrátila jsme se do reality.Rychle jsem popadla školní tašku a utíkala jsem po schodech dolů.Znenadání mi uklouzla noha a já letěla dolů.No jo…to jsem celá já pomyslela jsem si.Pomalu jsem se zvedla,ale bolela mě noha.Tak jsem klopýtala do kuchyně a vzala jsem si jablko,protože jsem se nestačila nasnídat.Pak jsem doklopýtala k Edwardovi.

¨Ahoj Bello.Co jsi prosím tě vyváděla?¨zeptal se mě Edward.

¨No…utíkal jsme ze schodů a uklouzla mi noha.začervenala jsem se

¨Bolí to moc?¨zeptal se ustaraně

¨Ani ne¨zalhala jsem

¨Bello…neumíš lhát…Musí tě to bolet

¨No dobře,dobře¨začervenala jsme se ještě víc.

Najednou si Edward přitáhl můj obličej a něžně mě políbil.

¨Je to lepší?¨Usmál se

¨Ano.Mnohem lepší¨Úsměv jsem mu oplatila.

¨Asi bychom měli jet¨řekl po chvíli Edward

Přikývla jsem a Edward nastartoval auto

Asi za 15. minut jsme byli před školou.Když Edward vypnul motor vystoupil z auta a otevřel mi dveře.Vděčně jsem se na něj usmála a šli jsme ruku v ruce do školy.

Když poprvé zazvonilo Edward mě doprovodil do třídy,kde jsem měla přírodopis společně s Emmettem.Jak jsem dorazili ke třídě Edward mě letmo políbil a šel do na svojí hodinu.

¨AHOJ BELLS¨zařval před celou třídu Emmett a šibalsky se na mě usmál.

¨Ehm…ahoj Emmette¨odvětila jsem a sedla jsem si jako obvykle vedle něho

¨TAK CO SE STALO ZAJÍMAVÝHO?¨zařval zase přes celou třídu a v očích měl blesky.

¨Nic…Jenom jsem spadla ze schodů¨odpověděla jsem

¨Nuda¨řekl zklamaně.

¨Cos čekal?¨zeptala jsem se

¨Při tvojem štěstí aspoň otřes mozku¨začal se smát

¨No jo.no jo¨uznala jsem a začala jsem se taky smát.

V tom přišel do třídy učitel a zahájil hodinu.

Škola mi utekla celkem rychle.Až skončila šla jsem k Edwardovu Volvu a čekala tam na něj.

Když přišel ve tváři měl zmučený výraz.

¨Co se děje?¨Zeptala jsem se udiveně

¨Bello….já….musím odejít¨