Konkurence pro Bellu

Autorka: Xemantha

Část 7. - Konec

BELLA SWANOVÁ

Brečela jsem schoulená v křesle u Sama a Emily doma. Je to moje vina. Někdo z nich zemře. Bojují na život a na smrt a za chvíli přijde jeden z nich. Ten druhý bude mrtvý. Kdybych tomu mohla nějak zabránit. Oba měli pravdu. Sam měl pravdu v tom, že se k Edwardovi nehodím. Kdybych byla upírka, Edward by to nikdy neudělal. A Erika měla pravdu v tom, že to není jeho vina. Najednou jsem to pochopila. A strašně moc jsem toužila, aby přišli oba. Emily na mě soucitně hleděla z gauče. Byla si jistá, že Sam přijde. Ale já vím, jak jsou upíři silní.

Dveře se s bouchnutím otevřeli. Stála tam Erika. Byla mokrá, protože venku začalo pršet, a trochu poškrabaná. Jinak byla v pořádku. Přešla ke mně, na Emily se vůbec nepodívala a sedla si na podlahu před gaučem. Emily na ni vyděšeně zírala.

„Bello, půjdeš teď se mnou zpět za Edwardem a tvou rodinou?“

Byla naprosto klidná. Ale já ne. Nebyla jsem schopná ani přikývnout. Sam byl mrtvý. Kvůli mě. Kvůli tomu, že jsem zbrklá a hloupá. Podívala jsem se na Emily. Na gauči se stočila do klubíčka a vzlykala. Erika se na ni podívala.

„Bude v pořádku.“ řekla. Vstala a přešla do koupelny. Netušila jsem co chce dělat, ale bylo mi to jedno. Zabila jsem Sama.

Erika se vrátila z koupelny. Předtím měla vlasy rozcuchané, teď je měla stejně dokonalé jako předtím. Jak může teď myslet na svůj vzhled?

„Půjdeme?“ zeptala se.

Povedlo se mi přikývnout. Pochopila, že nejsem schopná jít, tak mě vzala do náruče a k náklaďáčku odnesla. Vedle něj mě postavila na nohy a já jí podala klíče. Z domu, u kterého byl náklaďáček zaparkovaný, vyběhl Jacob.

„Co se stalo? Kdo to je?“

Beze slova jsem si sedla na místo spolujezdce a zavřela jsem dveře. Erika sedla za volant a jela cestou ke Cullenům.

EDWARD CULLEN

Belly auto jsem dřív uslyšel, než uviděl. Vyskočil jsem na nohy a doufal, že se stalo nemožné. Že se ke mně Bella vrací. Když jsem za volantem uviděl Eriku, vyděsil jsem se. Porušila dohodu, o které jí nikdo z nás neřekl. A navíc, neříkala, že odjíždí z Forks?

Zastavila vedle mě. Z náklaďáčku vyběhla Bella a se slzami v očích mě objala. Nic jsem nechápal. Erika zůstala sedět v autě. Všiml jsem si, že je zraněná. Zavřela oči a vystoupila.

„Udělejte pro mě něco. Zůstaňte spolu, dokud jeden z vás s dobrým důvodem nezemře.“

Alice se postavila vedle mě. „Co se stalo?“

Viděl jsem to. Zavřel jsem oči a pohladil Bellu po vlasech.

„Nějaký vlkodlak se snažil přesvědčit Bellu, že ji Edward chce jen zabít. Trochu jsem se s ním poprala.“ Po těchto slovech zmizela v lese za námi. Běžela pryč. Poslední, co jsem v jejích myšlenkách přečetl, bylo, že odchází a pokud to půjde, neukáže se nikde v naší blízkosti.

Další den jsme se bavili téměř stejně jako předchozí. Jen s menším rozdílem – Bella moc nemluvila a pokoušela se stále něco dělat, aby nemyslela na to, co se stalo a Rose se mi stále snažila omluvit, i když to moc upřímně neznělo. Večer jsem odvezl Bellu zpátky domů, a když se zavřela v pokoji, vlezl jsem oknem za ní.

„Promiň Bello. Strašně mě mrzí všechno co se stalo.“ Sedl jsem si na postel vedle ní a hladil ji na ruce.

„Je to moje vina Edwarde. Od začátku jsem věděla, že pro tebe nejsem dost dobrá, a že se kvůli mě musíš omezovat. Čekala jsem, že přijde den, kdy se něco takového stane. A když se to stalo, zachovala jsem se tak, jak jsem se zachovala.“

„Tvoje vina to není, lásko.“

„Jestli to není moje vina, tak to není ani tvoje vina.“

„Něčí vina to být musí.“

„Hlavně nemysli na Eriku. Ona se zachovala nejlépe z nás. Když opomenu to co se stalo v La Push.“ Hlas se jí zlomil a začala plakat. Objal jsem ji. Zůstal jsem u ní dokud neusnula. V noci jsem zaběhl domů převléct se. Doma všichni mlčeli a Carlisle přemýšlel, jak zařídit zmizení Sama.

„Nějak se to vyřeší, nemysli na to. A i kdyby, znamenalo by to prozrazení vlkodlaků, ne nás.“

„Máš pravdu Edwarde. Jak je na tom Bella?“

„Už je to lepší.“

Vrátil jsem se do pokoje Belly a sledoval ji až do rána, kdy se probudila.

„Dobré ráno, lásko.“

Políbil jsem ji na tvář. Začervenala se jako vždy. Zasmál jsem se. Vstala a šla do koupelny. Zůstal jsem v pokoji, protože Charlie stále byl v domě a čekal na to, až za ním přijde. Chtěl jí oznámit, že v lese našli Sama Uleyho. Odešla do kuchyně, aby vyslechla upozornění od svého otce. Usoudili, že Sama zabil medvěd, takže by neměla chodit do lesa, dokud ho nenajdou. Pak Charlie odešel.

„Zajímalo by mě, jak je na tom Emily. Včera vypadala příšerně.“

Utřel jsem slzu, která jí tekla po tváři.

„Bude v pořádku, neboj se.“

„To říkala i Erika.“

„Bells, uděláš pro mě něco?“

„Co?“

„Zapomeň na to. Zapomeň na ty dny, kdy jsem se ti nevěnoval tak, jak bych měl. Kdy jsem tě podvedl, kdy jsem ti lhal. Prosím.“

Přikývla.