On je upír

Autorka: Tam

8. část – Přípravy

Byly to už čtyři měsíce, co jsem byla hlídaná. Už jsem si na Derylovu stálou přítomnost zvykla. S Jenn to bylo ze začátku trochu problematické, když jsme jí řekli, že spolu chodíme. Ale za chvíli se s tím vyrovnala a my jsme dál hráli zamilované, abychom měli výmluvu, proč jsme stále spolu. Trochu horší to bývalo o slunečných dnech. Měla jsem zakázáno pohybovat se jinde než doma, v práci a ve škole. Nevěděla jsem sice, jak by mi mohl upír ublížit, když bylo slunečno, ale záhy jsem se dozvěděla, že jim slunce neublíží. Jen se třpytí. Jednou jsem to směla vidět. Bylo to neuvěřitelné! Neuvěřitelně úžasné! Byla jsem si, ale vědoma, že slunce mi nezaručí bezpečnost a tak jsem v oněch vzácných slunečních byla opatrná. Začínala jsem si zvykat na ten zaběhnutý režim. Ráno počkat na doprovod, pak s ním jít do školy, sedět vedle něj na přednášky, nechat se doprovodit do práce a pak domů. A stále dokola. Nikdo už se nedivil, že jsme stále spolu. A já jsem přemýšlela o budoucnosti, o svých možnostech. Upíři už mi nepřipadali tak hrozní, zkažení, jak by mohli? Ale stát se jednou z nich? Nebo se pokusit o normální život? Bylo by to vůbec možné, když už jsem o jejich existenci věděla? A mohla bych vůbec normálně žít, když bych se stále bála o svůj život? Nemyslím si. Ale teď mě to netrápí. Nejdřív jsem chtěla dodělat školu. Neustále si kladu otázku, jestli to má cenu, když za chvíli umřu, ale snažím se takhle nemyslet. Já budu žít. Nechci umřít! Už bych na to neměla myslet. Chystala jsem se do práce. Deryl jako obvykle seděl v zadním koutě. Dnešek probíhal klidně. Žádné nepříjemnosti. Prostě ideální pracovní den. Na zítřek si beru volno. Mám dnes dvacáté narozeniny. Jenn pořádá velkou oslavu. Slíbila jsem jí pomoc. Ostatně je to moje oslava. Deryl je samozřejmě zván, ale nemám z toho dobrý pocit. Bude tam spousta lidí a kdoví, co se stane. Dnes mi slíbil, že půjde na lov, aby co nejvíce zmírnil riziko nějaké nehody. Přišla jsem domů kde už na mě čekala Jenn s bojovým plánem. Rozhodla se to pojmout ve velkém. Měla vymyšlené úplně všechno od tanečního parketu po improvizovaný bar. Mým úkolem bylo nakoupit. Na její nákupní seznam jsem jen valila oči, ale nic jsem jí na to neřekla. Vyrazila jsem nakupovat. Zabralo mi to dost času a tašky byly dost těžké. „Já to vezmu.“ Nabídl se překvapivě Deryl. „Díky.“ To jsou výhody přátelství s upírem. Nosí vám těžké nákupní tašky. Musela jsem se ušklíbnout. Když jsem přišla domů, překvapeně jsem zamrkala. Opravdu jsem ve správném bytě?! Všechen nábytek byl přestavěný a všude samé balonky, svíčky a další blbůstky. Jenn běhá po bytě jak tornádo. Popadne tašky a všechny pamlsky uloží do mís a pití do baru. Spokojeně si vše měří pohledem. Zdá se, že oslava může začít.