Chronicles of Eternity

Autorka: Ajushka

Kapitola 2. - Neinformovaná

Prudkým smykem jsem vmanévrovala svého milovaného bavoráka mezi Alicino Porsche a Edwardovo Volvo. Vystoupila jsem a jala se zkoumat křídovou tabulku, která visela nad dveřmi od garáže. Čárka na straně s velkým „B“ v záhlaví , která tam ráno zcela určitě nebyla mi prozradila, že dnešní souboj mých rodičů vyhrála Bella. Jejich závody začaly před pěti lety a od té doby bavily celou rodinu. Spočívaly v umění dostat se domů ze školy dřív než protivník. Zpočátku to vězelo v prachsprostém automobilovém závodě, ovšem v současné době hrály roli všelijaké podvody, nástrahy a jiné vychytávky.

V domě se svítilo a můj zbystřený sluch zaslechl tóny klavíru. Konkrétně závěrečné tóny Belliny ukolébavky. Pak to plynule přešlo v další skladbu a já se musela usmát. Vevnitř už se o mně vědělo. To, co se ozývalo teď byla totiž moje ukolébavka. Když jsem vstoupila do domu, naskytl se mi obrázek dokonalé rodinné pohody. Rosalie s Jasperem seděli nad stolkem s šachovnicí, Emmett si listoval jakýmsi automobilovým magazínem, Alice seděla v křesle na turka a střelhbitě cosi dělala na notebooku rozloženém před sebou. Edward seděl za klavírem a Esme s Bellou ho okouzleně pozorovaly. Když jsem vešla, atmosféru v místnosti to příliš nenarušilo. Alice, aniž by vzhlédla, mi rukou naznačila, abych přišla blíž. Když jsem tak učinila, na obrazovce se vyjímaly krásné zelené šaty, zřejmě její vlastní návrh.

„Na ples jako stvořené, co říkáš?“ obrátila se na mě, a napjatě sledovala mou reakci.

 Než jsem stačila vyjádřit své nadšení,  Alice ztuhla.

„Edwarde, telefon“ pravila tak tiše, že by jí normální člověk neměl šanci zaslechnout.

V příštích sekundách se opravdu ozvalo vyzvánění. Edward taky ztuhl a podal mobil Belle.

Pak se oba ani ne ve vteřině vytratili z místnosti. I s telefonem. Všichni včetně mě kromě Alice se zatvářili nechápavě.

„Renesmee, nemáš hlad?“ zareagovala pohotově Esme a už mě strkala do kuchyně. „Dělala jsem lasagne...“

„Pěkný manévr babi“ zakřenila jsem se. Esme jsem říkala babi jen když jsem si z ní dělala srandu. Protože hlad jsem opravdu měla a lasagne patřily k jednomu z mých nejoblíbenějších lidských jídel,   neochotně jsem odkráčela do kuchyně a nandala si plný talíř. Něco z mé intuice mi napovídalo, že vzniklá situace má co dělat s mojí osobou. Esme se vrátila do pokoje, takže jsem v kuchyni osaměla. Napínala jsem uši jak nejvíc jsem mohla, ale nic podezřelého, ani vysvětlení se vedle neodehrávalo. Po chvíli jsem to vzdala a vrátila se do obýváku. Vypadalo to tam jako předtím, jen Edward s Bellou chyběli. Vlastně se vrátili až v noci. Normálně bych se domnívala, že se zasekli kdoví kde a dělali tam „kdovíco“, ale oba se tvářili naprosto podezřele, takže bylo jasné, že to mělo co dělat s tím telefonátem. Od přírody jsem strašně zvědavá a tahle situace mě neskonale vytáčela. Všichni ví něco, co já nevím...Ale já tomu přijdu na kloub.

„Nessie proboha hoď sebou, nebo tu školu dneska vůbec nestihneme!“ vřískala na mě Alice a já jen obrátila oči v sloup. Proč skupina nesmrtelných upírů s naprostou absencí spánku po sedmnácti letech nemůže pochopit, že když se člověk probudí, je dezorientovaný a nedokáže se prostě bez problémů za pět minut nachystat?

Hodila jsem na sebe bílou mikinu, nasoukala se do riflí a přihodila do kabelky tužku na oči a řasenku. Budu se muset zjevně namalovat až v autě. Jinak mě Alice zabije. Ale můžu já ubohá za to, že na mě všichni zapomněli a neprobudili mě včas?  Nemůžu, tak ať si nestěžujou. Cestou ze schodů jsem stačila plnou parou napálit do Emmeta, čímž jsem spustila příval poznámek na téma, jestli náhodou nejsem Bellina dcera, než jsem konečně usedla do Porsche, v němž Alice už pět minut netrpělivě tůrovala motor. Po škole jsem měla jet s Alicí nakupovat doplňky na ples, který se kvapem blížil a proto jsem jela s ní. I přes Alicina přesvědčivá tvrzení, že to určitě nestihnem jsme byly na parkovišti se zvoněním a do třídy pana Connora jsem vstupovala pouhých pět minut po začátku hodiny.

„Čím mohu vděčit za tak vzácnou návštěvu slečno Cullenová?“ usmál se na mě profesor trigonometrie a přátelsky mi pokynul na mé místo.

„Zaspala jsem.“ prohlásila jsem a snažila se působit kajícně.

„Ahoj zlato. Jak ses vyspala?“ usmála se na mě tmavovláska vedle mě a já jí úsměv oplatila.

„Ahoj maminko. Docela to šlo, ale měla jsem moc živé sny.“ řekla jsem jí a v mysli se mi objevil obraz mě samotné, kterák zdrhám před obřím telefonem a za mnou stojí Edward a volá na mě, že se mě ten telefon snaží sežrat a že mi to zapomněli říct. Otřásla jsem se při vzpomínce na tuto noční můru a věnovala se trigonometrii. Je to jistější.

V průběhu hodiny jsme s Bellou probraly spoustu věcí, aniž by si toho pan Conner všiml, ale když jsem se odvážila zeptat na ten telefonát, Bella předstírala, že musí dávat pozor. To je vážně spiknutí.

A právě po téhle hodině, celá zabraná do vlastní sebelítosti, spočívající v tom, že mi nikdo nechce nic říct, jsem ho uviděla poprvé...