Linie Rodu

Autorka: Aniqay

Chapter twelve - Sethova prosba

Sam odešel, ale přišli jiní. Jeanie se vrátila a s ní i Jasper a Alice. Poznali, že tu byl vlkodlak, ale na nic se neptali, díky bohu. Nemohla bych jim odpovědět. Jeanie mi gestem naznačila, že Jasper, ani nikdo z Cullenových, nic neví. Večer jsem jí poděkovala a šla spát.

„Jeanie!! Já…zítra půjdu do La Push, ano?“ informovala jsem jí a ona přikývla.

„Budu ti držet palce, Thyo. Hodně štěstí…“ špitla a pak zmizela.

Když jsem se probudila, bylo téměř poledne. Naobědvala jsem se a pak jsem šla na pláž. Seděla jsem tam a sledovala moře asi dvě hodiny. Pak se objevil Sam.

„Mám říct Sethovi, že jsi tady?...Už všechno ví…“

„Jistě, budu čekat…“

A on odešel. Ale po chvíli přiběhl někdo jiný.

Stál za mnou dlouho a k ničemu se neměl. Vstala jsem aniž bych se otočila nebo o něj zavadila pohledem. Objal mě kolem pasu a zkřížil si prsty na mém břiše. Položila jsem si na jeho ruce ty své a opřela se o něj.

„Miluju tě!!...“ zašeptala jsem dvě nejmilejší slova. Mé srdce snad nedokázalo říct víc.

„Já tebe víc…“

Otočila jsem se k němu čelem a políbili jsme se. Dlouze, vášnivě, opravdově. Nechtěla jsem se ho pustit, nemohla jsem. Myslela jsem, že mě rozmačká, jak moc mě k sobě tisknul.

„Sethe…je mi vedro…“ upozornila jsem ho na fakt, že jeho tělesná teplota je vyšší než moje. Okamžitě stisk povolil. Po několika dalších minutách jsme se ruku v ruce vydali po pláži směrem k mému domu.

Skončili jsme v mém pokoji. Seth si lehl na mou postel a mě stáhl na sebe. Dlouho jsme leželi v němém objetí, než našel odvahu zeptat se na věc, díky které provázely náš vztah neshody a hádky.

„Vážně umíráš?“ zeptal se váhavě.

„Ano, i tohle může být můj poslední den…“ hlesla jsem.

Pevně mě k sobě přitiskl.

„Nedovolím, abys zemřela. To se radši půjdu zabít…“

„Musí mě změnit…někdo…“

„Myslel jsem, že tě změní Cullen…“

„Odmítl to, prý neznají dostatečný důvod…“

„Oni to nevědí?“

„Ne!! Neřekla jsem jim to…až doteď jsem to věděla jen já a Jeanie…“

„Zařídím to…“

„Co, proboha??“ zděsila jsem se.

„Zařídím, aby tě změnil někdo z Cullenů…aby nedbali na smlouvu, přemluvím je a přemluvím i smečku…jen mi dej čas…“

„Kolik chceš?“

„Jeden den…to bude stačit…“

„Dobře…ale až zítra, teď ti nedovolím, abys mě opustil…“

Pochopil a políbil mě. Naše hra nabývala na intenzitě, opadly veškeré zábrany. Stačilo málo a naše těla neskrývalo žádné oblečení. Tiskla jsem se k němu a zahřívala se jeho teplem. On mě hladil po celém těle, sem tam mě líbnul. Na krk, na jamku u klíční kosti, na oční víčka, do vlasů…

A pak jsme se milovali. Bylo to nádherné, jemné a dlouhé a vzrušující. Absolutně vyčerpaná jsem se stulila v jeho náruči a usnula. Byl to hodně silný zážitek a já věděla, že může být jedním z posledních v mém lidském životě. Přesto, nebo možná právě proto jsem si ho plně vychutnala.  

Vzbudila jsem se až po Sethovi. Jakmile jsem byla schopná vnímat okolí, zářivě se na mě usmál. Políbil mě na krk a pak mě pohladil po tváři.

„Lásko…jsem hrozně šťastný. Miluju tě, zoufale moc. Asi se zblázním, jinak to nevidím…!!“ zašeptal mi do vlasů a pak mě k sobě jemně ale pevně přivinul.

Zajela jsem mu rukama do vlasů a políbila jsem ho. Po další hodině, kdy jsme vedle sebe uvolněně leželi a dokazovali si vzájemnou blízkost, se začal oblékat.

„Zajdu teď za Cullenovými…chceš jít se mnou??“

„Jedině když budu moct být schovaná opodál, aby o mě nevěděli…“ stanovila jsem si podmínky. Přikývl a já se taky oblékla.

Vzal mě do náruče a běžel se mnou k domu Cullenů. Postavil mě na zem ještě mezi stromy a pak se sám neohroženě vydal ke vchodovým dveřím. Ty se najednou rozlétly a vyběhl Jasper. Okamžitě se vrhl na Setha. Povalil ho do trávy a zuby mu cvakl těsně u obličeje. Potom vylezli ostatní. Carlisle se okamžitě ujal slova.

„Jaspere pusť ho, nevíme proč přišel. Porušil jsi smlouvu, vlkodlaku! Edwarde…?“ obrátil se nakonec na svého syna.

„Myslí na tmu…musí nám to říct…“

„Proč jsi tady ty odporná bestie!!“ zavrčel Jasper. Seth se zhluboka nadechl a po výrazném odkašlání vysvětlil důvod své návštěvy.

„Jsem tu kvůli Amënthye…Chtěl bych vás požádat, aby jste jí změnili…“

„Tohle je absurdní!! Jsi vlkodlak, nemůžeš dobrovolně chtít, aby se tvoje láska změnila v tvého úhlavního nepřítele!!“ vybuchl Edward a hněv v Jasperových očích jen stoupl.

„To, že ty odmítáš zničit Belle duši neznamená, že já musím chtít totéž!!“ prskl Seth. Edward se postavil do obranné pozice. Bella se objevila ve dveřích, byla rozespalá.

„Edwarde?“

„To nic, lásko, to nic. Jdi dovnitř, prosím, je tady moc rušno…“ uklidnil jí a on se ztratila v domě. Pak se jejich pozornost opět upřela na člověka-vlkodlaka, který pro mě byl vším.

„Proč chceš, aby byla jednou z nás?“ zeptal se Carlisle.

„Protože nechci, aby zemřela…“ hlesl v odpověď.

„Ona je poslední z rodiny!! Nedovolím, aby byla jednou ze zatracených, když to není vyloženě nutné!! Prožije si svůj život, bude mít děti a vnoučata a pravnoučata…!!!!“ zakřičel Jasper, rozzuřený k nepříčetnosti. Svým chováním vyděsil jen svou rodinu, Sethovi jen dodal sílu bojovat. Bojovat za mě!!

„Copak to nechápeš??“ obořil se na Jaspera. „Ona už je prakticky mrtvá!! Zemře dřív než stihne mít vlastní děti, natož snad vnoučata!! Ona už umírá!! I tenhle den může být jejím posledním!!!“

„Co to plácáš? Ona přeci neumírá! Jak by mohla??“ zarazil se Jasper.

„Carlisle by tomu mohl rozumět…“

„Já? Co se tedy děje?“ optal se jmenovaný.

„Thya má leukémii, zjistili jí to doktoři před rokem a půl…“ vysvětlil šeptem. Doslova jim tímhle sdělením vyrazil dech! První se probral Carlisle.

„Rok a půl? A ještě žije? Musí mít hodně silnou vůli…“ zauvažoval, ale pak se v něm ozvala lékařská důstojnost. „Ale je to vážné!! Pokud omdlela tehdy ve škole kvůli tomuhle, pak má život skutečně na krajíčku…Zvážím to, Sethe… ale asi jí změním…pokud si to přeješ…“

„Miluju jí tolik, že jsem schopný obětovat její blízkost za její život…Tisíckrát radši jí uvidím jako upírku a budu mít radost, že žije a je šťastná, než abych jí viděl pomalu umírat…“ pronesl Seth něco, co mi doslova podlomilo kolena.

A nejen mě, Edward se na něj díval nevěřícně a obdivně, ostatní měli ve tvářích podobný výraz. Jen Jasper o něčem usilovně přemýšlel.

„Carlisle?“

„Ano, Jaspere?“

„Já…je to součást mojí minulosti, ona je moje rodina…Chtěl bych jí změnit, musím to udělat já…“ vysvětlil mu své myšlenky.

„Jaspere…nevím, jestli by pro ní bylo to riziko dobré, znáš se. Málem jsi zabil Bellu, a to jen krvácela. Thyu budeš muset kousnout, budeš pít její krev…Nejsem si jistý, jestli budeš schopen přestat…Právě proto, že ti na ní tolik záleží, bych nechtěl riskovat, že bys jí ublížil…“ svěřil se mu Carlisle se svými obavami. Seth těkal pohledem z jednoho na druhého, zmatený sběhem událostí.

„Právě proto to musím udělat já!!“ Stál si Jasper za svým. 

Víc jsem neslyšela, Seth se rozeběhl ke mě a aniž by zastavil, popadl mě do náruče a upaloval se mnou na pláž v La Push.

Položil mě do jemného písku a lehl si vedle mě. Dotýkali jsme se celými těly.

„Teď to bude jiné…musíme být pořád spolu, protože po tvé proměně už to nebude možné… Musím si s tebou užít každou chvíli, protože pak tě ztratím navždy…“ řekl a mě to najednou připadalo vůči němu hrozně nefér.

Večer jsem skončila v jeho posteli a milovali jsme se skoro celou noc. Samozřejmě mě ráno probudil telefon, volala Jeanie, sháněla mě…